Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Vzniklo mezi námi pouto

Třiadvacetiletý student sociologie Cuong Manh Vu žije už rok v domě s pečovatelskou službou v Krásově ulici na pražském Žižkově. Loni vyslyšel nabídku Městské části Praha 3, přihlásil se do konkurzu na mezigenerační bydlení a uspěl. Se seniory, jimž se věnuje 30 hodin měsíčně, se sžil natolik, že tu zůstává i další školní rok.

Cuong Manh Vu, kterému nikdo neřekne jinak než Van, sedí spolu se třemi dámami, obyvatelkami zdejšího domu, v útulné klubovně. Scházejí se tady ve všední dny, aby společně strávili odpoledne. Mladý muž jim zpříjemňuje den povídáním, společenskými hrami nebo třeba hrou na kytaru. „Za ten rok mezi námi vzniklo pevné pouto,“ pochvaluje si Marie Kavánová a pokračuje: „Má úžasné pochopení pro staré lidi. Umí s námi mluvit, dokáže odhadnout, co nás zajímá a baví, seznámí nás s tím, čemu nerozumíme. Máme ho rádi. Když tu delší dobu není, moc nám tu chybí,“ říká vitální usměvavá žena. Také další dámy si nemohou studenta, který je vždy ochoten pomoci, vynachválit. „Jsme s ním opravdu spokojené, je příjemný a ochotný. Kdykoliv potřebuje někdo pomoci, přispěchá. Ať už jde o pomoc lidem na vozíku nebo když někdo z nás potřebuje něco sehnat. Vždycky to rád udělá,“ říkají shodně Milada Juřicová a Růžena Juppeová. 
 
Inspirace ze zahraničí 

S projektem mezigeneračního bydlení přišla městská část Praha 3 před rokem. Inspirovala se v Nizozemsku a ve Francii, kde podobné projekty běží už několik let. Podmínky jsou jednoduché – student, který má o bydlení v domě s pečovatelskou službou zájem, musí předložit návrh, jak chce se seniory 30 hodin v měsíci pracovat. Bydlení je určeno studentům denního studia na vysoké nebo vyšší odborné škole. Vybraný student zaplatí za bydlení necelých pět tisíc korun měsíčně, nájemní smlouva se uzavírá na jeden rok. 

Studenty přitom nikdo nijak neomezuje. Do svého bytu si mohou vodit i návštěvy, je ale samozřejmostí, že budou dodržovat noční klid. „Projekt mezigeneračního bydlení pomáhá sbližovat studenty a seniory. Studenti díky němu dosáhnou na levné bydlení, seniorům se otevírají nové perspektivy života. Projekt běží zatím jeden rok a máme na něj samou pozitivní zpětnou vazbu, takže má určitě smysl jej rozvíjet dál,“ myslí si místostarosta Prahy 3 Ondřej Rut. 
 
Pomoc při pandemii 
Stejného názoru je i Pečovatelská služba Prahy 3, která disponuje dvěma domy, v nichž je tato služba seniorům k dispozici 24 hodin denně. Jeden dům je v Krásově ulici, druhý o několik bloků dál, v ulici Roháčově, a v obou aktuálně bydlí jeden student. „Nápad na mezigenerační bydlení přišel ze sociální komise Městské části Praha 3. Byla to pro nás nová věc, chvíli jsme přemýšleli o tom, jak to legislativně ošetřit. Nakonec jsme s každým z nájemců uzavřeli dobrovolnickou smlouvu,“ popisuje ekonom Pečovatelské služby Praha 3 Ing. Zdeněk Vacek. 

Také on projekt mezigeneračního soužití považuje za velmi prospěšný: „Pomoc jsme ocenili i v době koronaviru, kdy nám oba mladí muži neskutečně pomohli. Některé pečovatelky bohužel nemohly pracovat, protože se staraly o své malé děti, které nechodily do školy. Situace byla zoufalá, nikdo nic nevěděl. Neměli jsme roušky, rukavice, neměli jsme nic,“ vzpomíná na chvíle, kdy byli senioři kvůli pandemii zavření ve svých bytech a nemohli se scházet ani ve své klubovně. Z Vana se tak rázem stal pečovatel. Stejným způsobem vypomáhal také student 4. ročníku medicíny Tomáš Smetana, který získal byt v Roháčově ulici. „I on zastal roli pečovatele velmi dobře, a to i díky oboru, který studuje. Všem potřebným byl vždy k ruce, do práce se pustil s velkou vervou. Oběma chlapcům za to patří velký dík,“ vypráví pohnutě Zdeněk Vacek, který je velmi rád, že projekt pokračuje dál. 

