Dětská léčebna Vesna v Janských Lázních je vlajkovou lodí tuzemské péče o malé pacienty s neurologickými a ortopedickými diagnózami se speciálním zaměřením na dětskou mozkovou obrnu. Desetitisíce jich prošly ikonickou budovou, od jejíhož otevření letos uplynulo 40 let. K pomyslným narozeninám dostala kompletní rekonstrukci některých částí.

Text: Radek Musílek
Foto: Jan Šilpoch

Ve srovnání se skutečnými velkými plavidly brázdícími moře by Vesna svými rozměry, kapacitou i vybavením směle obstála. Projekt zasazený do lesnatého záhybu stranou od zbylé zástavby byl pojat velkoryse, vzniklo tak vlastně malé město ve městě s vlastní školou, kinosálem, bazénem a bistrem. Projekt byl svěřen Italům, vybavení svou moderností i designem předběhlo dobu československé socialistické reality. Lustry s nastavitelnou intenzitou světla, výtahy či dveře na fotobuňku i další podobné detaily nebyly standardem ještě dobrých patnáct let a kupříkladu bazén s posuvným dnem fascinuje dodnes.

Přesto za čtyři dekády dobré služby už ledacos podlehlo zubu času, změnily se také standardy služeb. Když byla před osmi lety odvrácena hrozba privatizace se změnou účelu stavby, současné vedení lázní směle přistoupilo k doposud největší investici do modernizace alespoň některých částí objektu. 

Jen několik týdnů před naší návštěvou byla dokončena úprava dvou oddělení za přibližně 103 milionů korun. Prostory se výrazně proměnily a pamětník by nepoznal, že se ocitl na Vesně, která si ovšem na jiných místech stále zachovala mnohé z původní vizáže. 

Cesta v čase

Pamětníky jsem zmínil zcela záměrně – není jich totiž v ČR ani v celém světě málo. Pobyty na Vesně se generaci současných třicátníků až čtyřicátníků nesmazatelně zaryly pod kůži. Oproti prvním dvěma dekádám fungování, které zmíněná generace pamatuje, došlo však k několika zásadním posunům jak na poli rehabilitačních technologií, tak po stránce organizační. 

Zatímco v 80. a 90. letech zde trávily pobyty děti v rozmezí 3–18 let samy, během nového milénia začaly zdravotní pojišťovny běžně hradit pobyt také jejich doprovodům. Mohl se tak snížit i věk pro příjem k léčbě (kromě respiračních indikací), takže po předchozí dohodě se zde objevilo už i osmiměsíční miminko. Naopak u některých poúrazových či onkologických stavů lze překročit hranici dospělosti.

Při rekonstrukci tak vznikly nové nadstandardní dvoulůžkové apartmány, v nichž bydlí společně dítě a doprovod (zpravidla jeden z rodičů). Stále však platí, že se zde cílí na pacienty s dětskou mozkovou obrnou (DMO) a dalšími neurologickými poruchami či ortopedickými vadami, společně se skoliózami a respiračními onemocněními. „Naše kapacita je 185 dětí a zahrneme-li do toho i detašované ubytování v objektu Réva, které se nachází ve městě, jedná se o 200 pacientů,“ vypočítává ředitel státních léčebných lázní Martin Voženílek a upřesňuje, že pobyty jsou možné ve dvou režimech – lázně nebo odborný léčebný rehabilitační ústav. Ten tvoří ve Vesně 50 lůžek.

Rozdíl je především v délce pobytu a intenzitě procedur. Zatímco lázeňské pobyty jsou striktně 28denní (jen výjimečně lze u zdravotní pojišťovny požádat o prodloužení na 42 dnů), rehabilitační pobyt bývá šest týdnů, ojediněle osm. Ovšem může být předepsán i dvakrát ročně a zahrnuje intenzivnější péči. „Nabízíme také speciální neurorehabilitační pobyty pouze pro pacienty s DMO, které tvoří dva 28denní pobyty během roku, přičemž dochází k porovnání vstupních a závěrečných testů,“ dodává ředitel Voženílek.

