David Pham se narodil se vzácným genetickým onemocněním, které ovlivňuje růst těla a má další vážné důsledky na fyzické zdraví. Už třetím rokem patří mezi stipendisty Konta Bariéry a kromě studia se věnuje také výuce speciální pedagogiky. Prostřednictvím svého oboru chce pomáhat dalším a předávat vlastní zkušenosti.

Text: Radek Musílek
Foto: Milan Jaroš

David (26) vyrůstal v rodině s česko-vietnamskými kořeny. Jeho matka je Češka a otec pochází z Vietnamu. Má i staršího bratra, jenž se narodil se stejným postižením. Davidova cesta ke vzdělání byla ovlivněna jeho osobními zkušenostmi, po dokončení střední školy v pražském Jedličkově ústavu a školách na oboru sociální činnost se rozhodl pro studium speciální pedagogiky.

Z domova na druhý konec republiky

Zprvu uvažoval také o některé právnické fakultě, ale pozitivní informace od přátel, kteří již tou dobou studovali v Olomouci, ho přesvědčily, aby se zaměřil na speciální pedagogiku na tamní vysoké škole. Tento předmět ho zaujal už na střední škole. Návštěva dne otevřených dveří na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci mu ukázala, že toto prostředí je pro něj ideální, a definitivně ho přesvědčila. Přístupnost pro osoby na vozíku a komornější atmosféra mu vyhovovaly. Dojem byl tak silný, že převážil i geografickou vzdálenost od jeho domoviny. Přestože maturitu absolvoval v Praze, kde si už vyzkoušel samostatný život, pochází z Chomutova. Domů za rodinou tedy dojíždí vlakem doslova přes celou republiku.

David se v uplynulých letech stal postupně bakalářem speciální pedagogiky a intervence, poté magistrem speciální pedagogiky a poradenství. Nyní studuje magisterské studium speciální pedagogiky a intervence u dětí předškolního věku a zároveň se věnuje doktorandskému programu, který by měl trvat ještě dva roky. Jeho vysněným cílem je pokračovat v akademické dráze a vyučovat na své alma mater, zároveň však nevylučuje ani jiné alternativy.

Zůstat pedagogem? 

Od února 2024 převzal výuku po zraněném kolegovi a nyní učí asistivní technologie a základy poradenství. Jeho osobní zkušenosti s handicapem mu umožňují přinášet do výuky autentické příběhy a perspektivy, které studenty bezesporu obohacují, protože jim je předává člověk, pro nějž není téma pouhou teorií. I když se potýká s některými fyzickými překážkami, jako je nedostupnost dataprojektoru nebo obtížnost otevírání některých dveří, všechno prý zvládá dobře. Studentky mu pomáhají, třeba se zápisem brainstormingu na tabuli při úvodu semestru. A nikdy se zatím v roli vyučujícího naštěstí nedočkal poruchy výtahu, která by byla opravdovým problémem, kvůli němuž by se nejspíš nemohl dostavit do výuky. Tuto zkušenost zatím párkrát zažil jen jako student. David přitom není v rámci katedry jediným studentem na vozíku. Má kolegyni, která rovněž nechodí, ačkoliv kvůli jiné diagnóze. Oba jsou jistě inspirací pro ostatní, jakkoli by si něco takového netroufli sami tvrdit.

Davidovy plány ještě nemají jasné kontury. Rád by zůstal v roli vysokoškolského učitele, kterou momentálně povinně zastává coby doktorand, ale zároveň ho také láká práce školního speciálního pedagoga nebo v některé z neziskových organizací pomáhajících lidem s tělesným postižením. Jeho zkušenosti a znalosti by zároveň mohly být cenné v poradenství v sociálních službách. Dovede si představit i vyučování v pražském Jedličkově ústavu a školách, kde sám strávil čtyři roky. Jeho odhodlání je obdivuhodné. I když si sám zatím není jistý, jaká cesta ho čeká, ví, že chce využít své vzdělání a zkušenosti k pomoci ostatním.

Olomouc bezbariérová

Olomouc se momentálně stala Davidovým domovem, kde žije, studuje a pracuje. Toto moravské krajské město, často nepřesně označované jako hanácká metropole, je známé svou historickou atmosférou, ale pro člověka na vozíku je pohyb po něm podle Davidových slov prý občas náročný. Byť Olomouc patří mezi progresivní průkopníky bezbariérovosti, například v oblasti dopravy, a David se pohybuje na vozíku s vlastním elektrickým pohonem. Každopádně se mladý stipendista Konta Bariéry snaží užívat naplno studentský život. Od letošního roku bydlí v komerčním pronájmu bytu, který mu zprostředkovala kamarádka. Ačkoliv byt není speciálně upravený, vyhovuje mu a cítí se v něm pohodlně.

Pohyb mezi jednotlivými budovami fakulty, jež jsou na více místech, vyžaduje plánování a není vždy nejjednodušší. Stará dlažba a historické ulice jsou občas výzvou, s níž se ale David v konečném důsledku zdárně vyrovnává, a to i za pomoci přátel. Těch má řadu i v Praze, takže občas se za nimi zastaví cestou do Chomutova, když přestupuje mezi navazujícími vlaky. Mnohahodinové jízdy si většinou krátí čtením a studiem.

David Pham je příkladem úspěšného stipendisty, jemuž podpora od Konta Bariéry, za niž je velmi vděčný, umožňuje naplňovat jeho cíle a sny. Nezbývá než mu v jejich dosažení držet palce, ať už ho život ve výsledku nasměruje jakýmikoliv cestami!