Zimní vydání časopisu Můžeš je tu! Co se dočtete tentokrát?

– Hlavním tématem čísla je síla blízkosti – reportáž věnovaná animoterapii ukazuje, jak hluboce může lidskou psychiku ovlivnit kontakt se zvířetem. V nemocnicích, hospicích i školkách pomáhají nejen psi, ale i koně.

– V Pardubicích funguje Apolenka – hiporehabilitační centrum, kde se o klienty i zvířata starají srdcem. Zakladatelky zařízení, ve kterém je pořád plno, v reportáži ilustrují, proč je práce se zvířaty tak náročná i smysluplná.

– Nová ředitelka Nadace Charty 77 Jolana Voldánová otevřeně mluví o přechodu z médií do neziskového sektoru i o tom, co ji žene dál: „Když chcete zapalovat, musíte sami hořet.“

– „Pomohl snad každý, kdo mě znal.“ Anička Slancová – @taholkazliberce – sdílí svůj příběh po úrazu a vděčnost za podporu, která jí umožnila znovu žít aktivní život i na vozíku.

– Dočtete se i o Domově Osek, kde se péče mění v cestu k samostatnosti, o vrcholovém sportování s epilepsií nebo o filmu Neporazitelní, který přináší na velké plátno respekt i emoce.

Nevynechejte ani další reportáže a příběhy těch, kteří se nevzdávají!

Když se řeknou koně, které místo v Čechách se vám vybaví? Kromě kladrubského hřebčína to nejspíš budou Pardubice. Kam jinam se tedy vypravit za hiporehabilitací? V jejich bezprostřední blízkosti, v obci Spojil, sídlí na ploše bývalého JZD zapsaný spolek Apolenka. Svoje četné aktivity, které se převážně točí kolem koní, zde provozuje už od roku 1999.

Od června 2023 je ředitelkou Nadace Charty 77 Jolana Voldánová, řadu let známá televizní a rozhlasová moderátorka. O dynamické práci v médiích, cestě s Václavem Havlem i začátcích v nadaci jsme si povídali ve vlaku cestou z Ostravy, kde jsme se společně zúčastnili slavnostní premiéry filmu Neporazitelní.

Běhat začala náhodou. V době covidu si koupila stejné chytré hodinky jako její kamarádky, a to navzdory tomu, že běhání v lásce nikdy neměla. Nakonec si na nich nastavovala delší a delší vzdálenosti, až ji běh doslova pohltil. Dnes je trojnásobná maminka Kateřina Stránská (50) z Pardubic velmi úspěšnou ultramaratonkyní, a to přesto, že má od patnácti let epilepsii. 

Nemá pravou ruku, přesto vystudoval protetiku a dnes pomáhá ve firmě Otto Bock lidem s podobným osudem. Této práci se Jakub Zachoval věnuje naplno už pět let. Ve zbylém volném čase hraje paravolejbal na reprezentační úrovni a rád cestuje.

Asi není nutné řešit důvody, ale některá zvířata mají na člověka zkrátka blahodárný vliv. Tento účinek využívá animoterapie. Nejde o nepodložené tvrzení, ale praxí ověřený fakt, který už je dnes všeobecně přijímaný. Patří do ní nejen fyzická rehabilitace, nýbrž také formy psychické a sociální léčby. A tak se můžeme setkat s terapiemi například za pomoci koček, králíků, morčat a dokonce i delfínů. Nejčastěji využívaní a také nejznámější jsou však v tomto ohledu psi a koně. Podívejme se tedy především na ně.

Když jí lékař v dospívání diagnostikoval migrénu, onemocnění popírala. Několik let se snažila pomocí alternativních cest marně přijít na to, proč ji nesnesitelné bolesti hlavy trápí. Že je migréna nemoc jako každá jiná, si zakladatelka pacientské organizace Migréna-help Rýza Blažejovská připustila až ve chvíli, kdy už měla i patnáct záchvatů do měsíce. Její příběh velmi přesně ilustruje to, jak u nás lidé migrénu často vnímají. I díky její práci se to postupně mění. 

Život někdy píše neuvěřitelné příběhy. Jeden z nich prožívá Jana Berousková. Ještě v květnu 2022 bezstarostná teenagerka, která snila o tom, že bude kosmetičkou. Po těžké autonehodě a půlroční léčbě ale zůstala ochrnutá. Pak se ovšem objevil jeden mladý muž a zanedlouho Jana zjistila, že čeká dítě. Těhotenství nebylo jednoduché, teď je ale šťastnou maminkou patnáctiměsíčního Jeníčka. A díky přídavnému elektrickému pohonu, který zaplatilo Konto Bariéry, může i na vozíku vyrážet se synem na výlety. 

Paní Iveta Kameníková má syna Ondřeje, který se narodil s těžkým kombinovaným postižením podobným dětské mozkové obrně, na něž se nepřišlo ani během prenatálních vyšetření. Ondra nemluví, je velmi spastický po celém těle a vyžaduje neustálou péči. Jak už to tak bývá, její největší část je právě na paní Ivetě, přestože se aktivně a láskyplně zapojuje i zbytek rodiny. S přibývajícími léty všichni víc a víc oceňují možnost respitní, odlehčovací péče.