Obor dětské psychiatrie nabývá na potřebnosti, reálná podpora je však v tuzemsku nedostatečná stejně jako kapacity, říká primářka jejího oddělení v pražské Fakultní Thomayerově nemocnici Tereza Podhorná.
Novým stipendistou Konta Bariéry se letos stal Jaroslav Koflák, který je od svých čtrnácti let na vozíku. Přestože hýbe jen hlavou, je to mladý muž, který si umí bytí užívat plnými doušky. Nepochybuje, že úraz dal jeho životu lepší směr. Momentálně se blíží do finále studia na Husitské teologické fakultě a spřádá plány do budoucnosti.
Ačkoliv je nám všem od dětství vštěpováno, že si máme jídla vážit, realita naší blahobytné společnosti bývá opačná. Všeobecný nadbytek potravy vede k tomu, že ji často vyhazujeme, přestože by mohla posloužit třeba sociálně slabým. Zvrátit tento trend však není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Karolína Chovancová nemá ráda, když někdo její životní úspěchy hodnotí skrze fakt, že je na vozíku. Oplývá však aktivitou bezesporu pozoruhodnou – i bez prizmatu handicapu. Druhým rokem staví s manželem alternativní dům, před půl rokem adoptovali malého chlapečka a do toho dojíždí za prací z Benešova do Prahy.
S teologem a etikem Markem Orko Váchou o otázkách etiky, pomoci druhým a o člověku jako duchovní bytosti pevně zakořeněné v chodu přírody.
Jiří Kamš (47) se živil jako dřevorubec. Přestože měl zkušenosti a dodržoval bezpečnostní předpisy, přihodil se mu vážný úraz. To, že v jeho důsledku nechodí, bylo vlastně spíše štěstí v neštěstí. Hodně věcí se změnilo, ale dnes vede se svojí rodinou spokojený život v rodinném domku v Týništi nad Orlicí.
„Když se podívám do pohnuté historie Chebu, myslím si, že je to svým způsobem nešťastné město, ale žije se mi tu celkem dobře,“ shrnuje zdejší rodák Kristián Jelínek. Ačkoliv nejezdí přímo na vozíku, bezbariérovost je pro něj kvůli omezené pohyblivosti důležitým tématem. Společně se svým tatínkem Štěpánem nás po své domovině provedl.
Hrál závodně florbal, s kamarády se proháněl na koloběžce po U-rampě. Pak ale Láďa Slapnička jednoho dne přišel ze školy – a už se nepostavil na nohy. Důvodem byl zánět míchy. Po dvou letech už je ale zase plný elánu a i díky Kontu Bariéry se může na vozíku s přídavným pohonem prohánět venku jako dřív.
Vzácných nemocí jsou tisíce. Pacientů, kteří některou ze vzácných nemocí mají, jsou u nás ale jen desítky nebo stovky. Před deseti lety jim začala pomáhat Česká asociace pro vzácná onemocnění (ČAVO). Spojuje jak zavedenější pacientské organizace, tak jednotlivce, kteří jsou se svou diagnózou sami. Vede ji Anna Arellanesová, která je sama maminkou dnes už dospělé dcery s cystickou fibrózou.