Už téměř sedm let slouží obecně prospěšné společnosti Pestrá jeden z devadesáti užitkových vozů, které předalo Konto Bariéry zásluhou Fondu Globus. A rozhodně má co dělat, protože aktivity této neziskovky jsou pestré nejen podle názvu.

Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: MILAN JAROŠ

Na počátku všeho byl pes, lépe řečeno psi a jejich výcvik do služeb lidí s postižením. Časem přibyla také cestovní agentura a nechybí ani sociální rehabilitace, v jejímž rámci funguje ergoterapie. Nedílnou součástí projektu je rovněž zaměstnávání lidí s postižením. Zkrátka široký záběr na jednu partičku nadšenců z pražského Černého Mostu.

Inspirace vlastní zkušeností

Už samotný vznik Pestré je zajímavý. S myšlenkou přišel Michal Prager (44), který se narodil s genetickou poruchou v podobě spinální svalové atrofie (SMA). V jejím důsledku je velmi silně odkázaný na pomoc druhých lidí, s minimální zbytkovou silou v rukou. Přesto není nadsázkou, když se o něm řekne, že je aktivista. Společnost založil v roce 2009 se svojí bývalou manželkou Klárou a dnes již zesnulou kamarádkou Vendulou Hrůzovou. „Od začátku se věnujeme výcviku asistenčních psů. Jejich práce se dá rozdělit do více kategorií podle účelu – pomáhající vozíčkářům, signální a vodicí. K dnešnímu dni to je zatím celkem 91 parťáků, jež jsme předali našim klientům. Sám jejich služeb využívám. Tím, že nejsem schopen fungovat samostatně, je pro mě důležité, že v nepřítomnosti asistenta mi kryje záda pes. Dokáže mi něco podat, třeba spadlý mobil, nebo mi vrátit ruku na ovládání elektrického vozíku, když se mi sesune. Sám bych to nedokázal – a takových lidí je víc, takže jsem si říkal, že by bylo užitečné takovou službu poskytovat,“ vysvětluje Michal, který díky osobní zkušenosti ví, jak užitečný může být takový čtyřnohý pomocník. 

Takto i dalšími způsoby se snaží zlepšovat život lidí s postižením v této zemi. Stál v čele pracovní skupiny pražského magistrátu, která odbourávala bariéry v městské hromadné dopravě, na určitý čas vstoupil i do komunální politiky a momentálně se hodně angažuje v projektu sebeobhájcovství, o němž píšeme více na dalších stránkách tohoto čísla v rozhovoru s Janou Augustinovou.

Momentálně zastává Michal v Pestré pozici tiskového mluvčího a pracovníka public relations. Původně byl ředitelem, ale když v letech 2018–2021 zastával funkci radního pro sociální záležitosti jedné pražské městské části, přenechal řízení jiným.

Již ve druhém roce existence v Pestré začali se zaměstnáváním lidí s postižením. Kromě samotného Michala jsou to aktuálně další tři, většina na vozíku. Dohromady tvoří tým třináct pracovníků zahrnující trenéry, ergoterapeutku, vedoucí výcviku a sociální služby, pracovního asistenta, koordinátora dobrovolníků, pracovníky v sociálních službách, mluvčího a paní ředitelku. I tak splňují více než padesátiprocentní podíl osob se zdravotním postižením, protože zaměstnanec ve třetím stupni invalidity se počítá za tři.

Výcvik začíná u dobrovolníků

Kdo však očekává, že bude při návštěvě Pestré zaplaven smečkou roztomilých pejsků, bude zklamán. Několik jich tam sice je, ale jsou v práci stejně jako jejich majitelé z řad zaměstnanců. Samotný výcvik probíhá pod vedením Míši Perčinové jinde. Klára Pragerová, vedoucí sociální služby, ale jinak také zkušená cvičitelka, celý proces popisuje: „Ve výcviku máme vždy šest psů. Na jednoho cvičitele připadají dvě zvířata. Ročně tak dokážeme klientům předat přibližně stejný počet. Nejvhodnější a nejčastější rasy jsou labradoři a border kolie. Cvičili jsme už ale i německé a švýcarské ovčáky, portugalského vodního psa a pudly. Posledně jmenovaní jsou hypoalergenní. Jako raritu bych jmenovala signální čivavu nebo ridgebacka, který je obecně nevhodný, ale šlo o výslovné přání. Vždy záleží na povaze konkrétního psa. O výběru vhodného plemene pochopitelně s klienty předem mluvíme. Je potřeba sladit představy s možnostmi a potřebami, to se děje v rámci sociální služby,“ vysvětluje Klára.

