Malá Laura Peřinová se narodila s genetickou poruchou sluchu, ze kterého jí zbývá asi 15 procent. Pro její rodiče Jakuba a Silviu to nebylo překvapení, protože oni i jejich starší syn Luca (4) mají rovněž těžkou nedoslýchavost. Laura už nyní používá sluchadla, která jí pomáhají v komunikaci. Učí se mluvit a řeč roztomile kombinuje se znakovým jazykem. Dělá velké pokroky, pro lékaře až neuvěřitelné, takže teď přišel správný čas pořídit jí nová sluchadla s lepším výkonem a větším množství zvukových kanálů. Jejich cena je však zhruba dvojnásobná oproti stávajícím, a zdravotní pojišťovna hradí jen výrazně menší část celkové sumy. Proto se Peřinovi obrátili na Konto Bariéry s prosbou o pomoc.

Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: MILAN JAROŠ

Laura (2) je veselé a čiperné děvčátko svého věku. S bráškou Lukou si ráda hraje, povídá i zpívá. Učí ji novým slovům. Ten pro to má dobré předpoklady, protože před rokem dostal kochleární implantát, což mu zásadním způsobem změnilo život. Mnohem lépe slyší i mluví. Tatínka Jakuba (35) to před půl rokem inspirovalo ke stejnému kroku. „Syn od půl roku používal sluchadla, ale postupně mu sluch dál slábl, až přestal úplně slyšet. Takže implantát pro něj byl východiskem. Řekl jsem si, že když to podstoupil a zvládá můj syn, tak to zkusím taky,“ svěřuje se Jakub Peřina, který je při našem společném setkání hlavním zprostředkovatelem komunikace. Mé otázky slyší v kombinaci s odezíráním a řadu věcí vysvětluje manželce Silvii (28) prostřednictvím znakování. Ale i ona díky sluchadlům a odezírání hodně sama pochytí. Původem je Italka a obdivuhodně dokáže mluvit italsky, česky i anglicky, nehledě na to, že tyto jazyky ovládá také ve znakové formě!

Nejen čeština a znaky

Italská slovíčka postupně chytá i Laura. Maminka Silvia čte oběma dětem knížky v tomto jazyce, prohlížejí si doprovodné obrázky a ledacos její dcerka pochytí i během pobytů v Itálii s příbuznými, za kterými celá rodina jezdí minimálně jednou ročně na letní prázdniny. Sluchové postižení má i bratr a rodiče ženy, která si nechala rodné příjmení Palmieri. Také bratři a sestry pana Peřiny mají problémy se sluchem, zatímco rodiče nikoliv.

Zajímavým postřehem je fakt, že Italové prý obecně při komunikaci daleko víc používají výrazná gesta a mimiku, která je pro neslyšící velmi důležitá při pochopení emocí a celkového vyznění. Jsou tak lépe čitelní pro toho, kdo má problémy se sluchem.

Malá Laura se svým bratrem Lucou (4) tak vyrůstají v (nejen) jazykově velmi podnětném prostředí a nová sluchadla jí ještě rozšíří možnosti. Jakub Peřina s manželkou věří, že kvalitnější sluchadla budou stačit k tomu, aby slyšela natolik dostatečně, že nebude potřebovat náročnou operaci kochleárního implantátu. Výrazem „dostatečně slyšet“ rodiče myslí stav, kdy se sluchadly Laura zvládne porozumění mluvené řeči.

Jakub Peřina přiznává, že původně byl u sebe odpůrcem implantátu, což není mezi lidmi v komunitě neslyšících výjimka. Mnozí ho vnímají jako narušení subkultury lidí s jiným (znakovým) jazykem. Často se nevnímají jako lidé s nějakým postižením. Jakub tento postoj zastával kdysi také, ale časem změnil názor a po operaci syna se definitivně rozhodl.

Teď si pochvaluje, že slyší lépe než dřív, i když to prý bude chtít ještě hodně času a tréninku k plnohodnotnému porozumění mluvené řeči. „Všechno je to nové, zvuky, podněty. Stále se učím a Luca to má úplně stejně. Věřím, že podobné to bude s novými sluchadly i v případě Laury,“ vysvětluje muž, na jehož hlase, stejně jako v případě manželky, je sice poznat, že má sluchové postižení, ale slyšící člověk mu bez větších problémů rozumí. Jen několik záludnějších slov jsme si raději sdělili písemnou formou.

Doma s tatínkem

Malou Lauru pochopitelně náš rozhovor moc nezajímal, její pozornost daleko víc poutaly dobroty na pultu kavárny a maminčina náruč. Na rodičovské dovolené je však s dětmi tatínek. „Luca už chodí do školky. Dvakrát týdně do lesní školky Šalvějka pro čistě neslyšící děti, kde znakují i učitelé, třikrát týdně pak do školky Pipan, kde je kombinace dětí s různým stupněm sluchového postižení. Rádi bychom, aby pak byl integrován na běžnou školu. Laura je na to zatím moc malá, takže s ní jsem doma. Občas pro nějakou neziskovku udělám webové stránky, protože jsem na vysoké škole vystudoval informační technologie, ale na hlavní úvazek pracuje moje žena,“ říká Jakub Peřina a jeho paní vysvětluje náplň svojí práce. „Věnuji se grafice pro univerzitu a poradenství v rámci různých organizací pomáhajících lidem se sluchovým postižením. Existují různé aplikace překládající do znakového jazyka, které mají pochopitelně vizuální podobu. Také jde o vyprávění příběhů nebo upravujeme slovosled znakujících vypravěčů, protože pořadí mluvených slov a znaků se někdy liší,“ vysvětluje paní Silvia.

Manželé se poznali během svých studijních stáží na Gallaudetově univerzitě v USA. Tato soukromá vysoká škola sídlí ve Washingtonu D. C. a je Mekkou studentů se sluchovým postižením. Univerzita funguje od roku 1864 a je jedinou vysokou školou, ve které jsou všechny vzdělávací programy a služby navrženy tak, aby vyhovovaly neslyšícím a nedoslýchavým studentům.

Po konci pobytu v USA se Jakub a Silvia přesunuli do Prahy, kde se za časů covidu roku 2020 vzali. Tady vlastně začíná příběh malé Laury, který je zatím příliš kratičký na nějaké obšírnější vyprávění. Ale nové a nové kapitoly budou postupně přibývat. Nová sluchadla veselé holčičce Lauře pomohou v tak důležitém startu do života, který má před sebou. A zdá se, že přinejmenším z rodiny má skvělé předpoklady pro to, aby to byl život hezký a naplněný!