Viktorie Zelinková žije a studuje v Praze. Přestože kvůli svému postižení v podobě spinální svalové atrofie nechodí a její pobyt na základní škole nebyl zrovna procházka růžovou zahradou, nenechala se odradit, takže se dnes věnuje umění a společenským vědám na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Dokonce v angličtině. To vše nově i s podporou Konta Bariéry v podobě stipendia.
Author: admin
Docela náhodou se ocitnu před obchodem Hvězdný bazar v Praze. Podle přitažlivých vitrín škrtnu hned ve výčtu možností „second hand“. A za chvilku mě uvnitř obchodu obsluhuje z vozíku jedna z asistentek prodeje. Slogan „Kdo sem jednou přijde, vrátí se“ má do puntíku pravdu. Je jako šitý pro Hvězdný bazar – a ode dneška jde o dobrou nákupní adresu také pro mne.
Jednou z forem podpory lidí s handicapem Konta Bariéry je stipendium pro studenty středních a vysokých škol. Jeho příjemcem býval i Patrik Šimánek, jehož současné úspěšné pracovní uplatnění ukazuje na konkrétním příkladu, že celý projekt dává smysl.
Systémovou sklerodermii diagnostikovali Michaele Linkové před deseti lety. I když to nebyla jednoduchá cesta, časem se s celoživotní nemocí naučila žít. Dnes vytrvale pomáhá i dalším lidem, které potkal podobný osud. Pod hlavičkou pacientské organizace Revma Liga Česká republika založila skupinu Skleroderma a aktivní je, pokud jde o toto vzácné onemocnění, také na mezinárodním poli. Za svou práci získala loni Cenu veřejnosti Olgy Havlové.
Kdo se trochu pohybuje v oblasti boje za práva lidí s postižením, pravděpodobně mu neušla rostoucí iniciativa takzvaných sebeobhájců. Jedná se o iniciativu, která se snaží o to, aby se za zlepšení životních podmínek prali a usilovali sami lidé s postižením. Oni nejlépe vědí o svých potřebách a problémech, jejich lobbování je nejautentičtější. Jednou z aktivních postav mezi sebeobhájci je Jana Augustinová (38), předsedkyně spolku Žít po svém, hudebnice ze skupiny The Tap Tap a pracovnice on-line marketingu a péče o dárce v organizaci Borůvka Praha, o. p. s., která v důsledku svojí diagnózy od narození nechodí a jen velmi omezeně může používat svoje ruce.
„Zázrak,“ říkají všichni, kteří znají Eriku Beranovou odmalička. Ještě před pěti lety nemluvila, nebyla schopna se postavit a vlastně jen nehybně ležela. Dneska zvládá i jazykolamy, s pomocí vyjde do schodů a nemůže se dočkat, až v září nastoupí do šesté třídy mezi zdravé děti. Šibalské jiskřičky odhodlání v Eričiných očích ale dávají tušit, že tenhle zázrak hned tak neskončí. Jen k tomu potřebuje nové auto.
Aliance pro individualizovanou podporu je zapsaný spolek, který usiluje o to, aby lidé se závažným postižením i jejich pečující měli zajištěnou podporu podle svých potřeb, a to v přirozeném prostředí. Za tímto účelem propojuje coby zastřešující subjekt přes padesát různých organizací. O jejím fungování jsme si povídali s ředitelkou aliance, paní Kristýnou Mlejnkovou. Není bez zajímavosti, že ona sama má také tělesný handicap.
Malá Laura Peřinová se narodila s genetickou poruchou sluchu, ze kterého jí zbývá asi 15 procent. Pro její rodiče Jakuba a Silviu to nebylo překvapení, protože oni i jejich starší syn Luca (4) mají rovněž těžkou nedoslýchavost. Laura už nyní používá sluchadla, která jí pomáhají v komunikaci. Učí se mluvit a řeč roztomile kombinuje se znakovým jazykem. Dělá velké pokroky, pro lékaře až neuvěřitelné, takže teď přišel správný čas pořídit jí nová sluchadla s lepším výkonem a větším množství zvukových kanálů. Jejich cena je však zhruba dvojnásobná oproti stávajícím, a zdravotní pojišťovna hradí jen výrazně menší část celkové sumy. Proto se Peřinovi obrátili na Konto Bariéry s prosbou o pomoc.