Paní Eva Kosinová vedla pestrý život, než jí do něj brutálním způsobem zasáhlo onemocnění covidem. V jeho důsledku přišla o všechny čtyři končetiny. Přesto je zní stále cítit energie a chce se s kritickou situací poprat. Těší se na elektrický vozík i bionickou protézu ruky, jejíž pořízení podpoří Konto Bariéry.

Dvacetiletá Lucie Flügelová ze Sedmihorek v Českém ráji je od narození nevidomá. Studentku 3. ročníku Střední odborné školy pro nevidomé v pražských Butovicích ve studiu podporuje Nadace Charty 77. Její cesta na střední školu ale nebyla jednoduchá. Tomu, že zvládne přijímačky, nikdo nevěřil. Kromě její maminky Anny, která ji ke změně sama ponoukla.

Obor dětské psychiatrie nabývá na potřebnosti, reálná podpora je však v tuzemsku nedostatečná stejně jako kapacity, říká primářka jejího oddělení v pražské Fakultní Thomayerově nemocnici Tereza Podhorná.

Novým stipendistou Konta Bariéry se letos stal Jaroslav Koflák, který je od svých čtrnácti let na vozíku. Přestože hýbe jen hlavou, je to mladý muž, který si umí bytí užívat plnými doušky. Nepochybuje, že úraz dal jeho životu lepší směr. Momentálně se blíží do finále studia na Husitské teologické fakultě a spřádá plány do budoucnosti.

Ačkoliv je nám všem od dětství vštěpováno, že si máme jídla vážit, realita naší blahobytné společnosti bývá opačná. Všeobecný nadbytek potravy vede k tomu, že ji často vyhazujeme, přestože by mohla posloužit třeba sociálně slabým. Zvrátit tento trend však není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Karolína Chovancová nemá ráda, když někdo její životní úspěchy hodnotí skrze fakt, že je na vozíku. Oplývá však aktivitou bezesporu pozoruhodnou – i bez prizmatu handicapu. Druhým rokem staví s manželem alternativní dům, před půl rokem adoptovali malého chlapečka a do toho dojíždí za prací z Benešova do Prahy.

Jiří Kamš (47) se živil jako dřevorubec. Přestože měl zkušenosti a dodržoval bezpečnostní předpisy, přihodil se mu vážný úraz. To, že v jeho důsledku nechodí, bylo vlastně spíše štěstí v neštěstí. Hodně věcí se změnilo, ale dnes vede se svojí rodinou spokojený život v rodinném domku v Týništi nad Orlicí.

„Když se podívám do pohnuté historie Chebu, myslím si, že je to svým způsobem nešťastné město, ale žije se mi tu celkem dobře,“ shrnuje zdejší rodák Kristián Jelínek. Ačkoliv nejezdí přímo na vozíku, bezbariérovost je pro něj kvůli omezené pohyblivosti důležitým tématem. Společně se svým tatínkem Štěpánem nás po své domovině provedl.