Na nestandardní situaci vzpomíná i Van. „V době pandemie byl každý senior ve svém bytě, vůbec jsme se nestýkali. Dělal jsem dva a půl měsíce pečovatele a pomáhal jsem jako terénní pracovník. Hodilo se, že mohu pomoci, protože personálu tu bylo málo. Lidé byli ve svých bytech dost zoufalí. Nevěděli, co bude dál, a média na ně chrlila jednu špatnou zprávu za druhou,“ vzpomíná na neobvyklou situaci. Říká, že senioři velmi toužili po jakémkoliv kontaktu, i když chápali, že je dobrovolná izolace chrání. „Když jsem jim donesl oběd, vždycky jsme prohodili alespoň pár vět. Situace se začala pomalu zlepšovat v půli května. Každý týden jsem se ptal, když už se budeme moci scházet v klubovně. Nakonec se to za zpřísněných hygienických opatření podařilo ještě v průběhu května,“ vzpomíná Van.

seniori_cuong_manh_vu_006.jpg
 
Vždy po ruce 

Na Vanovu pomoc v době koronaviru teď vzpomínají i všechny tři dámy, se kterými si povídáme v klubovně domu v Krásově ulici. „Moc nám pomohl. Vždycky má pro nás dobré slovo,“ říká paní Marie, která to, že s nimi Van žije pod jednou střechou, považuje za velkou výhodu. „Třeba když se přelaďovaly televize, potřeboval to tu skoro každý. I když mi s laděním kanálů pomohl někdo z rodiny, za pár dnů už to zase nefungovalo, tak jsme poprosili o pomoc Vana, protože byl po ruce. Každému vyšel vstříc,“ chválí studenta sociologie a sociální politiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. 

Paní Růžena se sem přistěhovala teprve před deseti měsíci. Také ona se na pravidelné setkávání s Vanem vždy velmi těšila. „Nebaví mě sedět doma a jen tak koukat do zdi. S Vanem si popovídáme nebo zahrajeme nějakou hru, třeba bingo, které máme moc rády. Když se mi něco porouchá na mobilu, jdu hned za ním a on mi to opraví a vysvětlí,“ líčí. S Vanem při pravidelných setkáváních probírají leccos, baví se ale i o svých životech. „Vyprávěl nám, jak vyrůstal u babičky a že žije v Česku odmalinka, narodil se u nás. Hodně nás zajímá, jak dneska mladí lidé žijí a jaké mají zájmy. A Van má spoustu zájmů, teď jsme se například dozvěděli, že se učí japonsky. Bylo to pro nás překvapení. Hned nám ukázal japonštinu na mobilu. Nedávno přinesl počítač a doslova nás vzal do vesmíru. Dívali jsme se, jak tam žijí kosmonauti, bylo to velmi zajímavé,“ shodují se všechny tři přítomné dámy. 
 
Spojit příjemné s užitečným 

Van, který sedí opodál, poslouchá slova chvály s mírným ostychem. Zajímá nás, proč se rozhodl pro tuto formu ubytování. „Ve svém volném čase se věnuji ohroženým dětem, pracuji v organizaci Hestia, v programu Kompas. Právě jedna z tamních koordinátorek mě před rokem upozornila na možnost mezigeneračního bydlení na Praze 3. Věděla totiž, že hledám nové bydlení a také že senioři jsou další skupina, které bych jednou rád pomáhal. Projekt se mi zdál smysluplný, a tak jsem neváhal a přihlášku podal, shodou okolností těšně před uzávěrkou,“ usmívá se sympatický mladík.

Potvrzuje tak, že ho nezajímalo jen poměrně nízké nájemné, ale také intenzivní práce s generací, kterou chtěl poznat blíž. „Bylo to pro mě o to zajímavější, že studuji sociologii a sociální politiku. Být obklopen skupinou seniorů, poznávat jejich svět a názory, to mě jako budoucího sociologa velmi zajímavé. Je to šance, jak zjistit názory jiných lidí, odejít z bubliny svých vrstevníků a kamarádů,“ soudí. Časem by také rád své poznatky využil při studiu. „Jsou tu obyvatelé, kterým je téměř sto let. Je fascinující naslouchat jejich příběhům. Často jim vykládám o nových vymoženostech, o tom, co se děje ve světě. Pokud něco nechápou nebo neznají, vysvětlím jim to, ukážu třeba i obrázky a videa,“ říká rodák z Turnova. „Žiju tady po celý svůj život. Přestože mí rodiče jsou z Vietnamu, já sám jsem tam nikdy nebyl. Vietnamsky pořádně neumím, sám sebe za Vietnamce nepovažuju. To, že se dámy zajímají o můj život, mi nevadí, rád jim o sobě něco řeknu. Ostatně i já se rád dozvím něco o jejich životech, takže je to oboustranné,“ usmívá se.

Van má v Krásově ulici k dispozici byt o velikosti 1 + 1 s kuchyňským koutem a sociálním zařízením a zůstane obyvatelům domu s pečovatelskou službou v Krásově ulici na pražském Žižkově nablízku i v dalším školním roce. Studenta medicíny v Roháčově ulici ale už nahradí nový zájemce, kterého vybrala radnice městské části Prahy 3 v půli září. 
 
---------------------------------------------------------------
Co je mezigenerační bydlení? 

Projekt Městské části Praha 3 se zaměřuje na aktivizaci obyvatel domu a jejich sociální integraci prostřednictvím aktivit realizovaných v domě s pečovatelskou službou – volnočasové aktivity, klubové činnosti, asistence při práci s počítačem nebo chytrým telefonem nebo například předčítání. Mimo dům jde například o doprovázení při procházce, při cestě k lékaři apod. Rozsah aktivit musí být minimálně 30 hodin měsíčně. Inspirací ke spuštění projektu byly pozitivní zkušenosti z Nizozemska nebo Francie. 
---------------------------------------------------------------
  • 1

Aktuální číslo

říjen 2020

říjen 2020

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta