Zaměstnávání osob se zdravotním postižením nebo jiným znevýhodněním na trhu práce patří k dlouhodobým tématům této skupiny lidí. Přes zjevné pozitivní posuny je stále faktická nezaměstnanost mezi OZP v ekonomicky aktivním věku přibližně 26 %, což představuje pětinásobek oproti celkovému republikovému průměru. Řeč je o těch, kteří práci aktivně hledají. Zároveň platí, že zaměstnání má pouze necelá čtvrtina osob s postižením v ekonomicky aktivním věku a čím vyšší stupeň invalidity, tím nižší šance na zaměstnání (1. stupeň 55 %, 2. stupeň 36 %, 3. stupeň 5 %). Vylepšit tuto situaci se už přes dvacet let snaží obecně prospěšná společnost FOSA.

Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: MILAN JAROŠ

V pobočce Fosy na pražském Chodově, shodou okolností nedaleko domu zvláštního určení, jsem se setkal s Petrou Juříčkovou, vedoucí služby podporovaného zaměstnávání. Ta hned na úvod vysvětluje: „Nezaměřujeme se na chráněný trh práce, ale naopak na ten otevřený. Když ovšem během spolupráce s klientem zjistíme, že se na otevřený trh ještě úplně necítí, tak mu určitě vyjdeme vstříc. Máme tedy navázány i spolupráce s firmami, co nabízejí chráněné pozice, ale nejedná se o klasické chráněné dílny.“

FOSA se zaměřuje především na sociálně odpovědné firmy, i když ji občas osloví i společnosti, které nesledují žádnou bohulibost, ale prostě byznys. „Což není špatně! Když se to skloubí s vhodnými podmínkami, proč ne? Pro ně je to výhodné kvůli dotacím,“ doplňuje Petra Juříčková.

Spolupráce s firmami

S podvody, jaké bývaly okolo zaměstnávání OZP, už se prý nesetkávají, ale zaměstnavatele si stále kontrolují. „Předem si je lehce prolustrujeme a děláme si seznam, s kým máme jakou zkušenost. Ty, u nichž máme nějaké podezření, potom nedoporučujeme. Nejedná se přitom o nějaké vykořisťování, ale spíš o nejasnosti se smlouvami a podobně nebo ne úplně vhodné chování. Většina firem si na to však už dává pozor. Pokud to přesto nastane, potom intervenujeme,“ říká Petra Juříčková.

Momentálně FOSA spolupracuje řádově s nižšími desítkami firem, ovšem snaží se síť stále rozšiřovat. Vše se děje v souladu s registrací služeb pro území Prahy. Jak motivují firmy ke spolupráci? „Máme na to strategii a pozici koordinátora spolupráce se zaměstnavateli. Na částečný úvazek oslovuje nové firmy a udržuje kontakt se stávajícími. Spolupracujeme s Úřadem práce a věnujeme se propagaci, abychom byli vidět. S úřadem to jde vcelku pěkně, přeposílá nám nabídky. Pokud nás zaměstnavatel osloví, snažíme se mu vyjít vstříc. Na schůzce mu vše vysvětlíme, poskytneme poradenství a představíme výhody zaměstnávání OZP – slevy na dani, plnění povinného podílu, prestiž, diverzita týmu a podobně. Pomáháme také nastavit určitou pozici, pokud už nepřichází s jasnou představou. Potom hledáme mezi našimi klienty vhodné kandidáty. Umíme nabídnout podporu v podobě edukace pracovního týmu, aby třeba věděli, jak komunikovat s budoucím kolegou s mentálním postižením. Často radíme, jak vést přijímací pohovory, protože mívají obavy, na co a jak se mohou ptát. Je to takový komplexní balíček,“ přibližuje proces Petra Juříčková.

Jakmile klient nastoupí, další postup je velmi individuální. Někdo potřebuje větší míru podpory v začátcích, takže přichází na řadu pracovní asistence, kdy na pracoviště s klientem dochází pracovník Fosy a je mu tam k ruce jako podpora. Obvykle je to v čase zkušební doby, ale záleží na okolnostech. Pokud vyplyne nějaký problém, třeba v komunikaci, až po čase, umí se také vrátit. Byť už nejde o aktuálního klienta.

Někteří zaměstnavatelé přicházejí podle Petry Juříčkové s přesnou představou, jiní naopak. Záleží na tom, zda už mají nějakou zkušenost se zaměstnáváním lidí se znevýhodněním. Ti zkušenější mají logicky jasnější představy, dost často se ale také objevují poměrně nereálné vize. „Nebo zbystříme, když je evidentní, že jim jde jen o levnou pracovní sílu. To pak vysvětlíme, že takhle věc nefunguje,“ konstatuje vedoucí služby podporovaného zaměstnávání.

Někdy se až na osobní schůzce ukáže, že představy zaměstnavatele byly zkreslené, pokud jde o bezbariérovost. Myslí si například, že stačí mít výtah, ale už neřeší, že nemají například bezbariérovou toaletu nebo je výtah malý. K navazování spolupráce s firmami Petra Juříčková dodává: „Získáváme je aktivně sami, ale také se samy hlásí. Osloví nás třeba proto, že to má firma rozkazem ze své centrály v severní Evropě. Mají například nějaké interní kvóty, a pak se ukáže, že tuzemská pobočka na to není připravená.“

Je dostatek kvalifikovaných?

Najít pracovní místo bývá těžší zejména u lidí s těžkým tělesným postižením, než s hendikepem mentálním. K dispozici jsou často pozice, které jsou vhodné spíše pro člověka, který je fyzicky zdatný a vykonává nějakou monotónní mechanickou činnost, nad kterou není potřeba moc přemýšlet. „Přitom člověk s mentálním znevýhodněním je v takové práci spokojený. Aniž by se to dalo generalizovat, tak obvykle bývá nejobtížnější najít vyhovující práci pro lidi se smyslovým postižením, přičemž v případě zrakového handicapu je to obvykle největší výzva,“ přemýšlí Petra Juříčková. 

Častým argumentem zaměstnavatelů při kritice, že nenaplňují povinný podíl OZP (ten u firem od 25 zaměstnanců tvoří 4 %) je, že na trhu práce není dostatek lidí s postižením s vhodnou kvalifikací pro předmět jejich činnosti. Nedá se přitom říct, že by do Fosy přicházeli převážně lidé nekvalifikovaní. V řadách jejích klientů jsou i lidé s vysokoškolským vzděláním. „Delší dobu trvající marné hledání práce je frustrující. Pracujeme tedy i s lidmi, kteří jsou samostatní, ale potřebují svou situaci pravidelně s někým konzultovat. Potřebují například někoho, kdo je bude motivovat a podporovat, aby na to nebyli sami. Jsme služba sociální rehabilitace, takže i když je hlavní hledání práce, pomůžeme zároveň i s hledáním bydlení nebo vyřizováním invalidního důchodu. Jedná se přitom jak o lidi s postižením získaným v průběhu života, tak i vrozeným,“ vysvětluje dále Petra Juříčková. Dá se přitom říct, že člověka při hledání práce víc handicapuje, když se postižení objeví v nižším věku, třeba i v ranné dospělosti. Chybějí mu totiž zkušenosti.

Každý práci nehledá

Podle Petry Juříčkové se také stává, že do Fosy přicházejí i lidé, u kterých se po čase zjistí, že práci reálně vlastně zase až tak moc nehledají. Že nejde o prioritu a realizují se jinde. „I to je v pořádku, pokud finančně vycházejí. Nemusíme přece všichni plnit plán –to je dost osvobozující. Peníze přitom nejsou vždy hlavní motivací, především u lidí ve třetím stupni důchodu. U nich jde spíše o socializaci a seberealizaci. U částečných důchodů jsou finanční příjmy ze zaměstnání naopak nezbytností, nemluvě o lidech bez jakékoliv státní finanční podpory,“ vypočítává.

Většina lidí s postižením pak hledá spíše částečné úvazky. V tomto ohledu se přístup zaměstnavatelů prý lepší a postupně jsou těmto možnostem víc a víc otevření. Stejně jako se od covidu stala obvyklejší i varianta home-office, tedy práce z domova. Společnost si v posledních letech zvykla, že určité pozice se dají takto zastávat. Záleží na individuálních preferencích – někdo chce být hlavně v kolektivu, někdo ne. Pokud lze kombinovat obojí, je to ideální situace.

Překážky jsou hlavně v hlavě

Odhlédneme-li od konkrétních druhů postižení, obecně lze za největší překážku v zaměstnávání lidí se znevýhodněním označit obavy, neznalost a předsudky. Ty jsou větší problém než fyzické bariéry, přestože i ty pochopitelně existují. Trend vývoje je však pozitivní: v minulém roce se podařilo najít práci 76 % klientů Fosy. Zároveň platí, že s podporou zaměstnance i zaměstnavatele vzrůstá šance na úspěch. Přesné statistiky na tomto poli však neexistují, protože o lidech, kteří se při hledání práce neobrátí na žádnou organizaci, nelze nic zjistit. Lepší situace je obecně ve velkých městech, možnosti v regionech jsou na otevřeném trhu práce výrazně menší.

Za nejefektivnější metodu při hledání práce lze podle Petry Juříčkové označit rozhození sítí do všech stran. Zkoušet všechny možnosti. Inzeráty, pracovní portály, sociální sítě, přátele, Úřad práce i organizace typu FOSA. Vyplatí se také oslovovat firmy přímo, přestože třeba nemají zveřejněnou nabídku práce.

Pokud má člověk nějaká omezení, která vyžadují něco speciálního, je vhodné, často i nutné, předem na to zaměstnavatele upozornit, i když nemusí jít o plošné doporučení a záleží na rozhodnutí každého člověka. Například u lidí s duševním onemocněním, pokud nebude mít vliv na výkon práce, není potřeba nic sdělovat. Koneckonců na diagnózu se ani při pohovoru nikdo ptát nesmí. Je to tedy i otázka strategie, jak moc být otevřený, co všechno sdělovat. Někdo neuvádí dokonce ani svůj věk. Nebo jak je to s přiložením fotografie k životopisu? Personalisté to často doporučují, protože vše působí seriózněji a vidět tvář pomáhá navázat osobnější vazby k uchazeči. Na druhou stranu riskujete, že z nějakého důvodu nevzbudíte sympatie.

„Nejlepší spolupráci máme s firmami, kde jsou lidé, co tomu věří a berou si téma zaměstnávání lidí s postižením za své, nikoliv jen proto, že jim to někdo nařídil. Výbornou spolupráci máme například s firmou IKEA a INDITEX, která je jednou z největších distribučních skupin různých módních značek. Bohužel na opačném pólu se vyskytují instituce státní a veřejné správy. Z nich máme paradoxně nejpozitivnější zkušenost s Exekutorským úřadem Prahy 6. Přijde mi to smutné – kdo jiný by měl jít příkladem, když ne samotný stát? Ten pak platí pokuty za nenaplnění povinného podílu sám sobě. Absurdní situace,“ uzavírá Petra Juříčková.

FOSA, o. p. s.

Přes 20 let usnadňuje život lidem s různými formami znevýhodnění.

Poskytuje tři služby: osobní asistence , podpora samostatnosti a podporované zaměstnávání 

Cílová skupina podporovaného zaměstnávání je velmi široká: lidé s fyzickým, mentálním a smyslovým znevýhodněním, dále s duševním onemocněním, s poruchou autistického spektra a horším sociálním zázemím. 

Za rok 2025 prošlo Fosou v oblasti podporovaného zaměstnávání 83 osob.

www.fosaops.org