Po vážné autonehodě, která otřásla vším, co Martina Žižková do té doby znala, přesedlala z tužky na štětec. Bez ostychu se dál věnuje tomu, co v jejím životě dávalo smysl odjakživa – umění.
Alexandra Borská se narodila předčasně a s rozštěpem páteře. Přes všechny pesimistické předpovědi lékařů z ní vyrostla aktivní, úspěšná a sympatická dívka, která má sice parézu levé nohy, ovšem nijak jí to nebrání ve výkonnostním plavání ani v řadě dalších sportů. To vše i díky podpoře Konta Bariéry.
Někdy na Folimance potkává trenéra olympijského vítěze, judisty Lukáše Krpálka, Petra Lacinu, bývalého spolužáka z gymnázia. Oba byli v nominaci na OH v roce 1996, ale Pavel zůstal v nemocnici, zatímco Lukáš odletěl na olympiádu do Ameriky. Pavel Martínek „díky“ vážnému úrazu pracuje již čtvrt století jako trenér a učitel v Jedličkově ústavu v Praze.
Věnovala se uměleckému tanci v jeho praktické i teoretické rovině. Vedla velmi aktivní život plný studia, kultury a cestování. Vdala se a porodila syna. Záhy se však začal projevovat problém s abnormální únavou, který Terezu Richterovou z Olomouce částečně posadil na vozík. S manželem Davidem se však nevzdávají a snaží se přizpůsobit nové situaci. Pomáhá jim v tom i Konto Bariéry.
Již přes čtvrt století pomáhá Klubíčko Beroun rodinám s postiženými dětmi. Za tu dobu prošly zařízením desítky klientů, kterým byla poskytnuta potřebná péče, vzdělávání, terapie. Někteří prošli i pracovním tréninkem a nyní pracují v kuchyni, pekárně a bistru ve Vráži u Berouna.
Bydlení na historicky unikátním místě může být pro člověka na vozíku výzvou, kterou nezvládne každý. Eva Homolová žije od svých patnácti let v pevnostním městě Josefov, jež je součástí Jaroměře. Přes různá každodenní úskalí neopustila svůj domov ani po ochrnutí dolních končetin. Na první pohled je zřejmé, že jde o místo velmi specifické a bariérové, zároveň však s neobvyklou atmosférou.
Studovala na Univerzitě Karlově psychologii a speciální pedagogiku, ale po pěkné práci v oboru netušila, že ji čeká praxe celoživotní – postarat se o svého syna. Čas strávený s Klárou Fůskovou a jejími dvěma dětmi byl připomínkou, jak je rodičovství krásné a náročné zároveň.
Díváte se jí do očí a říkáte si, kde asi tahle mladá žena, která sedí na vozíku a dýchá pomocí umělé plicní ventilace, bere sílu zvládnout rodinu, práci, péči o domácnost a přitom ještě cestovat. Pavla Habrdová se ale zřejmě nikdy nevzdává. S vzácnou Wilsonovou nemocí, jejíž následky ji čím dál více omezují, bojuje statečně už řadu let.
Se Zdislavou Odstrčilovou, vrchní ředitelkou Sekce rodinné politiky a sociálních služeb na ministerstvu práce a sociálních věcí, o personalizovaném příspěvku na péči i připravovaných změnách v oblasti sociálních služeb.