Právě vychází druhé letošní vydání časopisu Můžeš. Co se v něm dočtete?

– Cestování vlakem má řadu předností. Pro reportéra na vozíku mezi ně patří i to, že s pravděpodobností blížící se jistotě bude mít o čem psát. Vyzkoušeli jsme prázdninový výlet z Prahy do Varšavy a o zážitky rozhodně nebyla nouze.

– Mají svoje rodiny, práci a další závazky. Přesto podstatnou část svého volného času věnují pořádání akcí pro děti s postižením. Zavítali jsme mezi několik z nich, kteří se sdružují pod hlavičkou obecně prospěšné společnosti Země lidí.

– „I nejslabší musíme slyšet,“ říká Klára Laurenčíková. S vládní zmocněnkyní pro lidská práva jsme si povídali o životě v důstojné společnosti, budování mostů i léčivé osobní všímavosti.

– Navštívili jsme více než deset dobíjecích stanic, abychom zjistili, jak si s nabitím elektroauta poradí člověk na vozíku. Překvapivé výsledky hledejte na str. 34

– Inspirativní příběhy těch, kteří se postavili svému zdravotnímu postižení, na-jdete v rubrice Život. Přečíst si můžete i o nové disciplíně pro sportovce s postižením – parabadmintonu – či rozhovor s věhlasnou dokumentaristkou, režisérkou Dagmar Smržovou.

To i mnohé další v časopise pro ty, kteří se nevzdávají.

Úraz páteře je životní zvrat, s nímž není snadné se vyrovnat. Pomocnou ruku v takové situaci podávají peer mentoři z České asociace paraplegiků (CZEPA) – lidé, kteří prožili totéž a nyní předávají své zkušenosti. Patří mezi ně i Jitka Burianová, jež donedávna provázela Kamilu Špikovou.

Dita Horochovská (34) má v důsledku nezhoubného nádoru na míše ochrnuté všechny končetiny. Ještě na střední škole se dostala k českému systému ovládání počítače hlasem, který se jako první naučila v praxi používat. Hned po studiích začala své znalosti předávat dalším lidem s postižením. Letos za svou práci obdržela Cenu Olgy Havlové.

V posledních třech dekádách se na mnoha místech naší země staly oblíbeným nástrojem integrace a uplatnění lidí s postižením kavárny. Jednu takovou jsme navštívili a vyzkoušeli si její fungování doslova na vlastní kůži. Tréninková TA KAVÁRNA na pražském Vyšehradě funguje už bezmála patnáct let a úspěšně připravuje kavárníky s handicapem na budoucí pracovní uplatnění. Jak se mezi nimi dařilo našemu redaktorovi?

Držitelem ceny Františka Kriegla udělované Nadací Charty 77 se v květnu stal Daniel Hůle z Člověka v tísni. Dlouhodobě se věnuje problematice zadlužování značné části občanů České republiky, zejména pak oblasti exekučního a vymahačského byznysu. Se svým týmem dokázal zviditelnit neutěšenou situaci a přispěl k tomu, aby politická reprezentace učinila některá odpovědná opatření. Podle jeho slov je však stále na čem pracovat.

Českobudějovické Centrum Bazalka ulehčuje už dvacet let rodinám, které se starají o děti s postižením. I když nejsou podobná zařízení obvykle na titulních stranách novin, pandemie koronaviru jasně ukázala, že se bez nich jen tak neobejdeme.

S prezidentem Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR Jiřím Horeckým o sociálních službách po pandemii, mezerách v individuálním přístupu i nových pohledech na péči. 

Pro rehabilitaci nervových ochrnutí je vhodná kombinace akupunktury a elektroléčby. Pomocí nové léčebné metody pracují v dětské léčebně Vesna v Janských Lázních. Léčbu už tu podstoupila více než stovka dětí. „Stav mnoha z nich se zlepšil už po první aplikaci,“ říká rehabilitační lékař Peter Olšák, který metodu vymyslel. 

V lednu uplynulo sto let od chvíle, kdy byl poprvé v lékařské praxi použit inzulin. Lék, který jako zázrakem oživil první umírající pacienty a který jeho objevitelé dali volně k dispozici vědecké komunitě. Díky němu přestal být diabetes mellitus smrtelnou diagnózou. Při dodržování správné léčby se do současnosti proměnil s nadsázkou řečeno jen v určitý diskomfort. I proto máme tendenci podceňovat jeho přidružená rizika, a případů v populaci navíc rapidně přibývá.