Už skoro tři desítky let pracuje Radka Kolářová jako sanitářka. Ačkoliv si vyzkoušela i práci v porodnici, nejlépe je jí u seniorů. „Moc ráda je chytnu za ruku, povykládám si s nimi, vyslechnu je,“ říká žena, kterou její práce naplňuje. Pozice, která je spíše podhodnocována, nabírá na důležitosti s tím, jak populace stárne. A takových lidí, jako je Radka, bude potřeba pořád víc.

Třiadvacetiletý student sociologie Cuong Manh Vu žije už rok v domě s pečovatelskou službou v Krásově ulici na pražském Žižkově. Loni vyslyšel nabídku Městské části Praha 3, přihlásil se do konkurzu na mezigenerační bydlení a uspěl. Se seniory, jimž se věnuje 30 hodin měsíčně, se sžil natolik, že tu zůstává i další školní rok.

Konto Bariéry pomáhá nejen konkrétním lidem s postižením, ale také organizacím, které zlepšují jejich život. Patří mezi ně i obecně prospěšná společnost MCU KOLOSEUM v Liberci, která nabízí sociální služby i pracovní uplatnění.

Žít docela normální život není v současné náročné době jednoduché, a lidé, kteří trpí zdravotními problémy, těžkosti zažívají dvojnásob. Lidem s duševním onemocněním na Českobudějovicku a Českokrumlovsku pomáhají k soběstačnosti a životu beze strachu zaměstnanci a dobrovolníci sdružení FOKUS České Budějovice

České vysoké školy udělaly za posledních dvacet let velký pokrok v podpoře studentů se speciálním potřebami. Přesto stále existují obory, jejichž studium je pro lidi s postižením problematické a celkový podíl studentů s postižením značně zaostává za čísly, která by odpovídala zastoupení v populaci.

S vedoucím protetikem Ottobock o nejmodernějších umělých končetinách, strnulosti v systému a zdravých krocích pro společnost.

S psychologem a dlouholetým členem Rady Konta Bariéry Jaroslavem Šturmou o zvláštním jevu: potřebujeme opravdu seniory?

Nouzový stav uplynulých měsíců v sobě ukrývá nesčetně příběhů jednotlivců i celých rodin. Vedle obvyklé zátěže přinášel lidem zejména s těžkým postižením další komplikace – dražší či nedostupné pomůcky, nejasná podpora státu, výpadky rehabilitace nebo uzavření odlehčovací péče. Často tak pečujícím rodinám nezbylo víc než těžce udržovaný optimismus.