Poslední letošní vydání časopisu Můžeš je tu!

– „O Vánocích ustoupí do pozadí naštvanost a do popředí zájmu se dostává rodina, radost i naděje,“ říká v úvodním rozhovoru zimního vydání farář Českobratrské církve evangelické Jan Blažek, který v minulosti působil také jako vojenský kaplan.

– Přečíst si už poměrně pravidelně můžete o vzácných onemocněních, nebo diagnózách, o kterých se toho na veřejnosti neví tolik, kolik by bylo potřeba. V tomto čísle si povídáme o stomiiích – nejen z lékařského pohledu, ale především toho společenského, který je zatím stále plný tabu. 

– Na dalších stránkách se opět můžete ponořit do reportáží o skvělé práci neziskových organizací, bezbariérové architektuře i příběhů lidí, kterým postižení zasáhlo do života. Ať už jde o Petra Svatoše, nadějného paralympionika, který bojuje o kvalifikaci na letní hry do Paříže, Daniela Gebharta, který se i po těžkém úraze snaží dělat všechno, co dovede, aby si zlepšil kondici a podpořil rodinu, nebo třeba Karolínu Dvořáčkovou, která našla v tanci na vozíku svou absolutní vášeň.  

– Někdy opravdu těžké osudy můžete nakonec odlehčit spolu se Zdeňkem Hruškou , mladým mužem na vozíku, který se věnuje svébytné disciplíně stand-up comedy. Vtipně podané historky z dennodenních zkušeností lidí s postižením dokáží publikum rozesmát. Humor ale spojuje a já věřím, že u takto lze skvěle poukázat na mnohé paradoxy kolem nás.

To i mnohé další v časopise pro ty, kteří se nevzdávají!

Přibližně sto dětí u nás má podle odhadů lékařů syndrom Dravetové. Vzácná nemoc je pojmenována po dětské neuroložce Charlotte Dravetové, která ji v sedmdesátých letech minulého století popsala. Projevuje se opakovanými epileptickými záchvaty. První obvykle přichází už v kojeneckém věku. Dnes pětileté Elence Miczové diagnostikovali lékaři nemoc v necelém roce. Její rodiče nedávno založili neziskovou organizace EPICANA, která dětem s epilepsií pomáhá. 

Obecně prospěšná společnost Mezi námi se už deset let snaží o podporu radostného stáří a mezigenerační propojení. Činí tak prostřednictvím řady projektů, mezi které patří například Program přečti, během něhož se senioři a seniorky mění v kouzelné babičky a dědečky předčítající dětem v mateřských školkách. Kolektiv organizace si letos vysloužil první Cenu rady vlády pro seniory.

„O Vánocích ustoupí do pozadí naštvanost a do popředí zájmu se dostává rodina, radost i naděje,“ říká farář Českobratrské církve evangelické Jan Blažek z Jindřichova Hradce. V současnosti působí především jako nemocniční a hospicový kaplan, ale byl také kaplanem na vojenských zahraničních misích. I o nich se nesla řeč během našeho adventního setkání.

Lékaři jí nedávali takřka žádnou šanci na přežití a v její uzdravení věřili jen ti nejbližší. Řeč je o Pavlíně Malé, mladé ženě, která se znenadání ocitla na tenké hranici mezi životem a smrtí. Do té doby pevné zdraví ji zradilo v listopadu 2018. Všechno začalo silným kašlem a těžkým zápalem plic. 

Martin Petrásek má od dětství svalovou dystrofii Duchennova typu. Sám už není schopen aktivního pohybu, a tak mezi jeho oblíbené činnosti patří cyklistické výlety s maminkou, která ho ve speciální sedačce vozí za svým kolem na elektrický pohon. Na nový stroj jim přispěl společný projekt Konta Bariéry a společnosti Škoda Auto –Cyklistika bez bariér

Různé organizace, kterým pomáhá Konto Bariéry, si volí emočně zabarvené názvy, jiné nikoliv. Neznamená to však, že by se za jejich prací neskrývaly silné lidské příběhy. Platí to i o Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, z. s. – pobočný spolek Třebíč, jemuž již léta také slouží užitkový vůz z projektu se společností Globus.

Tento článek byl inspirován jedním z níže uvedených příběhů člověka s postižením, který se stal obětí podvodníka. Ukázalo se, že bohužel není ojedinělý, i když podle jednoho z kriminalistů naštěstí nejde o tak rozšíření jev, jak to známe v případě podvodů na seniorech. Obě skupiny jsou přitom zranitelnější, často kvůli větší míře důvěřivosti.

Žít jako běžní zdraví lidé je přáním těch, kteří si uvědomují svůj zdravotní nebo duševní hendikep, i jejich ustaraných rodin. Pomoci jim tento sen naplnit je už takřka šedesát let posláním zaměstnanců českobudějovického denního a týdenního stacionáře Domova Libníč a Centra sociálních služeb Empatie pro osoby s fyzickým, mentálním nebo kombinovaným postižením. Půldruhého roku jej vede ředitelka Lenka Hebíková Kubátová, která dobře ví, že úspěch tkví ve spolupráci všech členů týmu.