Obecně prospěšná společnost Borůvka Praha pomáhá lidem s postižením už 23 let. Momentálně prožívá asi nejnáročnější období svojí existence a jako i jiné neziskové organizace čeká, co bude dál…

Text: Radek Musílek
Foto: Jan Šilpoch

Z celkového počtu 44 zdejších zaměstnanců má nějaký druh handicapu 24, dalším desítkám lidí s postižením pak prostřednictvím svých služeb pomáhá. Od počátku je Borůvka úzce napojena na pražský Jedličkův ústav a školy (JÚŠ), je tu však nejen pro jeho žáky a absolventy. „Na začátku byl obchůdek na Vyšehradě s výrobky z chráněných dílen, který původně provozovala Nadace Jedličkova ústavu. Když vzniklo samostatné sdružení, měli jsme jen pět zaměstnanců,“ vzpomíná projektová manažerka Marcela Langkramerová. 

Obchůdek existuje dodnes a funguje jako tréninkové pracoviště. Stejně jako TA KAVÁRNA, kterou Borůvka rozjela před čtrnácti lety v prostorách tehdy nového rehabilitačního pavilonu JÚŠ. Vždy na rok jsou zde zaměstnáni lidé s postižením, aby si pod vedením trenérů osvojili a upevnili pracovní návyky, které pak výrazně zvyšují jejich šance k uplatnění na otevřeném trhu práce. 

Textil třikrát jinak

K tréninkovým provozům postupem let přibyly ještě dva dobročinné secondhandy Koloběh. Nejprve v Dittrichově ulici 9, pak ještě v Nuselské 70. Jejich účelem už není trénink, ale vytváření stálých pracovních míst pro osoby s tělesným postižením. Bohužel se to netýká vozíčkářů, protože těm je přístupná jen část Koloběhu v Ditrichově. Nájem vhodných bezbariérových prostor v těchto částech Prahy by byl zkrátka příliš vysoký. 

Prodávaný textil a doplňky pocházejí z darů, především z firemních sbírek, ale i od jednotlivců. „Použít se dá přibližně 30 procent z toho, co k nám dorazí, zbytek předáváme společnostem, které se zabývají recyklací textilu. Takže takovou drobnou kapičkou ještě navíc přispíváme k trvale udržitelnému rozvoji,“ popisuje Veronika Moudrá, která má mimo jiné na starosti fundraising a vztahy s veřejností.

Dalším provozem, který pod Borůvkou pracuje s textilem, je krejčovská dílna. Na půdě Staré budovy JÚŠ pracuje pod vedením paní mistrové šest švadlenek s postižením. Věnují se firemním zakázkám, ovšem také různým opravám a úpravám pro jednotlivce. „Sice jde o chráněné pracoviště a respektujeme možnosti jednotlivých děvčat, ale přece jen dbáme i na produktivitu,“ vysvětluje Veronika Moudrá.

Vyjmenovat, co teď můžeme, je rozhodně rychlejší než vypočítávat, co všechno nefunguje.

Vedle výše zmíněných provozů Borůvka také pořádá na Vyšehradě velké trhy chráněných dílen z celé republiky a Vánoční trhy na nádvoří Jedle. K tomu ještě nabízí individuální bezbariérovou přepravu studentů s postižením a také rehabilitaci. „Zaměstnáváme několik fyzioterapeutek, které v prostorách JÚŠ dvakrát týdně za symbolických 50 korun poskytují cvičení a vodoléčbu absolventům Jedle, ale i jiným zájemcům s fyzickým postižením. Projekt Rehabilitace i pro další tak rozšiřuje možnosti udržovat se v kondici nad rámec péče hrazené zdravotní pojišťovnou.

Přijdou zase nakoupit?

Takhle hezky to všechno funguje za běžných okolností. Koronavirová pandemie však zasáhla prakticky do všeho, takže fakt, že sdružení nedávno neprošla žádost o prodloužení evropského projektu Komunitního centra, působí jako okrajová nepříjemnost. Na neurčito tak zatím končí finanční podpora pro různé kroužky, kulturní akce, setkání a besedy, například o sexualitě a vztazích lidí s postižením.

Trhy se konaly naposledy v prosinci 2019, doprava může vozit maximálně švadlenky do práce, a ty zase nesmějí přijímat zakázky od jednotlivců, pouze od firem. Rehabilitace si musí vystačit s konzultacemi na dálku. Borůvka zatím nikoho nepropouští a všem hradí plnou mzdu, ovšem napětí a nejistota rostou. „Vyjmenovat, co teď můžeme, je rozhodně rychlejší než vypočítávat, co všechno nefunguje,“ říká Veronika Moudrá. „Přišli jsme prakticky o všechny příjmy z tržeb. Otevřené je jen výdejní okénko u TA KAVÁRNY, ale vzhledem k zavření škol a omezení sociálních kontaktů jde spíše o to, aby pokračoval trénink zaměstnanců. Zákazníků je minimálně. Totéž platí pro nový e-shop Obchůdek Borůvka. Lidé se teď soustředí na úplně jiné věci, nekupují si, co nezbytně nepotřebují, jen tak pro radost. Kromě brzkého otevření obchodů tak potřebujeme také změnu nálady ve společnosti. Nehledě na návrat turistů, kterých kolem obchůdku na Vyšehradě obvykle projdou houfy,“ dodává.

Tržby ani za běžných okolností zdaleka nepokryjí roční náklady. Jako i u jiných neziskových organizací zahrnuje vícezdrojové financování různé granty, nadace, firemní i soukromé dárce. Především se ale opírá o podporu Úřadu práce, protože jde o společnost, kde pracuje více než padesát procent lidí s postižením. „Paradoxně jsme kvůli tomu ale loni nedosáhli na různé podpůrné covidové programy. Teď to konečně vyšlo, pokrylo to však výpadek tak za jeden měsíc…“ ilustruje Veronika Moudrá.

V Borůvce, stejně jako mnohde jinde, čekají, co bude dál, a zatím se snaží, jak se dá. V Koloběhu Nusle proto otevřeli pobočku Zásilkovny, kde za den vydají přibližně padesát balíčků. „Sice to pokryje sotva náklady na nájem, ale bereme to i jako propagaci. Přijdou a dozvědí se tak o nás i lidé, kteří dosud o Koloběhu neměli tušení. Třeba přijdou nakoupit, až zase otevřeme,“ uzavírá Veronika Moudrá s nadějnou vyhlídkou do budoucnosti.