Z chovné stanice sem přicházejí dvouměsíční štěňata, jež putují k vychovatelům, kteří se jim věnují do roku a půl života. Vychovatelé jsou dobrovolníci. „Jedná se o různé lidi. Spolupracujeme se studenty, ale i s lidmi středního věku. Zapojilo se třeba hodně zaměstnanců České televize. Potkali byste ovšem i ředitele letecké společnosti. Obecně je to vhodné pro lidi z kanceláře – psi si zvyknou chodit mezi lidi, pořád se jim můžete věnovat. Náš výcvik probíhá zásadně bez kotců,“ zdůrazňuje Klára.

V této první fázi se psi neučí ničemu speciálnímu. Jde o základní povely a socializaci. Jednou za měsíc dojde na setkání a konzultace s profesionálními trenéry z Pestré. Jednou ročně se koná nácvikový pobyt v rekreačním zařízení. To bývá problém sehnat, ne všude je taková smečka vítána. Zvířata procházejí zdravotními a povahovými testy. Potom může začít samotný speciální výcvik podle potřeb klienta pod vedením zkušených trenérů. Během něho také dochází k prvnímu kontaktu s klientem. K němu se musí vybrat povahově vhodný pes. A platí zásada, že konečné slovo o výběru má samotný pes! Musí se mu ke klientovi chtít.

Osm let pomoci

Do práce pes nastupuje většinou od svých dvou a více let. „První rok po předání patří pes nám,“ říká Klára Pragerová a dodává: „Pokud během této fáze vzájemného sžívání, která je nejnáročnější, vše funguje, jak má, připadne pes klientovi. My ale ručíme za to, že se bude mít zvíře dobře, takže může ve výjimečných případech dojít i na odebrání.“

Někdy se stane, že klient chce jen vychovaného domácího mazlíčka. S tím ovšem v Pestré neuspěje. Na to je výcvik příliš drahý a náročný. Osm až devět měsíců vyjde na čtvrt milionu korun. Klient přitom nic neplatí. Finance se získávají z grantů, od nadací, sponzorů či dárců. „Trápí nás, že lidem se zrakovým postižením platí vodicí psy úřad práce, kdežto vozíčkářům ne. Považujeme to za diskriminaci, což potvrdil i nález ombudsmana. Léta lobbujeme za zákon o asistenčních psech,“ argumentuje Michal Prager.

„Důkladně předem zjišťujeme užitečnost pro klienta, ten ji musí prokázat. Potom se dá pes vycvičit na spoustu věcí. Dokáže přivolat pomoc, signalizovat blížící se epileptický záchvat, podávat předměty a podobně. Dokonce máme pána, který je somnambulní neboli náměsíčný. Pes ho v noci hlídá, aby se mu něco nestalo,“ líčí Klára.

Psi od Pestré slouží dokonce i v zahraničí, kam se česká rodina odstěhovala. Také splňují mezinárodní standardy sdružení ADI (Assistance Dog International), které provádí v Pestré každých pět let hloubkový audit kvality výcviku.

Zájemci o asistenčního psa si Pestrou nacházejí sami přes internet nebo se o ní dozvědí na některé z prezentačních akcí. Občas také na doporučení od známých. Aktuálně je jich nejvíc z řad dětí s poruchou autistického spektra, u nichž fungují jako canisterapeuti. V pasivní formě formou tělesného kontaktu – ležení, zahřívání, zklidnění, v aktivní formě při hravých činnostech, kdy se dítě něco učí prostřednictvím psa.

