Konto Bariéry je už osmým rokem zapojeno do basketbalového charitativního projektu Bez faulu, který pomáhá lidem s postižením v plnění jejich sportovních cílů. V letošním roce tak podpořilo částkou 304 000 Kč tým Wheelchair Basketball Studánka Pardubice. Částka poputuje především na vybavení pro hráče Barboru Kafkovou a Michala Teresku, ale představuje podporu i pro klub samotný.

Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: MILAN JAROŠ

Obdobně jako v minulých letech si i letos každý klub nejvyšší tuzemské basketbalové ligy NBL zvolil během února a března jedno domácí utkání coby charitativní. V jeho průběhu se oběma zúčastněným týmům počítá každá neúspěšná střela za 100 Kč, každá osobní chyba za 200 Kč a každá technická chyba za 1 000 Kč. K výslednému součtu za jednotlivá utkání se pak přidává ještě výtěžek dárcovských zpráv (DMS) a příspěvků jednotlivých partnerů NBL. Slavnostní předání šeku se uskutečnilo 8. března během Utkání hvězd – All Star Game Maxa NBL v pardubické Enteria aréně.

Barboře Kafkové v důsledku vrozené deformity dolních končetin před dvěma lety amputovali levou nohu. Jelikož je ale duší nezlomná sportovkyně, zkrátila si čekání na protézu vstupem do basketbalu na vozíku. A to už dva měsíce po zákroku. I když ji první trénink úplně vyčerpal a dnes už zdárně běhá s umělou nohou, košíkové zůstala věrná. Víc o ní a jejím příběhu si poslechněte ve třetím díle internetového Podcastu Můžeš na YouTube.

Michal Tereska má v důsledku předčasného narození spastickou kvadruparetickou formu dětské mozkové obrny. To mu však neubírá lásku ke sportu a odhodlání se v něm prosadit. Věnuje se nejedné disciplíně. Mimochodem s dětskou mozkovou obrnou to v basketbalu není zrovna nejsnazší, v pardubickém týmu jsou z 15 lidí s touto diagnózou pouze dva. Tomu druhému se podle jeho trenéra prý daří v rugby, kde jsou hráči s postižením všech končetin. Pod košem jsou totiž velkou výhodou zdravé ruce a trup. Michalovi bude z vybrané částky pořízen speciální basketbalový vozík, zatímco Báře bude hrazena individuální rehabilitace. 

Atraktivní, avšak bez prostředků

Podle hrajícího trenéra WBS Pardubice Jana Kubelky vyjde takový basketbalový vozík na 130 až 150 tisíc korun. Není divu, jde o velmi specializovaný stroj na míru, který musí být pohyblivý, lehký a přitom odolný, jak jsem se osobně přesvědčil v roli diváka během několika ligových zápasů, které se uskutečnily jednu dubnovou neděli v tělocvičně ZŠ Chýně u Prahy. O ostré střety a pády není nouze. Přesto se bohužel tento divácky velmi atraktivní parasport v České republice potýká s nedostatkem hráčů a financí, tudíž není profesionální a nedaří se mu zatím prosadit do nejvyšší světové špičky. Reprezentační výběr se aktuálně pohybuje v divizi C mistrovství Evropy. Nejlepší hráčské individuality tak odcházejí hrát do zahraničí, především do Rakouska a Itálie. Většina hráčské základny jsou především nadšenci, kteří trénují ve volném čase, co jim práce, rodina a další povinnosti dovolí.

Právě snaha o získání větší finanční podpory přivedla WBS Pardubice k projektu Bez faulu. Jeden z členů týmu se od loňského roku začal systematicky věnovat fundraisingu a přišel s nápadem se přihlásit. Jan Kubelka k tomu říká: „Shodou okolností byly Pardubice vlastně svým způsobem i na řadě, protože v minulosti byly z tuzemských ligových vozíčkářských družstev podpořeny České Budějovice, Brno a myslím, že i Praha, tak to letos tak hezky všechno vyšlo a zapadlo do sebe.“ Pardubický výběr se přitom pohybuje na třetí příčce domácí soutěže, které už několik let bezkonkurenčně kralují České Budějovice.

Pomoc od projektu Bez faulu považují v Pardubicích za obrovskou a jsou za ni moc vděční. Částka přes 300 000 korun představuje přibližně polovinu jejich obvyklého ročního rozpočtu, z něhož se hradí vybavení, pronájmy, rozhodčí, cesty na turnaje či pořádání Pardubického poháru. Díky penězům navíc mohou pořídit něco, na co by jinak nezbylo. Vedle výše zmíněného pro Báru a Michala třeba také nové dresy pro všechny.

Nadšení, které vydrželo

Jan Kubelka (36) sám postižení nemá. Basketbal na vozíku totiž umožňuje, aby v kádru působili hráči bez handicapu. Každý je ohodnocen body podle závažnosti handicapu na škále 1–4,5 bodu. Čím větší postižení, tím méně bodů. Schopný paraplegik má třeba 2,5 bodu. Součet pětice na hřišti nesmí překročit 14,5 bodu. Zcela bez postižení bývá povolen pouze jeden z hráčů, naše liga však kvůli úzké členské základně umožňuje dva. Od hráčů s jedním bodem se nečeká, že budou tvůrci hry jako pivot. Dělají pro něj cestu a pomáhají mu prosadit se.

„Dělal jsem v jiné neziskovce a borci přijeli basket na vozíku ukázat. Měl jsem možnost si sednout a vyzkoušet to. Shodou okolností i s mým bráchou, který s námi také hraje. Zalíbilo se nám to. Na chodící basket už bylo pozdě, protože jsem nehrál odmala. Tehdy mi bylo 23 a hned jsem do toho vlítnul i s požehnáním a podporou mojí ženy. Hned na prvním tréninku mě naostro zapojili. Byl to pro mě masakr,“ vzpomíná s úsměvem Jan Kubelka, který do té doby s ježděním na vozíku neměl zkušenosti. Fyzicky si prý sáhl na dno, ale nadšení vydrželo až dodnes.