Tento článek byl inspirován jedním z níže uvedených příběhů člověka s postižením, který se stal obětí podvodníka. Ukázalo se, že bohužel není ojedinělý, i když podle jednoho z kriminalistů naštěstí nejde o tak rozšíření jev, jak to známe v případě podvodů na seniorech. Obě skupiny jsou přitom zranitelnější, často kvůli větší míře důvěřivosti.

Žít jako běžní zdraví lidé je přáním těch, kteří si uvědomují svůj zdravotní nebo duševní hendikep, i jejich ustaraných rodin. Pomoci jim tento sen naplnit je už takřka šedesát let posláním zaměstnanců českobudějovického denního a týdenního stacionáře Domova Libníč a Centra sociálních služeb Empatie pro osoby s fyzickým, mentálním nebo kombinovaným postižením. Půldruhého roku jej vede ředitelka Lenka Hebíková Kubátová, která dobře ví, že úspěch tkví ve spolupráci všech členů týmu. 

To, že z Magdalény nevyroste ukázkově zdravé dítě, se manželé Zbořilovi dozvěděli jen pár měsíců po jejím narození. Ve chvíli, kdy jejich tříměsíční dcera začala výrazně ubývat na váze, se rozjel několikaměsíční koloběh nejrůznějších lékařských vyšetření, po kterém si mohli rodiče poprvé vyslechnout diagnózu, která má jejich dceru doprovázet po celý život. Dnes Magdaléna Zbořilová žije už pětadvacet let s cystickou fibrózou.

Ze spolupráce Konta Bariéry a společnosti Globus vzešel další užitkový vůz, který bude pomáhat v organizaci poskytující služby lidem s postižením. Jeden z nejnovějších přírůstků do flotily více než osmi desítek aut je dodávka pro Život bez bariér, z. ú., v Nové Pace. Organizace, kterou před bezmála dvaceti lety založili manželé Jitka a Josef Fučíkovi, odvádí nejen kus dobré práce pro lidi na Královéhradecku a Liberecku, ale má za sebou i úctyhodný počin v podobě rekonstrukce chátrajícího barokního kláštera.

Český sociální systém do značné míry nemyslí na lidi s těžkým tělesným postižením v mladém a středním věku, kteří jsou závislí na pomoci druhých osob. Nedostatečný rozsah příspěvku na péči a nerovnoměrná dostupnost sociálních služeb jsou toho významnými důvody. I proto někteří žáci středních speciálních škol raději studují více oborů po sobě, aby oddálili vstup do reality běžného života, a stárnoucí rodiče mají obavy z budoucnosti svých dospělých potomků. Příběh Marie Čalkovské a jejího syna Erika dává nahlédnout do neutěšeného stavu věcí.

Přibližně před 15 lety napadlo buněčného biologa Jiřího Neužila, jak vytvořit unikátní protinádorovou látku, která by cílila přímo na mitochondrie nádorových buněk. Syntéza mitotamu se uskutečnila na jeho tehdejším pracovišti, australské Griffith University. Později se výzkum přenesl do Biotechnologického ústavu Akademie věd. I když se nová léčivá látka jeví velmi nadějně, cesta k pacientům je ještě dlouhá.

Již přes čtvrt století pomáhá Klubíčko Beroun rodinám s postiženými dětmi. Za tu dobu prošly zařízením desítky klientů, kterým byla poskytnuta potřebná péče, vzdělávání, terapie. Někteří prošli i pracovním tréninkem a nyní pracují v kuchyni, pekárně a bistru ve Vráži u Berouna.

Studovala na Univerzitě Karlově psychologii a speciální pedagogiku, ale po pěkné práci v oboru netušila, že ji čeká praxe celoživotní – postarat se o svého syna. Čas strávený s Klárou Fůskovou a jejími dvěma dětmi byl připomínkou, jak je rodičovství krásné a náročné zároveň.

Díváte se jí do očí a říkáte si, kde asi tahle mladá žena, která sedí na vozíku a dýchá pomocí umělé plicní ventilace, bere sílu zvládnout rodinu, práci, péči o domácnost a přitom ještě cestovat. Pavla Habrdová se ale zřejmě nikdy nevzdává. S vzácnou Wilsonovou nemocí, jejíž následky ji čím dál více omezují, bojuje statečně už řadu let.