Čtyřnozí pomocníci jsou ve službě do svých deseti let, pak odcházejí do důchodu. Klienti si je většinou nechávají, ale lze jim najít i nový domov. V USA je prý časté, že zvíře po kariéře lidé dávají pryč a pro jiné lidi je zase otázkou prestiže si takového veterána osvojit. A když už jsme za tím oceánem – tam se prý kromě psů cvičí i různá jiná zvířata. Dokonce i opice, což zní logicky vzhledem k jejich šikovnosti, ovšem naráží se na úskalí s délkou a obtížností jejich výcviku. Navíc bývají údajně agresivní a vznikají problémy s hygienou. Zkrátka touto cestou Pestrá rozhodně jít nehodlá.

Cestování bez bariér

Jiné inspirace ze zahraničí však v Pestré na úrodnou půdu padly. „Hodně jsem toho nacestoval pracovně i soukromě. Vždycky mě štvalo, že hotely, které se prezentují jako bezbariérové, takové ve skutečnosti nejsou a je docela náročné dohledat potřebné informace. Proto jsme v roce 2012 do našeho portfolia služeb zařadili Bezbatour. Začali jsme nabízet zájezdy do prověřených míst v řadě destinací po Evropě. Informace získáváme prostřednictvím lokální komunity a kontakty přes známé. Také jsme začali mapovat tuzemské hotely, celkem jsme v České republice prověřili sto deset hotelů. Ukázalo se, že naší prověrkou prošla tak polovina z těch, které se označovaly za bezbariérové, a ty opravdu vymazlené s vlastním zvedákem byly jen dva. Také chybí zařízení s kapacitou pro větší počet vozíčkářů, třeba při sportovních událostech,“ konstatuje Michal Prager. 

Sám teď o cestovním ruchu vyučuje na Metropolitní univerzitě, již sám absolvoval a kde se snaží budoucím pracovníkům v ubytovacích službách vysvětlit, co je bezbariérovost a že by se jí měly hotely chlubit, nikoliv ji tajit. Dosud totiž převládá pocit, že speciální pokoje běžné hosty odrazují. I proto došlo na přejmenování Bezbatour na Pestrou cestovku, protože zákazníci bez postižení měli pocit, že v téhle cestovce nemají co pohledávat, ačkoliv to není pravda. Pestrá se také zapojila do projektu spolu s Kontem Bariéry, Pražskou organizací vozíčkářů, Českou asociací paraplegiků CZEPA a Disway – Síť bez bariér. Rovněž spolupracuje s CzechTourismem. Výdělek z cestovky kofinancuje výcvik psů.

Sociální rehabilitace

Ke všem aktivitám je potřeba přičíst ještě službu sociální rehabilitace, která zahrnuje jak přípravu a práci s asistenčním psem, tak ergoterapii. K dispozici je skvěle vybavená nácviková místnost. „Naše podpora klientů vychází z jejich individuálních potřeb. Nabízíme konzultace s ergoterapeutkou i sociální pracovnicí, pomáháme jim zmapovat jejich situaci, představujeme a půjčujeme pomůcky, nacvičujeme potřebné dovednosti. To vše zcela zdarma,“ vypočítává Klára Pragerová služby. Někdo dochází dlouhodobě, někomu stačí krátká konzultace. Celkově jde ročně o přibližně dvě stě až dvě stě padesát klientů, loni to bylo přesně dvě stě dvacet jedna. „Představuje to sedm tisíc hodin přímé péče za rok. Docházejí k nám lidé z celé republiky, jsme tu prakticky pro každého kromě lidí s duševním onemocněním. Věkový interval je od jednoho roku do šedesáti čtyř let. S nadsázkou říkám, že nabízíme živé a neživé kompenzační pomůcky,“ směje se Klára Pragerová.

Není divu, že k tomu všemu se vozidlo od Globusu více než hodí. Konkrétně se jedná o Ford Tourneo Custom. „Jsme šťastní, že ho máme! Používáme ho pro aktivity související s naší prací. Jezdíme například na různé prezentace a školení. Děláme osvětu, audity i nácvikové pobyty. Snadno vše sbalíme a můžeme vyrazit. Přesouváme s jeho pomocí i naše zaměstnance na vozíku. Ford je vybaven plošinou. Také s cestovkou jezdí do ciziny. Zkrátka i jeho uplatnění je pestré!“ uzavírá Klára.