Matyáš Kalaš se narodil s vážnou poruchou sluchu, která vedla až k zavedení kochleárního implantátu do obou jeho uší. Nedávno získal díky Kontu Bariéry bezdrátový mikrofon, který ještě zlepšuje zachycení zvuku, což využije především ve škole. Čiperný klučina je totiž novopečeným prvňáčkem.
Text: Radek Musílek
Foto: Milan Jaroš
V útulném domě na okraji Ústí nad Labem jsem Matyáše (7) trochu vyrušil při sledování animovaného filmu. Zpočátku to vypadalo, že si budu povídat hlavně s jeho maminkou Petrou, ale nakonec se vcelku ochotně zapojil. Neměl ovšem radost, když zjistil, že kvůli rozhovoru nestihne nákup vybrané sady fixek, které rozhodně potřebuje! Zkrátka kluk, kterého od jeho vrstevníků odlišují jen dvě sluchátka s malou destičkou, co u hlavy drží magnet. Když se víc osmělil, ukázal mi svoje unikátní kouzlo. Sundal si sluchadlo a do vlasů si za ucho přiložil minci, která sama drží.
Nechci mluvit rukama
První implantát dostal před bezmála dvěma lety, druhý loni. Jejich zásluhou plnohodnotně komunikuje s okolím. Dokonce má i vodotěsný kryt na sluchadla, takže slyší i při svém oblíbeném plavání. Matyáš oceňuje, že vnímá šplouchání vody, rodiče zase fakt, že reaguje na jejich pokyny.
V důsledku vzácné kombinace poškození genů od narození špatně slyšel a sluch se dále zhoršoval, především u vyšších frekvencí. Díky naslouchátkům a péči rodiny se stihl naučit mluvit, i když si dost pomáhal odezíráním a domýšlením kontextu. „Snažili jsme se ho naučit co nejvíc, dokud slyšel alespoň něco. Nikdy nepotřeboval znakovou řeč. Říkal: Proč bych měl mluvit rukama, když vás slyším? Jakmile začali lékaři uvažovat o kochleárním implantátu, zdálo se jim, že možná ještě nepůjde zákrok indikovat, protože relativně dobře reaguje a komunikuje s okolím. Až přístrojové měření ukázalo, že je náš syn zmátl svojí adaptací na situaci. Pan doktor tehdy přinesl výsledky se slovy: Je to dobrý, je úplně hluchej,“ směje se maminka.
Samé nové zvuky
Po zavedení prvního implantátu Matyáš okamžitě poznal, že zvuk je jiný, než na jaký byl zvyklý. „Pamatuji si, jak tehdy s překvapením pronesl: Ono to není v uších, ale v hlavě,“ vzpomíná paní Petra Kalašová. Její tehdy pětiletý syn se ovšem s novou pomůckou rychle sžíval, přestože byly chvíle, kdy se mu moc trénovat nechtělo. Sám zjistil, že se mu otevírá nový svět. „Slyšel jsem, jak šustí listí, jak mi křupe sníh pod nohama nebo jak cvakají blinkry v autě,“ popisuje Matyáš a maminka dodává, že bylo dojemné pozorovat, čeho všeho si začal všímat. „Pořád se ptal, co je to za zvuk. Třeba ho překvapilo, že šumí les. Člověk si teprve uvědomil, kolik zvuků vnímáme úplně samozřejmě, ale on o jejich existenci neměl vůbec tušení.“
Pokud byste si chtěli představit, jak člověk vnímá zvuky pomocí kochleárního implantátu, lze nápodobu najít na YouTube. Většina uživatelů, kteří dříve slyšeli, říká, že jde o robotický či kovový zvuk. Jeden muž to kdysi připodobnil, že se mu to zdá, jako kdyby strčil hlavu do kýble.
Přes nepopiratelný přínos se Matyášovi moc nechtělo na operaci druhého ucha. Už měl zkušenost, že jde o nepříjemný zákrok, po kterém bolí hlava a nějaký čas se člověk necítí úplně dobře. Před rokem ho však absolvoval a sám si vybral, že na každém uchu má přístroj, kterému doma říkají prostě uši nebo kochlík, v jiném odstínu modré barvy. Prý aby se mu nepletly strany. „Můžu si na to dávat i různé ozdobné nálepky,“ ukazuje Matyáš, který se jinak většinu času našeho setkání paralelně věnuje výzdobě kolečka na svoji oblíbenou koloběžku. Ještě raději jezdí na kole. Vidí se ve svém starším bratrovi Štěpánovi (13), který má doma spoustu trofejí ze závodů.
„Matyáš se mu chce hrozně vyrovnat, ale brácha je drsnej a nijak ho nešetří, což je asi i dobře. Právě na kole při společných výletech jsme během léta velmi ocenili nový mikrofon od Konta Bariéry. V hlučnějším prostředí nebo v určitých situacích přece jen Matyáš nereaguje úplně stoprocentně. Totéž platí ve škole, jak se ukázalo v přípravné třídě. Paní učitelka viděla po získání mikrofonu kvalitativní rozdíl. Navíc se bez něj musel mnohem víc soustředit, pak byl víc unavený a bolela ho hlava,“ vysvětluje maminka Petra.
Táta přes bluetooth
Bezdrátový mikrofon připomíná flashdisk. Paní učitelka, nebo třeba rodič na kole, si ho připne na tričko, takže jeho řeč se přes bluetooth přenáší přímo do Matyášových uší. Nastavitelné jsou různé režimy prostředí, filtrace šumů, snímání zvuků ze širšího okolí a podobně. S bezdrátovou konektivitou sluchadel mají u Kalašů úsměvnou zkušenost, jak líčí paní Petra: „Kochlíky se dají nastavovat přes aplikaci v mobilu. Zapomněla jsem se takhle jednou od Matyho uší odpojit a volal mi manžel. Přijala jsem hovor, mluvila, ale muže jsem neslyšela. Najednou přiletěl Matyáš ze svého pokojíčku: Mami, táta mi mluví v hlavě!“
Matyáš každopádně využívá toho, že může tímto způsobem připojit zvuk z tabletu a poslouchat hudbu. Tu má velmi rád, dokonce se učí hrát na ukulele. A možná, že třeba bude jednou se spolužáky ve škole vymýšlet, jak to použít při napovídání. Rozhodně už teď ví, že jeho technologie vrstevníky v přípravce zajímala. Našel si kamarády, ale s každým se taky úplně nemusel. Jedna holčička mu prý schválně ve vzteku „ucho“ srazila, protože věděla, že mu tím uškodí. Z nástupu do první třídy ale rodiče strach nemají. „Vybrali jsme sice trochu vzdálenější školu mimo naši spádovou oblast, ale je tam menší kolektiv, a hlavně mají ve sboru paní učitelku, která má rovněž sluchové postižení. Takže i když není přímo u něj ve třídě, ta škola má zkušenosti a je to vidět na jejím přístupu.“
Předávání zkušeností
Matyáš zná i děti s poruchou sluchu. Jezdí na pobyty se sdružením Tamtam a jednou by rád na tábor se SUKI (Sdružení uživatelů kochleárního implantátu). „Tyhle pomáhající organizace jsou moc fajn,“ pochvaluje si paní Kalašová a dodává: „Moc jsem vždy oceňovala to vzájemné předávání zkušeností a informací s ostatními rodiči a dětmi. Mám dobrý pocit, když dnes už můžeme nějak poradit i my těm malým, novým. Ostatně v Tamtamu jsme také dostali tip na Konto Bariéry, které nám pomohlo už se zakoupením té vodotěsné aquasady a teď s tím mikrofonem. Na ten se mimochodem vybraly peníze za tři hodiny! To je neuvěřitelné! Jsme všem moc vděční. Peněz se dokonce vybralo o něco víc, tak doufáme, že přebytek pomůže někomu dalšímu.