Přivítejte nový rok s novým vydáním časopisu Můžeš! Co se dočtete tentokrát?

– Tématem čísla je vytrvalost. Za Erikem Čiperou i Janem Nevrklou stojí obrovské množství práce pro zlepšení životů lidí s postižením a v jejich vyprávění spojuje právě neochvějná vytrvalost dokázat věci, před jejichž šíří mnozí kapitulují předem.

– “Děkuji ti mašinko, že mi léčíš maminku”, chválí často syn paní Dolákové přístroj na domácí dialýzu, díky kterému nemusí jeho maminka absolvovat často časově náročnou ambulantní léčbu.

– Do Kyrgyzstánu moc lidí z tuzemska cestu neplánuje, natož vozíčkářů, a dokonce na handbiku. Aleš Černohous z Děčína, po úrazu páteře paraplegik, je téměř s jistotou první. Přípravy na jeho vysněnou a bezesporu extrémní expedici vrcholí, a to i díky podpoře Konta Bariéry.

– Když se v roce 2014, pár stovek metrů před cílem, těžce zranil během mistrovství světa paralympijský vítěz Jirka Ježek, dostal „stopku“ pro další vrcholové závodění. Jak dnes žijí manželé Soňa a Jirka Ježkovi? V rozhovoru Michaely Zindelové.

Nevynechejte ani ostatní reportáže a příběhy těch, kteří se nevzdávají. Více informací na www.muzes.cz

Před necelými dvěma lety onemocněl tehdy sedmiletý Radek agresivním typem leukémie. Po dvou transplantacích kostní dřeně si letošní léto mohl konečně užít. Dvakrát byl u moře a stihl i tenisový kemp. S nemocí se podle své maminky Karolíny Dudové statečně pere i díky tomu, že je odmalička zvyklý sportovat. 

Integrační sociální podnikání je něco, co Česká republika v praxi zná, na zákon o sociální ekonomice zatím ale stále čeká. Návrh už existuje a mohl by pomoci takovým subjektům, jako je třeba pražský podnik Café Therapy, který dává práci lidem obtížně zaměstnatelným na běžném trhu práce. Především těm, kteří se vyléčili z drogové závislosti a případně i po výkonu trestu.

Starší generace často pohlíží kritickým okem na tu nejmladší. O té současné si povětšinou myslí, že má zájem prakticky jen o mobily a monitory počítačů. Mladí lidé narození po roce 2000 však vyrůstají nejen v éře informačních technologií, ale také v době, která už považuje za přirozené něco, co bylo dříve pojmem téměř neznámým. Například individuální dobrovolnictví – jako pro gymnazistku Julii Koubovou.

Před osmi lety se manželům Hajgajdovým obrátil život vzhůru nohama. Když byl jejich synovi Oliverovi rok, dozvěděli se, že má Angelmanův syndrom. Velmi vzácná nemoc se projevuje mimo jiné opožděným psychomotorickým i mentálním vývojem, epilepsií nebo neschopností mluvit. Léčit se zatím nijak nedá. S Oliho maminkou Lenkou jsme mluvily i o tom, jak důležité je v takové chvíli neztrácet naději. 

Cestování letadlem na dovolenou je mezi Čechy čím dál populárnější. Loni tuto variantu zvolilo dva a půl milionu lidí. Patří k nim i vozíčkáři. Někteří o takové variantě teprve uvažují, ale mají obavy, jak celý proces probíhá. Otázka, jak to funguje v letadle, když nechodíte, je vcelku častá i od ostatních cestovatelů. Navštívili jsme proto letiště Václava Havla, abychom vám přiblížili detaily. 

Tváří letošního, 10. ročníku charitativního běhu Run and Help, který pořádá Konto Bariéry, se stal známý český sportovec Vavřinec Hradilek (37). Na divoké vodě jako kajakář vybojoval stříbrnou olympijskou medaili a stal se několikanásobným mistrem světa ve vodním slalomu. Nedávno ukončil aktivní kariéru, ale sport je pro něj nadále srdeční záležitost. I proto s chutí podpořil akci, jejíž výtěžek poputuje na nákup sportovních protéz pro desetiletou Kačenku a šestnáctiletého Šimona. 

Letošní paralympiáda se bude konat ve francouzském hlavním městě Paříži od 28. srpna do 8. září a jedná se o oficiálně sedmnácté letní paralympijské hry. Ty se od Soulu 1988 konají vždy vzápětí po hrách olympijských na stejných sportovištích. Tehdy Československo reprezentoval jediný parasportovec Josef Lachman, který v cyklistice vybojoval stříbrnou medaili. O letošní účasti českých barev i vizi našeho parasportu jsme si povídali se sportovní manažerkou Českého paralympijského výboru Janou Kulířovou.

Před rokem a půl rokem se Janě Házové převrátil život vzhůru nohama. V průběhu natáčení postihlo redaktorku Českého rozhlasu rozsáhlé krvácení do mozku. Ještě než přijela záchranka, ochrnula na půlku těla, přestala mluvit a ztratila vědomí. Nejprve bojovali o její život záchranáři, poté neurochirurgové z královéhradecké fakultní nemocnice. Příliš nadějí na to, že se probere z kómatu, ale lékaři rodině nedávali. Zázrak přišel po sedmi týdnech, vzpomíná dnes Jana spolu se svým mužem Václavem Plecháčkem.