Tento článek byl inspirován jedním z níže uvedených příběhů člověka s postižením, který se stal obětí podvodníka. Ukázalo se, že bohužel není ojedinělý, i když podle jednoho z kriminalistů naštěstí nejde o tak rozšíření jev, jak to známe v případě podvodů na seniorech. Obě skupiny jsou přitom zranitelnější, často kvůli větší míře důvěřivosti.

Text: Radek Musílek
Foto: Milan Jaroš

Tentokrát necháme stranou zájmu některé vychytralé firmy, které podvodně zneužívají státní podporu zaměstnávání lidí s postižením, což je naneštěstí také dosud existující jev. Zajímali jsme se především o případy konkrétních lidí. Z pochopitelných důvodů jsme u většiny příběhů změnili jména.

Shodou okolností jsme se dopátrali podvodů, kdy byl vždy obětí člověk na vozíku. Schéma a rizika jsou však podobná i pro osoby s jiným typem postižení. Podle Daniela Hůleho z Člověka v tísni, který se dlouhodobě věnuje problematice zadlužování i oblasti exekučního a vymahačského byznysu, patří ze zkušeností k nejohroženějším skupina lidí s psychickým onemocněním.

Martin Knapp (49)

„V roce 2019 mi znenadání poštou přišlo oznámení, že dlužím jedné firmě dvacet tisíc korun. Postupně mi dorazily upomínky od patnácti exekutorů! Nechápal jsem, co se děje, a obrátil jsem se na Policii České republiky. Později se ukázalo, že za vším stojí člověk, se kterým jsem se deset let kamarádil. Tajně si u mě doma okopíroval můj občanský průkaz a pas. Mým jménem založil dva bankovní účty a postupně si na mě u patnácti firem půjčil čtvrt milionu. Jednalo se o subjekty, kterým stačilo zaslat kopie uvedených dokumentů. I s jejich výdělky se jednalo celkem o dluh tři čtvrtě milionu,“ popisuje pan Martin neveselý začátek příběhu.

Podezření na dotyčného „kamaráda“ padlo v době, kdy už vše šetřila policie. Prozradil se velmi banálním způsobem, jak vzpomíná pan Martin: „V obchodě mi chyběla stovka na zaplacení, tak mi ji u pokladny půjčil a dal mi číslo účtu, kam mu ji mám pak poslat. Zjistil jsem, že to číslo se shoduje s jedním z podvodných účtů, které si vytvořil na mé jméno. Policie, která se mnou moc hezky komunikovala, ho následně dopadla.“

Ukázalo se, že jde o již šestkrát soudně trestaného podvodníka a zloděje, který celou dobu pracuje pod falešným jménem. Jeho pravou identitu neznal prakticky nikdo. Dělal dokonce i vedoucího na velkém letním táboře. Tentokrát byl odsouzen na půl druhého roku, přibližně stejnou dobu přitom celý případ trval. Vše naštěstí s dobrým koncem. Pan Martin nemusel zaplatit ani korunu. „Stálo mě to hlavně nervy, stres, čas, devadesát dopisů a absolvování dvou soudních stání. Nepotřeboval jsem ani právníka, všechno bylo jasné. Tragikomickou tečkou je, že mi pak z vězení poslal přání k Vánocům…“ uzavírá líčení pan Martin.

Roman (41)

Pan Roman, sám vozíčkář, pracoval v pražské organizaci pomáhající lidem s postižením. Jedna kolegyně ho před pěti lety požádala o krátkodobou půjčku ve výši deseti tisíc korun. Tu podle původního slibu řádně splatila. O několik let později se na Romana znovu obrátila s naléhavou prosbou – o padesát tisíc. Vše doprovozené věrohodným a jímavým příběhem. Pan Roman nepopírá, že k ní choval značné sympatie, a tak se rozhodl jí i tuto nemalou částku půjčit. Také na základě předešlé zkušenosti, kdy se mu peníze brzy a bez problémů vrátily. Kolegyně však záhy odešla na dlouhodobou neschopenku, kterou po čase následovalo rozvázání pracovního poměru. Slibovaný splátkový kalendář dodržovala jen velmi krátce a z dlužné částky vrátila pouze dva tisíce. Přestala brát telefon a i na písemné zprávy odpovídala buď vyhýbavě, vůbec, nebo dokonce podrážděně. Nakonec komunikaci odstřihla úplně. Jakékoliv prosby, posléze i varování soudní žalobou, ignorovala.

Praktika, kdy si podvodník oběť otipuje a ukonejší první půjčkou s bezproblémovým splacením, je bohužel častá. Tento příběh má zatím otevřený konec. Roman poměrně dlouho doufal, že se vše vyřeší smírnou cestou. Nyní však cítí, že vyčerpal asi všechny vstřícné prostředky, a je odhodlán obrátit se na soud. Blíží se totiž tříletá lhůta, po které by hrozilo promlčení celé věci. Materiály dokazující existenci půjčky má k dispozici, ale přiznává, že s penězi se už vnitřně rozloučil. Víc než ušlá částka ho však mrzí zklamání z člověka, kterému důvěřoval, a myslel si, že mu pomáhá v nouzi.

Karel (40)

Příběh pana Karla se odehrál před deseti lety na severní Moravě. Narodil se s kvadruparetickou formou dětské mozkové obrny a lehkou až střední mentální retardací. Podařilo se mu najít samostatné bydlení, v němž fungoval díky prakticky nepřetržité podpoře rodiny, sociálních služeb a asistentů. Nejprve jako dobrovolník, později jako asistent bez úvazku u některé z organizací, se v jeho životě objevil Pavel. Následně se ukázalo, že pochází z poměrně neutěšených poměrů, takže není divu, když po čase zneužil situace a zmanipuloval Karla k rychlé půjčce sto tisíc korun. Vzal ho na poštu a nechal ho uzavřít smlouvu. Je s podivem, že to prošlo, protože Karel nebyl sám fyzicky schopen podpisu. Bylo zjevné, že mu Pavel musel vést ruku.

Celá záležitost skončila u soudu. Rodina i organizace pomáhající Karlovi zpochybnily u soudu právoplatnost půjčky i Pavlovo jednání. Pracovnice pošty tvrdila, že si nevšimla žádné manipulace s podpisem. Pavel byl sice uznán vinným a měl peníze Karlovi splácet, nikdy na to však nedošlo. Na základě zkušenosti nechala rodina Karla částečně zbavit způsobilosti k právním úkonům a byl mu určen opatrovník. Jeho přístup byl však velmi laxní, takže nikdy nedořešil fakt, že dluh splatil Karel sám a od Pavla, navzdory soudnímu rozhodnutí, neviděl nikdy ani korunu. Podvodník přestal komunikovat a Pavlova rodina, sama sociálně slabá a plná problémů, se k řešení postavila zády. Šťastný konec se v tomto případě nekoná.

Obezřetnost především

Podle tiskového mluvčí policie statisticky nesleduje poškozené v souvislosti s postižením. Jinými slovy nemá přesný přehled o tom, jaké případy se vztahují k této skupině a o kolik případů se jedná. Obrátili jsme se proto na konkrétní policisty s otázkou, jaké jsou jejich zkušenosti. Jednalo se o dva kriminalisty z Obvodního ředitelství policie Praha 4 z 5. oddělení obecné kriminality, jejichž jména nebudeme uvádět.

„S případy kriminality na lidech s postižením se občas setkáváme, ale je potřeba předeslat, že v celkovém počtu se jedná odhadem naštěstí tak o promile. Alespoň pokud jde o případy, jež se k nám dostanou. Určitě se dějí i věci, s nimiž se na nás z různých důvodů nikdo neobrátí,“ říká na úvod mladší z kriminalistů.

Jeho starší kolega pokračuje: „Fyzické napadení na ulici, kdy by někdo oloupil vozíčkáře, se moc neděje. Jde o velmi výjimečné případy, protože běžným pouličním pachatelům by to svědomí nedovolilo. Když se to stane, tak to už je opravdu úplné dno. Podvody jsou rozhodně větší riziko. Hlavní roli přitom hraje důvěra k nejbližším lidem, ačkoliv si nepamatuji, že by někdy šlo přímo o někoho z rodiny. Nejčastěji jde o někoho pečujícího, kamaráda nebo třeba souseda. Nerad bych, aby teď padlo podezření na všechny asistenty a pečovatele, drtivá většina z nich dělá úžasnou práci. Stejně tak pomáhající přátelé. Jen říkám, že naše zkušenosti ukazují, že z této skupiny pochází většina případů, kterými jsme se kdy zabývali. Byť, jak říkal kolega, jde o velmi zřídkavou záležitost.“

Přes ojedinělost se najdou případy, které jsou opravdu zarážející. Nedávno řešili případ muže, který se nechal zaměstnat jako asistent hned ve dvou organizacích poskytujících služby lidem s postižením. Systematicky je okrádal. Klidně z batohu vytáhl peněženku i dítěti, které doprovázel do školy. Trestní oznámení přišlo z nečekaného místa. Jedna nevidomá žena zjistila, že jí doma chybí spousta věcí. Organizace věděly, že se něco děje, ale dlouho neměly tušení, kdo by to mohl dělat. Policie začala operativně získávat další poznatky, až došlo na odhalení pachatele.

„Důvěru zneužívají jen ti největší rošťáci bez svědomí. U lidí s postižením přitom nepoužívají různé legendy jako u seniorů, v těchto případech se rovnou vetřou do života, protože ti lidé potřebují pomoc. Dávejte si proto pozor, koho k sobě pouštíte. Situaci ovlivnil i covid, kdy byl nedostatek pracovníků, takže se do systému vetřely i kriminální osoby,“ doplňují se navzájem oba kriminalisté.

Z obecných rad pak vyzdvihují především obezřetnost. Nenechávat nikde v bytě povalovat, nebo dokonce ukazovat a půjčovat osobní doklady. Totéž platí o přístupových informacích k bankovnictví, počítači a mobilnímu telefonu. O cennostech ani nemluvě. Nemít u sebe zbytečně velkou hotovost a snažit se mít vždy všechno pod dohledem. Všechno si ověřovat a při podezření se nebát poradit s rodinou. Máte-li možnost, přizvěte si někoho blízkého například k seznámení s novým asistentem nebo pokud budete uzavírat nějakou smlouvu. Dávat si velký pozor v kybernetickém prostředí, kde počet případů podvodů neustále roste, zejména u investic, a prokazují se mnohem hůře než ty osobní.

V případě, že se vám něco nekalého přihodilo v nějakém zařízení, obraťte se na vedení instituce. Lidé žijící samostatně ať neváhají kontaktovat Policii České republiky.