Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Za nic bych neměnila

Před sedmi lety jsme o Kristýně Ševčíkové psali jako o single dívce na vozíku, která se netrápí tím, že nemá partnera. Dnes se jmenuje Julinová, oslavila čtyřicáté narozeniny, ale především je maminkou šestnáctiměsíčního chlapečka Teodora.

Text: Radek Musílek
Foto: Jan Šilpoch
 
Její život se od základu změnil. Stále sice i přes svoji spinální atrofii působí jako energická moravská děvčica, svoje ubývající síly však nyní upíná místo na hudební festivaly k péči o synka a domácnost. Nepopírá přitom, že mateřství její diagnózu zhoršilo. Už se nepostaví, ruce také nedokážou co dřív. Přesto by za nic na světě neměnila a všechno báječně zvládá, byť s pomocí svého muže, rodiny a okolí.
 
Ten pravý

Povídáme si v moderním a vzorně upraveném podkrovním bytě jednoho rodinného domu ve Veselé u Zlína. V přízemí bydlí matka jejího muže Eduarda (35). Ten svoji nastávající, ještě než vybudovali venkovní výtah, nosil přes dva roky do schodů v náruči. To je příznačné hned z několika důvodů – jednak tato kopcovitá vesnice nedaleko kdysi slovutných Slušovic oplývá bariérami na všech rozích a jednak to dokazuje, že Kristýna ani její manžel se něčím takovým nenechají rozházet. 

„Je mi úplně jedno, že Kristýna nechodí. Hledal jsem ženu, co se mi bude líbit a má v pořádku hlavu. Většina holek to má dnes naopak. Možná nemají špatné nohy, ale s jejich uvažováním je to horší… Okolí mě sice občas staví do role borce, který se dokáže starat o babu na vozíku, ale já to tak vůbec nevidím. Hlavně, že si rozumíme, pak je všechno v pohodě a normálka, žádný rozdíl oproti životu s chodící holkou nevidím. A že musím občas dělat něco, co jiní chlapi nemusejí? V každé rodině máte nějaké povinnosti. Tyhle jsou možná trochu specifické, ale neřekl bych, že to je nějaká práce navíc,“ shrnuje s nadhledem situaci sympatický řidič náklaďáku Eda.

To, že Kristýna „narazila“ na toho pravého, se projevilo, když začali mluvit o budoucím potomkovi. „Na přelomu let 2016 a 2017 to pro mě začalo být téma. Do té doby jsem si otázku mateřství moc nepřipouštěla. Nejen proto, že do té doby jsem neměla vztah, v němž by to přišlo na pořad dne, ale asi také kvůli svojí diagnóze. Pak se však ozvaly biologické hodiny a začali jsme o tom uvažovat. Rozhodli jsme se jít na genetické testy, protože moje postižení je při určité konstelaci dědičné a diagnostika v této oblasti udělala obrovský pokrok. Eda přitom dával jasně najevo, že kdyby kombinace našich DNA představovala problém, nebrání se umělému oplodnění,“ vzpomíná Kristýna. A přiznává, že si nedovede představit, jak by se dokázala starat o dítě, které by mělo podobný handicap jako ona. 

Výsledky ovšem naštěstí dopadly dobře, takže plánovanému rodičovství nic nebránilo. Kristýna nakonec otěhotněla ještě o něco dříve, než si oba mysleli. Zdravý a roztomilý Teodor tak přišel na svět v září roku 2018. Těhotenství přitom až na pár krušných týdnů v úvodu proběhlo téměř bez potíží. Pobyt v nemocnici nebyl nutný, až na předem domluvený porod císařským řezem. „O ničem jiném jsme s mojí lékařkou ani neuvažovali,“ říká Kristýna, pro jejíž organismus bylo těhotenství nespornou zátěží, kterou i s předem nejistým průběhem neváhala absolvovat. Věděla, že jde do určitého rizika.

