Od 1.2. 2021 začínají platit elektronické dálniční známky. Jak mají postupovat řidiči či přepravované osoby s postižením?

Dne 1. 1. 2021 nabyla účinnosti novela zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (lze ji najít jako tisk 227/2019). Novela mění znění § 20a odst. písm. h), který dříve uváděl, že mít dálniční kupon nemusela silniční motorová vozidla přepravující těžce zdravotně postižené občany, kteří byli držiteli průkazu ZTP, s výjimkou postižených úplnou nebo praktickou hluchotou, nebo průkazu ZTP/P, pokud držitelem silničního motorového vozidla byla postižená osoba sama nebo osoba jí blízká.

 Nově byl § 20a, bod h) zpřesněn a rozšířen: „Zpoplatnění nepodléhá užití zpoplatněné pozemní komunikace silničním motorovým vozidlem přepravujícím těžce zdravotně postižené občany, kteří jsou podle zvláštního právního předpisu 11f) držiteli průkazu ZTP, nebo průkazu ZTP/P, pokud provozovatelem silničního motorového vozidla je postižená osoba sama nebo osoba jí blízká.“

Byla vypuštěna výjimka týkající se osob s úplnou nebo praktickou hluchotou, proto nově i tyto osoby nemusí hradit poplatek za využití dálnice či rychlostní komunikace.  Zároveň došlo i k upřesnění terminologie – sama postižená osoba nebo osoba jí blízká musí být nadále provozovatelem, nikoliv již držitelem silničního motorového vozidla.

K uplatnění osvobození tedy musí být dle zákona splněny zároveň tyto podmínky:

1. osoba se zdravotním postižením je držitelem průkazu ZTP či ZTP/P (výhoda tedy není vázána na parkovací průkaz, jak je někdy mylně vykládáno)
2. provozovatelem silničního motorového vozidla je postižená osoba sama nebo osoba jí blízká
3. osoba se zdravotním postižením se nachází ve vozidle

Poslední podmínka, uvedená v bodě c) sice v zákoně figurovala i před touto novelou, nicméně v minulosti bylo dohodnuto nad rámec zákona s Policejním prezidiem, že v situacích, kdy je osoba s postižením přepravována do zařízení (např. zdravotnického, školského, rekreačního atd.), a řidič vozidla se vrací zpět po zpoplatněné silnici sám, nemusí mít ani v tom případě dálniční kupon. Doporučovalo se vyžádat si v těchto případech potvrzení od příslušného zařízení o přijetí osoby s handicapem. Tato výjimka však nebyla a ani nyní není upravena zákonem ani jiným prováděcím předpisem a tato informace, kterou bylo dříve možné najít na webu Ministerstva dopravy, bohužel při změnách webových stránek Ministerstva dopravy zmizela a nahradila ji informace v tomto znění:

„Jestliže motorové vozidlo není použito k dopravě výše uvedené těžce zdravotně postižené osoby, nelze využívat této výjimky (tj. postižená osoba musí být v daný okamžik přepravována tímto vozidlem). Snahou zákona bylo pomoci těžce zdravotně postiženým občanům, nikoli však jejich zdravým rodinným příslušníkům. Neoprávněným zvýhodněním těchto zdravých občanů by naopak mohlo dojít k porušení Listiny základních lidských práv.“

Národní rada osob se zdravotním postižením ve svém článku č. 92/2020 uvádí, že rozšíření osvobození i na řidiče vracející se ze zařízení, kam vezli a kde vysadili osobu s handicapem lze údajně nalézt v  komentáři k § 20a  zákona, kde je uvedeno následující:

 „Problém představuje situace, kdy tato osoba s postižením je přepravována do příslušného zařízení (např. zdravotnické, školské, rekreační atd.), kde zůstává, zatímco řidič vozidla se vrací zpět po zpoplatněné silnici. Vzhledem k současnému způsobu zpoplatnění vozidel do celkové hmotnosti 3,5 t, tedy pouze formou časového poplatku v trvání nejméně 10 dnů, je zřejmé, že osvobození od zpoplatnění se musí vztahovat i na návrat samotného řidiče z místa, kam osobu s postižením vezl. V takových případech je vhodné vyžádat si potvrzení od příslušného zařízení o přijetí osoby s postižením.“ 

Je však třeba podotknout, že komentář není právně závazný zdroj, na základě kterého by bylo možné tuto výhodu vymáhat při případném střetu s kontrolním orgánem. 

 A jak vlastně osoba prokáže nárok na tuto výhodu?

Výhoda je vázána na vlastnictví průkazu ZTP či ZTP/P, jak je uvedeno výše, nikoli na parkovací průkaz pro osobu se zdravotním postižením, nicméně doporučuje se přesto mít parkovací průkaz umístěn za předním sklem. Jedná se buď o průkaz O1 (se znakem osoby na vozíku) anebo průkaz O2 (se znakem ucha). Takto umístěný může sloužit ke snadnější vizuální kontrole ze strany Celní správy či policistů. 

V § 21b je totiž nyní uvedeno, že provozovatel u této výhody nemusí podávat oznámení o osvobození vozidla od zpoplatnění do evidenčního  systému časového zpoplatnění  u Státního fondu dopravní infrastruktury. Jinými slovy Celní správa či Policie při kontrolách nyní musí vozidlo buď zastavit a ověřit si přítomnost osoby s handicapem ve vozidle a shlédnout průkaz ZTP či ZTP/P, případně se může spokojit s vizuální vzdálenou kontrolou parkovacího průkazu za předním sklem vozidla.