Terénem i životem

Je dvojnásobnou maminkou, úspěšnou sportovkyní i podnikatelkou. Jana Kosťová nezahálí, i když si myslí, že přemíra pracovního vypětí se kdysi podílela na jejím usednutí na vozík. Dnes už má priority nastavené jinak. A svou činností ve Sportovním klubu vozíčkářů Praha pomáhá ke zdravě aktivnímu životu i dalším lidem.

Text: Radek Musílek
`Foto: Jan Šilpoch

Příčinou Janina (47) postižení nebyl úraz, ale kavernom neboli skrytá tenkostěnná cévní dutina v její páteři. „Vystudovala jsem Vysokou školu ekonomickou a stal se ze mě workoholik. Měla jsem minimum volna a prostoru k odpočinku, což mě asi dohnalo,“ vypráví Jana Kosťová a pokračuje: „Jednoho dne jsem v roce 2005 začala pociťovat bolest zad. Doktor mi předepsal léky na bolest, ale žádné zlepšení nepřicházelo, naopak. Po týdnu už jsem měla problém vstát.“ Ukázalo se, že kavernom praskl a krev zalila míchu v hrudní oblasti TH 4–12. Následky zůstaly trvalé, ačkoliv se dnes dokáže trochu postavit a udělat pár kroků.

Orientační závod je zábava, vyžaduje ovšem koncentraci a přesnost.

Jana však rozhodně nic nevzdala, což si lze ostatně při její povaze jen těžko představit. Vrátila se k práci, vdala se a narodila se jí dvojčata Patricie a Matyáš, kterým je teď už 12 let. Před osmi roky se profesně osamostatnila a založila s kolegyní soukromou incomingovou agenturu. „Jde vlastně o cestovní kancelář pro zahraniční firemní klientelu, které připravujeme na míru návštěvy v České republice. Je to velmi různorodá práce, ale s vozíkem už nejsem tak flexibilní, takže různé prohlídky a provázení po městě dělá spíše kolegyně, já obstarávám hlavně schůzky a administrativu. Jako bonus si pak hezky užiju třeba účast na závěrečném slavnostním večeru. Děláme hlavně pro zákazníky z Velké Británie a Jihoafrické republiky. Pěkně se nám to rozjelo, ale covid nás dost zarazil v rozletu,“ vypráví Jana.

Sport pro každého

Svoje organizační schopnosti Jana uplatní i v rámci Sportovního klubu vozíčkářů Praha, ve kterém vede oddíl orientačního závodu a několik let pořádala benefiční turnaje, jichž se stále ráda účastní a je připravena pomoci. Coby účastník si užívá také rodinné výpravy na kolech i lyžích.

Soutěžit mohou lidé na vozíku i ti bez něj, podmínky jsou pro všechny stejné.

Právě v orientačním závodění se Jana dostala na samotný sportovní vrchol, když se roku 2013 stala mistryní světa kategorie paralympic v tzv. trail orienteeringu, disciplíně, při níž mohou soutěžit sportovci s handicapem s těmi bez něj. Závodníci mají mapu s vyznačenou tratí. Kontrolám zakresleným v mapě kolečkem odpovídá v terénu shluk lampionů a účastník musí rozpoznat, který z lampionů odpovídá popisu kontroly a poloze středu kolečka. 

Po trati se lze pohybovat libovolně, ovšem pouze po cestách, nesmí se vstupovat do terénu. Proto mají stejnou šanci sportovci s postižením jako ti bez postižení. „Nejedná se o klasický orientační běh, jak ho lidé znají. Nejde o rychlost, ale o precizní schopnost číst terén a interpretovat mapu, orientovat se i koncentrovat. Existují různě dlouhé tratě v různém terénu, klidně v rozmezí stovek metrů až několika kilometrů, na kterých je rozmístěno třeba třicet kontrolních bodů,“ vysvětluje Jana. 

Jana umí skloubit rodinu, sport i podnikání.

Aby se smazaly rozdíly ve fyzických schopnostech, závodníci mohou mít asistenty, velmi oblíbené jsou i přídavné elektrické pohony k vozíku. „Asistent nesmí radit, proto byli na mistrovstvích Evropy a světa náhodně přidělováni, jenže u některých druhů postižení je nezbytná určitá vzájemná sehranost a znalost, takže teď už jsou povolení i vlastní asistenti,“ dodává závodnice. Soutěžení se stále aktivně věnuje, ale přibrala si k němu už i organizační a rozhodcovskou roli na mezinárodním poli. Za pár týdnů se chystá na další zahraniční soutěž… 

Jsou zkrátka lidé, kteří i když sedí, neposedí. Jana Kosťová mezi takové rozhodně patří.