Okolí ji podle jejích slov převážně podporovalo, pomineme-li poněkud necitlivý přístup některých mladých sestřiček ve zlínské porodnici. Oproti vlídnému a chápajícímu přístupu výrazně starších kolegyň prý nevykazovaly moc empatie. Oddělení, kde Kristýna pobývala, navíc nebylo bezbariérové, takže WC a sprcha byly komplikované, přestože personál předem věděl o rodičce na vozíku. Náročný byl i fakt, že první den musela Kristýna strávit na jednotce intenzivní péče, zatímco její synek byl jinde. „Nevzpomínám si ale, že by mi někdo dával najevo, jak bláznivý je nápad stát se maminkou. Pokud se někdo vyjádřil, tak jedině se slovy podpory, ve smyslu, jakou mám odvahu. Až jsem si někdy říkala, proč to ti lidé tak prožívají. Je však pravda, že jisté psychické obavy jsem měla i já, jestli jsem trochu nepřestřelila a nepřecenila svoje síly. Všechno však dopadlo dobře!“ Přesto prý už znovu štěstí pokoušet nebudou.
 
Skvělé, i když náročné

Podle Edových slov mu jeden syn stačí a nehodlá „huntovat“ tělo svojí ženy dalším přírůstkem do rodiny, protože úbytek sil je na Kristýně patrný. Sama ho však do určité míry přikládá náročné péči o dítě i domácnost. Pojem mateřská dovolená je totiž zavádějící a zcela mylně evokuje jakési relaxační volno z práce. Věří, že až Teodor povyroste, síly se zase do jisté míry vrátí. Momentálně pro ni ideálně strávený volný čas představuje postel, knížka a film.

S péčí o vše nezbytné Kristýně kromě manžela, kterého důvěrně oslovuje „táto“, výrazně pomáhá širší rodina. Například v době naší návštěvy mladší sestra. Za peníze pak pravidelně dochází také sousedka a kamarádka. „Někoho tu mám téměř denně. Pro mě samotnou by to asi bylo příliš,“ konstatuje Kristýna, která přes zimu kromě pravidelných návštěv u rodičů a občasných společných nákupů prakticky nikam nevychází. Na procházku po vsi pak jedině s elektrickým vozíkem. 

Na řízení svého auta si momentálně kvůli únavě netroufá. S Edou a Teodorem ale na druhou stranu už byli na výletě v Rakousku. Ten se hezky vydařil, takže je příslibem do budoucna. „Až malý povyroste, hodlám se zase vrátit ke své práci z domova pro portál Propamatky.cz, opět bych ráda pravidelně vyrážela za kulturou a na více výletů. Teď plánujeme, že se v létě setkáme s rodinou mojí kamarádky, která má podobné postižení a shodou okolností se jí jen o pár měsíců po mně narodil také chlapeček. Známe se od puberty z lázní, tak si uděláme dovolenou tam. Neviděly jsem se několik let, přestože jsme si velmi blízké. Bydlíme na opačných koncích republiky a naše současné povinnosti nám zatím neumožňují vzájemnou návštěvu.“

Ačkoliv si svůj život založením rodiny neulehčila a do jisté míry za to platí i svým zdravím, rozhodně by neměnila. „Nedovedu si to bez Teoška už ani představit. Je nesdělitelné, jak silná láska to je. Jde o emoce, které před tím člověk prostě nezná. Jsem šťastná, že je mohu prožívat. A jelikož je to nejspíš poprvé a naposled, chci si to všechno maximálně užít,“ uzavírá Kristýna.

...

Zaujal vás příběh? Podpořte časopis Můžeš zakoupením výhodného předplatného, dostanete jej každý měsíc do vaší schránky. Návod, jak na to, najdete zde. Číst můžete také elektronicky na platformě Alza Media.


  • 1

Aktuální číslo

říjen 2020

říjen 2020

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta