Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Zpráva o státní správě

Stát prostřednictvím zákonů, norem a vyhlášek určuje pravidla bezbariérovosti i zaměstnávání lidí s postižením. Sám by tedy v jejich dodržování měl jít příkladem. Jaká je realita státní správy pro ty, kteří v ní pracují a přitom sami nějaký handicap mají?

Text: Radek Musílek
Foto: Jan Šilpoch

Zaměřili jsme se na ústavní instituce v podobě ministerstev, úřadu vlády a obou komor parlamentu. Zajímala nás na jedné straně fyzická dostupnost – bezbariérovost těchto úřadů, na straně druhé jejich přístup k zaměstnávání lidí s postižením. Inspirací k článku se stala paradoxní situace, kdy jsem byl před nedávnem kvůli rozhovoru o inkluzi s ministryní školství ručně vynášen coby vozíčkář do prvního patra dvojící údržbářů.
 
Dalo by se říci, že většina objektů, v nichž sídlí ministerstva, je více či méně bezbariérově přístupná. Výjimky existují zejména u historicky chráněných budov. Právě na takový příklad jsem narazil ve zmíněném příkladu ministerstva školství, jehož hlavní budova A v Karmelitské ulici je přístupná pouze v přízemí. Nechybí tam však bezbariérová toaleta. Podle tiskového oddělení je k dispozici schodolez, což ovšem nelze považovat za plnohodnotné řešení, nehledě na to, že při mé návštěvě se ho nikdo ani nepokusil použít. Ostatní budovy tohoto resortu však převážně bezbariérově přístupné jsou, což potvrzuje bývalá pracovnice MŠMT, vozíčkářka Karolína Chloubová.
 
Bezbariérově, ale s háčky

Deklarace oficiální bezbariérovosti bývá v praxi různá. Nějakým způsobem se dá skutečně na většinu míst dostat, ale mnohdy to má jisté chytáky a zdaleka ne všechny prostory budov jsou vozíčkářům dostupné. Například do budovy ministerstva vnitra na Letné se zdejší pracovnice na vozíku dostává podzemními garážemi a musí využívat jediné bezbariérové WC určené pro veřejnost v přízemí. Na některých úřadech by měl problémy člověk s elektrickým nebo větším mechanickým vozíkem, protože ne všechny výtahy jsou dostatečně prostorné. Jinde zase potřebujete drobnou dopomoc ochranky, buď do jednoho schůdku, nebo s položením nájezdu. Tak je tomu například u bočního vstupu do ministerstva financí, kde je vozíčkáři k ruce hlídkující pracovník Celní správy.
 
Na ministerstvu zemědělství se ostraha zapotí s pomáháním víc, protože jeho prvorepublikové sídlo dosud bezbariérové není. Úpravy se však prý v brzké době plánují. Bez výhrad ke vstupu jsem se naopak v minulosti dostal s vozíkem na ministerstvo dopravy, zdravotnictví i práce a sociálních věcí, hovořím-li ovšem o samotných budovách. Není výjimkou, že problém představují okolní komunikace (chybějící nebo příliš vzdálené nájezdy na přístupové chodníky).

....

Celý článek je dostupný v aktuálním čísle. Předplaťte si časopis Můžeš a dostanete jej pohodlně každý měsíc do své schránky.  Přečíst si jej můžete také elektronicky.
  • 1

Aktuální číslo

červenec, srpen 2017

červenec, srpen 2017

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Ministerstvo pro místní rozvoj
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta