Původně byl hajný, který se ale zamiloval do světa motorů. Ten se stal Danielu Gebhartovi (35) obživou, ale také do značné míry osudem. Před třemi lety totiž při nehodě na motorce utrpěl vážný úraz s trvalými následky. Aby se tento sympatický manžel a otec dvou dětí co nejlépe vrátil k aktivnímu životu, pomohlo mu Konto Bariéry s pořízením speciálního lehokola.

Text: Radek Musílek
Foto: Milan Jaroš

Danielův stav je velmi specifický. Je na vozíku, ale nohy mu přitom fungují mnohem lépe než ruce. Přiznává, že mu není příjemné, když ho potkají cizí lidé a mohou ho považovat za podvodníka, jakmile vidí, že si na vozíku dveře otevře nohou nebo vstane a ujde kus po svých. Jeho chůze však není tak jistá, jak by se mohlo na první pohled jevit. K tomu všemu má trvalou plicní ventilaci. Neustále má za sebou přístroj velikosti větší krabice od bot, z něhož mu vede hadice do krku. Sám si ji nepřemístí. Neustále u sebe potřebuje někoho, komu fungují ruce, a to prakticky při všech činnostech.

Fatální nepozornost

Za tím vším stála chvilková nepozornost. „Nejel jsem nijak rychle, ale kontroloval jsem něco v kapse, nezvládnul zatáčku – a už to bylo… Levou půlkou těla jsem trefil dopravní značku a rozdrtil si o ni, co se dalo. V oblasti krční páteře C2-6 se mi na té straně vytrhaly míšní kořeny. Po porušení artilerie levé ruky došlo k masivní ischemii. Také mi nefunguje levá strana hrudníku a bránice, proto potřebuji tu ventilaci, aby mi pomáhala s dechem. U pravé ruky hýbu alespoň zápěstím, takže naštěstí můžu ovládat joystick na elekričáku, který používám venku a na delší vzdálenosti, ale jinak mi i tahle horní končetina bezvládně visí. Uvažuje se o operaci šlachových úponů, která by to mohla zlepšit,“ líčí Daniel svůj aktuální stav. Snaží se stále o další pokroky, a to nejen kvůli sobě, ale hlavně kvůli manželce Marcele a dětem (Dominika 12 a Daniel 10).

První rok po nehodě strávil v nemocnici, nejprve v Plzni, pak v nedalekém Rakovníku. Náročné to bylo hlavně psychicky. Hodně si vyčítal, co způsobil svým blízkým, a ačkoliv se s novou situací postupně všichni sžívají, stále bere léky a je v péči psychologa. „Špatně snáším, že nemůžu pomáhat dětem a manželce, naopak potřebuji neustále něčí péči já,“ svěřuje se muž, který býval velmi činorodý. I venkovský dům, v němž celá rodina žije, vybudoval z převážné části svépomocí. Dnes může být velmi rád, že naplánoval přízemní stavbu, která nevyžadovala moc velké úpravy pro bezbariérovost. Děti prý celou situaci z počátku nesly těžce, ovšem dnes se zdají být v pohodě ze všech nejvíc.

Trable s ventilací

Za asi největší kotvu považuje Daniel plicní ventilaci. „Kvůli ní mě ani nechtěli pustit z nemocnice domů. Zdravotníci ji v domácím prostředí stále považují za velmi rizikovou, jsou v tom dost konzervativní. Bojí se ucpání, bronchospazmů a podobně. Většinou by nás nejraději viděli na ARO. Pak se nám podařilo na internetu najít organizaci Dech života, která nám se vším pomohla, a já mohl za tři týdny odejít. Problém je, že kdyby se něco stalo s přístrojem nebo napojením na moje tělo, nepomůžu si kvůli nepohyblivým rukám sám. Bez podpory vydržím maximálně pár hodin. Odpojujeme ji kvůli hygieně, ale je to namáhavé. Mám přislíbený experimentální zákrok neurostimulace bránice. Byl bych teprve druhý v republice. Upínám k tomu naděje,“ přiznává Daniel, kterému kromě rodiny pomáhá také asistentka Jana, která k nim domů dochází podle potřeby několikrát týdně. Bydlí nedaleko, takže je flexibilní, což je neocenitelné!

Nezbytné výměny tracheostomie přichází každý měsíc Danielovi provést lékařka, i když jednou to musela v nouzi udělat i manželka Marcela. Naštěstí je profesí zdravotní sestra se zkušeností práce na ARO. To se mimochodem hodilo i v době Danielovy hospitalizace, kdy byly zakázané návštěvy kvůli covidu. Paní Gebhartová se prostě nechala zaměstnat na oddělení, aby měla k manželovi přístup.

Co nejvíc se zapojit

Ve snaze ulevit co nejvíc obětavé ženě využívá Daniel hodně moderních technologií. Na ovládání hlasem funguje zámek, vrata, termostat i světlo. Za druhého asistenta lze označit iPad a chytré hodinky. Kombinací pravé ruky a nohy dokáže ovládat také počítač. Ruka hýbe myší, noha kliká přes trackball. „Není to na počítačovou grafiku, ale nákup po síti takhle zvládnu, alespoň s něčím tak pomůžu. A je příjemné mít únik do on-line prostoru,“ říká Daniel, který kromě toho rozjel s kamarádem e-shop na potisk oblečení. 

Jeho úlohou je elektronická podpora. Projekt se stal chráněnou firmou. „Kamarád se do toho pustil kvůli mně, abych měl nějaké uplatnění. Dělám na tom denně, v průměru tak dvě až tři hodiny. Vcelku se nám daří, i když by to mohlo být i lepší. O potisky na zakázku je zájem, rezervy máme ještě v prodeji vlastní značky Leontine Streetwear,“ popisuje s patrným zápalem Daniel, který má mikinu z vlastní produkce právě na sobě.

Nové kolo

S nemenším nadšením mi společně s manželkou také ukazuje a popisuje nové kolo od Konta Bariéry. „Jsem za něj moc rád a děkuji! Při ceně dvě stě šedesát tisíc bych si ho jinak nemohl dovolit. Pro mě i rodinu je to přitom skvělé! Jednak posiluju nohy, trup i dech, také jsem díky němu shodil už deset kilo hmotnosti, která mi před tím nezdravě vyletěla, ovšem v neposlední řadě pro nás představuje skvělou společnou aktivitu. Rekord na jeden zátah máme zatím třicet sedm a půl kilometru,“ říká Daniel Gebhart, který získal inspiraci v Centru Paraple.

Lehokolo má velmi netradiční úpravu. Díky ní může zatáčet pohybem ramen a brzdit vychýlením kolena. Daniel si do něj dokáže sám nasednout, ale potřebuje pomoc s připoutáním. Také bezvládné ruce je potřeba přichytit, aby se nepřipletly, kam nemají. Když nestačí síly, pomůže elektrický pohon. 

Díky němu se Gebhartovi mohli posunout dál na společné cestě životem, jenž si přichystal nenadálou překážku. A i když to není snadné, zdá se, že tahle rodina se naučila těžkosti překonávat. Vždyť už spolu absolvovali i dovolenou v Turecku, kam se opět chystají, dokonce autem!