Lázněmi k samostatnosti? 

Primář Jan Podojil vidí v přítomnosti rodičů převážně pozitiva. „Dřív mohli jezdit rodiče jen na víkendové návštěvy nebo zde museli pracovat, aby si pak dítě vzali odpoledne na tříhodinovou procházku. To je z dnešního pohledu asi už nepředstavitelné. Pojišťovny hradí doprovodu pobyt zcela automaticky u dětí do šesti let. U těch ostatních záleží na schválení, ale nedělají s tím problémy. Dnes jsou tu tedy děti bez doprovodu už jen na oddělení 4.A, což představuje přibližně 40 lůžek. Výhodou je, že rodič vidí podrobně rehabilitační postupy a dítě se cítí lépe. Nezanedbatelný je i psychologický přínos kontaktu mezi rodiči navzájem. Mohou sdílet své starosti i zkušenosti.“

Samotné doprovody tvoří převážně maminky, ovšem jezdí i tatínkové nebo prarodiče. Během pobytu se mohou prostřídat, což také často dělají. Neustálá přítomnost rodinných příslušníků má pochopitelně i svá specifika. Občas je potřeba něco trpělivě vysvětlit a smířit se s tím, že lidé jsou různí. I proto byla zavedena pozice sociálního pracovníka a ombudsmana. „Rodičům často chybějí informace, nevědí si rady, tápou. Naší úlohou je tak i poradenství. Kromě toho pořádáme také odborná sympozia nebo konferenci Cerebrocon,“ konstatuje ředitel Martin Voženílek.

Změny s přibývajícími doprovody dobře vnímá také vedoucí vychovatelka Libuše Pavlíková: „Před 25 lety nás bylo třináct vychovatelek. Dnes nás zbylo pět. Věnujeme se hlavně dětem, jež jsou tu samy. Děláme muzikoterapii, organizujeme různé akce, promítáme filmy. Na některých starších dětech s doprovodem je vidět, že by se třeba rády také víc zapojily, ale přítomnost maminky jim v tom spíš brání. Popravdě řečeno, u některých teenagerů si občas říkám, jestli by jim z pohledu socializace víc neprospělo budování samostatnosti v kolektivu vrstevníků.“

Dotýká se tak aspektu, na který bývalí „absolventi Vesny“ často vzpomínají, a toho, jak jim lázně prospěly v samostatnosti. Záleží ovšem pochopitelně na individuálních možnostech a konkrétním příběhu každého člověka.

Nové jaro v Krkonoších

Nemalou část investice představovala i modernizace samotných terapií. Vesna vedle klasické fyzioterapie a vodoléčby, které jsou stále základem, nabízí také psychologa, logopedii, místnost snoezelen nebo skupinovou a individuální ergoterapii. Pro ni vznikla například speciální bezbariérová kuchyň a byly pořízeny robotické prvky pro nácvik jemné motoriky horních končetin.

Výraznou modernizací a rozšířením prostor pak prošla elektroléčba a magnety, kde se objevila řada nejnovějších přístrojů zahrnujících i interaktivní prvky, díky nimž terapie malé pacienty víc baví. Podobně je tomu i u pomůcek pro nácvik chůze.

A co čeká Vesnu dál? Vzhledem k omezeným finančním zdrojům, do kterých zasáhla i současná pandemie, nelze předpokládat brzké pokračování úprav. Lázeňský ředitel Martin Voženílek by však rád uspěl s projektem na zateplení budovy a výměnu oken. „Ukázalo se, že italský projekt, který v době svého vzniku předběhl dobu, nás teď trochu dohnal. Projevuje se to především na energetické náročnosti objektu, který se svým pojetím hodí spíš do Středomoří než do horských podmínek Krkonoš.“ Vesna tedy možná brzy dostane nový háv a bude tak víc připravena nejen na jaro, k němuž odkazuje její název, ale především na zimu, jíž si v Janských Lázních užije vrchovatě.

Dětská lázeňská léčebna Vesna

Více o léčebně na webu Svazu léčebných lázní ČR