Druhé letošní vydání časopisu Můžeš je tu! Co se dočtete tentokrát?

– Bojím se, co bude dál. Alarmující výsledky průzkumu odhalily, že lidé s nejtěžším postižením u nás často nemohou naplňovat ani základní potřeby, jako je jídlo, pití nebo návštěva toalety. Erik Čipera z Asistence o.p.s. vysvětluje, proč šest hodin pomoci denně lidem s nepřetržitou potřebou podpory nestačí a proč systém postavený na obětavosti rodin potřebuje okamžitou změnu.

– Paní Marta pečuje o svého syna, který po těžkém úrazu hlavy ve dvanácti letech zůstal zcela odkázán na pomoc druhých, už neuvěřitelných 35 let. Její vyprávění je syrovou, ale láskyplnou výpovědí o tom, jaké to je být „neustále unavená a nevyspaná“, a přesto v péči o syna nacházet smysl.

– Vypnout hluk a dobýt svět IT. Představujeme vám Petra, neslyšícího stipendistu Konta Bariéry, který studuje v angličtině náročný double degree program v Praze i Antverpách. Petr svůj sluch dnes ovládá mobilní aplikací a dokazuje, že s pevnou vůlí a správnou podporou lze překonat i zdánlivě těžké výzvy.

– Malovat levou, když ta pravá neposlouchá. Známý ilustrátor Jiří Votruba se nevzdává ani tváří v tvář těžké nemoci. Muž, který svými kresbami kultivoval český suvenýr, dnes tvoří na klinice Ponořte se do rozhovoru o barvách a nezdolném optimismu.

Skutečnost, že životní situace tisíců lidí s těžkým postižením i pečujících osob z řad jejich blízkých není v České republice jednoduchá, nikoho ze zasvěcených nepřekvapuje. Potýkají se se zátěží psychickou, fyzickou i finanční. Ovšem i ty, kteří se v problematice pohybují, možná zaskočila některá čísla, která vyplynula z velkého výzkumu zadaného obecně prospěšnou společností Asistence. Získala tak data, jež lze použít při argumentaci ve prospěch zlepšení stávajícího stavu. V návaznosti na zveřejnění výsledku zároveň vznikla kampaň Co bude dál… O tom všem jsme si povídali s ředitelem Asistence Erikem Čiperou.

Někdy lidé porovnávají, který handicap je pro život závažnější. Ale co když se u jednoho člověka sejdou hned dva závažné najednou? Pro Olivera Moučku (27) jde o každodenní realitu. Pohybuje se na vozíku a zároveň má těžké postižení sluchu. Přesto považuje za normální, že pracuje, ba dokonce se připravuje na dráhu tlumočníka znakové řeči.

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením nebo jiným znevýhodněním na trhu práce patří k dlouhodobým tématům této skupiny lidí. Přes zjevné pozitivní posuny je stále faktická nezaměstnanost mezi OZP v ekonomicky aktivním věku přibližně 26 %, což představuje pětinásobek oproti celkovému republikovému průměru. Řeč je o těch, kteří práci aktivně hledají. Zároveň platí, že zaměstnání má pouze necelá čtvrtina osob s postižením v ekonomicky aktivním věku a čím vyšší stupeň invalidity, tím nižší šance na zaměstnání (1. stupeň 55 %, 2. stupeň 36 %, 3. stupeň 5 %). Vylepšit tuto situaci se už přes dvacet let snaží obecně prospěšná společnost FOSA.

Když se řeknou koně, které místo v Čechách se vám vybaví? Kromě kladrubského hřebčína to nejspíš budou Pardubice. Kam jinam se tedy vypravit za hiporehabilitací? V jejich bezprostřední blízkosti, v obci Spojil, sídlí na ploše bývalého JZD zapsaný spolek Apolenka. Svoje četné aktivity, které se převážně točí kolem koní, zde provozuje už od roku 1999.

Od června 2023 je ředitelkou Nadace Charty 77 Jolana Voldánová, řadu let známá televizní a rozhlasová moderátorka. O dynamické práci v médiích, cestě s Václavem Havlem i začátcích v nadaci jsme si povídali ve vlaku cestou z Ostravy, kde jsme se společně zúčastnili slavnostní premiéry filmu Neporazitelní.

Běhat začala náhodou. V době covidu si koupila stejné chytré hodinky jako její kamarádky, a to navzdory tomu, že běhání v lásce nikdy neměla. Nakonec si na nich nastavovala delší a delší vzdálenosti, až ji běh doslova pohltil. Dnes je trojnásobná maminka Kateřina Stránská (50) z Pardubic velmi úspěšnou ultramaratonkyní, a to přesto, že má od patnácti let epilepsii. 

Nemá pravou ruku, přesto vystudoval protetiku a dnes pomáhá ve firmě Otto Bock lidem s podobným osudem. Této práci se Jakub Zachoval věnuje naplno už pět let. Ve zbylém volném čase hraje paravolejbal na reprezentační úrovni a rád cestuje.

Asi není nutné řešit důvody, ale některá zvířata mají na člověka zkrátka blahodárný vliv. Tento účinek využívá animoterapie. Nejde o nepodložené tvrzení, ale praxí ověřený fakt, který už je dnes všeobecně přijímaný. Patří do ní nejen fyzická rehabilitace, nýbrž také formy psychické a sociální léčby. A tak se můžeme setkat s terapiemi například za pomoci koček, králíků, morčat a dokonce i delfínů. Nejčastěji využívaní a také nejznámější jsou však v tomto ohledu psi a koně. Podívejme se tedy především na ně.