Na konci měsíce ledna proběhla různými českými médii zpráva německých výzkumníků, kteří dle svých závěrů rozchodili myši s poškozenou míchou a to jedinou injekcí. Ze zkušenosti z jiné oblasti sociálních služeb a tématu vzácných onemocnění vím, jak jsou tyto zprávy mnohdy velmi emotivně přijímány lidmi s obdobným postižením. Mohou přinést velkou naději a pocit, že brzy bude možné využít tyto poznatky v praxi u lidí a mnohdy i pocit nespravedlnosti, proč to není možné u nás. 

Bohužel tak jednoduché to není, a ač je velmi důležité výzkum provádět a posouvat se dále ve vědění, k pokroku takto zásadnímu je ještě opravdu dlouhá cesta. Tento výzkum (a podobný, který byl aktuální zhruba před 5-ti lety) je tedy spíše první vlaštovkou. Nyní se vědci soustředí na to, zda se u myší s poškozenou míchou, neschopných pohybovat zadníma nohama, kterým aplikovali syntetickou bílkovinu, která stimuluje růst neuronů, vůbec jedná o dlouhodobý efekt či nikoli. 

Zásadní otázkou je však možnost využití nových poznatků u lidí, protože člověk a myš mají rozdílnou signální soustavu. To je soubor nervových mechanismů, pomocí nichž jsou získávány a zpracovávány primární smyslové informace z vnějšího či vnitřního prostředí (první signální soustava) nebo u člověka informace zprostředkované řečí (druhá signální soustava). Analýzou signální soustavy se zabývá především neurofyziologie a fyziologie vyšší nervové činnosti. Čeká nás tedy ještě dlouhá cesta….

(tento text vznikl s laskavou konzultací Zdeňky Faltýnkové, specialistky na spinální problematiku)

Autorka je manažerkou sociálních služeb v neziskové organizaci.