Letní vydání časopisu Můžeš je tu! Co se dočtete tentokrát?

– Dlouhodobá péče o blízkého s fyzickým nebo psychickým postižením bývá v domácím prostředí velmi náročná. Právě proto je pro pečující důležité mít alespoň občas možnost oddechnout si a věnovat se i vlastnímu životu. Tématem tohoto čísla je síla respitní péče.

– „O nás s námi!“ Tak zní heslo sebeobhájců – iniciativy, která podporuje lidi s postižením, aby sami usilovali o zlepšení svých životních podmínek. Právě oni nejlépe vědí, co potřebují a s jakými problémy se potýkají. Jejich hlas je proto nejautentičtější. Více přibližuje v rozhovoru Jana Augustinová.

– Sociální pracovnice Elena Gorolová léta bojuje proti nedobrovolným sterilizacím romských žen a díky jejímu úsilí už stát odškodnil stovky z nich. Ona sama si tímto traumatem prošla v roce 1990. „Věděla jsem, že když mi toto provedli, musím to říct nahlas. Proč bych to tajila, když to je pravda? Proč bych se měla stydět já?“ říká v rozhovoru. Za svou aktivitu získala Cenu Františka Kriegla.

– „Kňourání nic nepřinese,“ říká v našem příběhu Patrik Šimánek, bývalý stipendista Konta Bariéry. Právě stipendium pro studenty středních a vysokých škol je jednou z forem podpory, kterou Konto Bariéry lidem s handicapem nabízí. Patrikovo současné pracovní uplatnění je konkrétním důkazem, že celý projekt má smysl.

– Hrdinové dokumentu Jedu si svý – fotograf na vozíku, slepá dívenka a holčička s Downovým syndromem – zaplnili kino Oko. Film režiséra Jiřího Diviše ukazuje jejich příběhy bez příkras a zároveň připomíná, jak těžkou pozici má dnes dokumentární film jako žánr.

Nevynechejte ani ostatní reportáže a příběhy těch, kteří se nevzdávají!

Dalda, jak mu doma říkají, se narodil se spinální svalovou atrofií, což ho omezilo v pohybu. Přesto je Dalibor Knapp neposedný živel. Po genové terapii se onemocnění podařilo zastavit a přišel čas na rehabilitaci i radost ze života. K obojímu přispělo Konto Bariéry, když pro něj získalo peníze na neurorehabilitační program a přídavný elektrický pohon k vozíku.

Před rokem a půl rokem se Janě Házové převrátil život vzhůru nohama. V průběhu natáčení postihlo redaktorku Českého rozhlasu rozsáhlé krvácení do mozku. Ještě než přijela záchranka, ochrnula na půlku těla, přestala mluvit a ztratila vědomí. Nejprve bojovali o její život záchranáři, poté neurochirurgové z královéhradecké fakultní nemocnice. Příliš nadějí na to, že se probere z kómatu, ale lékaři rodině nedávali. Zázrak přišel po sedmi týdnech, vzpomíná dnes Jana spolu se svým mužem Václavem Plecháčkem. 

Šestnáctiletý Šimon Kasa přišel v únoru o pravou nohu pod kolenem. Nesmutnil. Naopak. Úrazem pochroumaná končetina ho od dětství omezovala natolik, že se sám rozhodl podstoupit její amputaci.

Kačenka Hašková je čiperné děvče, kterému z jejího elánu nijak neubírá fakt, že se narodila bez levé ruky. Její paže končí zápěstím, jemuž dala jméno Barča. Prý podle svojí oblíbené slepice. Také má psa, andulku a rybičky. Nic z toho se ovšem nevyrovná jejímu novopečenému bráškovi Honzíkovi, kterého evidentně zbožňuje a pořád by ho chtěla chovat v náruči.

Prožívá nejkrásnější období svého života. Nedávno sedmnáctiletá Karolína Dvořáčková konečně chodí do školy, kde nevadí invalidní vozík, a hlavně tancuje. Dokonce tak dobře, že na listopadovém mistrovství světa v Para Dance v Itálii vybojovala se svým partnerem Jana Kohoutem skvělé 8. místo. Reprezentovat Českou republiku mohla i díky finančnímu přispění Konta Bariéry. Cesta k tomuto úspěchu byla ale dlouhá a trnitá. 

Možná, že vůbec netušíte, že bezmála třítisícové město Úštěk leží v okrese Litoměřice, ale velmi pravděpodobně jste viděli jeho historickou část v některém z filmů. Část děje do zdejších kulis totiž zasadili mimo jiné tvůrci snímků Kolja, Rebelové nebo Králíček Jojo. Oč je Úštěk fotogeničtější, o to svízelnější je zde život na vozíku. Své o tom ví vozíčkář Jakub Froněk, který má přesto svoji domovinu velmi rád.

Přibližně sto dětí u nás má podle odhadů lékařů syndrom Dravetové. Vzácná nemoc je pojmenována po dětské neuroložce Charlotte Dravetové, která ji v sedmdesátých letech minulého století popsala. Projevuje se opakovanými epileptickými záchvaty. První obvykle přichází už v kojeneckém věku. Dnes pětileté Elence Miczové diagnostikovali lékaři nemoc v necelém roce. Její rodiče nedávno založili neziskovou organizace EPICANA, která dětem s epilepsií pomáhá. 

Původně byl hajný, který se ale zamiloval do světa motorů. Ten se stal Danielu Gebhartovi (35) obživou, ale také do značné míry osudem. Před třemi lety totiž při nehodě na motorce utrpěl vážný úraz s trvalými následky. Aby se tento sympatický manžel a otec dvou dětí co nejlépe vrátil k aktivnímu životu, pomohlo mu Konto Bariéry s pořízením speciálního lehokola.