Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Všechno je jinak...

Hanu Pachtovou označili recenzenti po objevení její prvotiny za jasný talent. A druhý povídkový soubor jen potvrdil všechna očekávání. Pár dní před křtem třetí knížky jsme si s Hanou Pachtovou povídaly. O tvorbě, o životě, o tom, proč je už pár let všechno „jinak“.

Text: Michaela Zindelová
Foto: Jan Šilpoch
 
Bydlí za zdí zelené zahrady, na dohled od hlavního města. Její osobní strážci, dva výmarští ohaři, jsou u dveří bleskurychle. Drobná blondýnka mi sama přichází otevřít pomalu, o berlích. Procházíme kolem elektrické čtyřkolky, se kterou Hanka vyjíždí pořádně vyvenčit psy.

Mluvíme spolu, jako bychom se znaly mnohem déle než jen pár minut. Hana přímočaře formuluje a ráda se směje. A kdyby nebyl znát problém s pohybem, o závažné nemoci, která se záludně projevila v jejích dvaceti osmi letech, bych neměla vůbec zdání. Naštěstí nemoc nenapadá nic, co odpovídá za její myšlenky…
 
Ze všeho napíšu povídku

Haniny knížky, jak sama s nadhledem konstatuje, vycházejí v téměř „spartakiádních“ odstupech. Své povídky plné vztahových záležitostí formuluje v jednoduchých, prostých větách. „Já vlastně pořád píšu o sobě,“ přiznává, „ale v mých povídkách je to taková rozmělněná skutečnost. Často se objevují postavy ze světů, kde pobývám. A v knížce, která vyšla koncem minulého roku, Bůh je Mikymaus, se všechno točí kolem jedné mé postavy – ta přešla z předešlého souboru, Adam a Ema. Její příběh pokračuje, všechno, co jsem o ní chtěla říct, se mi do minulé knížky nevešlo.“

Připouští, že z recenzí na svou první knížku byla nadšená. Tady se však její tvorba nezastavila. Říká, že mívá hodně námětů. „Do zimní zahrady si beru s sebou malý papír a tužku. Když mám papírek plný poznámek, rozvažuju, jestli vstanu a půjdu si pro větší. Když dobojuju, vydám se pro volný arch. A nakonec všechno vrhnu do počítače. Ať dělám, co dělám, ze všeho napíšu povídku.“

Můžete udělat povídku ze svého života, ptám se. Ale s dobrým koncem, prosím.

Hanka přitaká.
 
Život s jinými parametry

Po maturitě jsem se v osmnácti odstěhovala ke své kamarádce a začala žít. Dost svobodným, a připouštím divokým životem. Byl začátek 90. let. O něco později jsem začala publikovat, psala jsem povídky do časopisů. A zkusila udělat zkoušky na FAMU. Talentovky dopadly dobře, byla jsem skoro přijatá, ale u komise mi řekli, že mi nevěří, že jsem předložený text psala sama. Byla jsem strašně nervózní, vždycky působím trochu „mimo“. Druhý den jsem se v Malostranské besedě náhodou potkala s Petrem Jarchovským, který v komisi seděl. Podíval se na texty, které jsem náhodou měla s sebou, a nabídl mi nultý ročník. Ve stejné době jsem ale udělala konkurs do reklamní agentury. Nová práce mě přitahovala, s kolegy všechno bezvadně klapalo – nové slogany, texty, další projekty. Psala jsem, prozatím do šuplíku.
 
Až do roku 1998 jsem byla úplně zdravá. Jednou jsem celou cestu z lyžování v rakouských horách řídila až do Prahy a pila jsem plechovky energetického Red Bullu. Po příjezdu jsem se cítila psychicky vyčerpaná, nemohla jsem ale vůbec usnout. Brzy jsem dostala chřipku a její průběh byl podivný. Začala jsem ztrácet zrak, viděla jsem dvojmo, špatně jsem se hýbala. Doktor mě poslal na Bulovku, kde jsem zůstala další dva měsíce. Tam mi na rovinu sdělili, že mám roztroušenou sklerózu.
 
Dlouho jsem odmítala celou záležitost v důsledcích pochopit. Můj život získal jiné parametry, než chtějí prožívat hyperaktivní blázni, co žijí naplno a jsou po okraj naplnění emocemi. Vášnivě rádi píšou, lyžují a řídí auto. Samozřejmě, že následovaly bouřlivé reakce mé rodiny, šlo o čas pořádných kotrmelců. I když jste ale zrovna hlavou dolů, musíte svůj svět nějak dál řídit. Já jsem i v téhle kalamitní situaci svůj svět ukočírovala! Kdybych neonemocněla, tenhle pocit bych nikdy nezažila…
 
Člověk přemýšlí ze dne na den v jiných dimenzích než předtím. Na rytmu běžných dní je roztroušená skleróza znát skoro v každé minutě. Všechno je prostě jinak. Všechno déle trvá, a protože jde o zánětlivé onemocnění, mám i bolesti. Dost se bolesti obávám, ale přitom, co mě potkalo, se jí vyhnout nemůžu.
 
Když jsem ještě byla v první fázi nemoci – teď už diagnóza postoupila dál – vydala jsem se do Indonésie. Náhodou jsem se setkala s člověkem, který rychle poznal, že jsem nemocná, že mám v těle špatné nervy. Radil mi cvičení. V Praze jsem našla jogína, který do té doby neměl s roztroušenou sklerózou co do činění. Prostudoval si moje tělo, můj životní styl a naučil mě stát, ležet a chodit (tehdy jsem skoro vůbec nechodila). Na čas se stal nejpodstatnějším člověkem v mém životě. Asi na dva roky jsem přestala jíst maso, začala jsem chodit, denně jsem meditovala. Všechno, k čemu jsem během lekcí došla, jsem si ale definovala sama. To nacházení prostoru, oddělení, co je dobré a co ne, je strašně důležité.
 
Stejně jako nikdo další s touhle diagnózou ani já nevím, jak bude moje ,story´ pokračovat. Ale se cvičením a s úpravou životosprávy jde všechno podstatně líp. Už jsem na cyklus navyklá a ono nejde lehce se z takových zvyklostí vykroutit. Vybrala jsem sama sobě stupeň, který mi vyhovuje. Stabilizovala jsem se.
 
Pořád chcete happyend? Před dvěma roky jsem se vdala, se svým mužem jsem se seznámila přes seznamku, za tři měsíce mě požádal o ruku. Po dvou letech musím říct, že jsem se asi trefila, že jsem potkala muže svého života…
 
Zase se stavte!

… z minuty na minutu se cítí Hanka strašně unavená. Odpovídá jen krátce, chce odpočívat: „Všechno je prostě jinak, přílivy a odlivy únavy nezvládám. Chci vydat ještě další knihu. Zase se stavte, tak asi za pět let!“ usměje se.
 
 
---------------------------------------------------------------------------
Hana PACHTOVÁ (*1971)
Spisovatelka. Narodila se v Praze, pracovala v několika reklamních agenturách, své povídky a fejetony publikovala v různých časopisech. V roce 2005 vyšla její prvotina Bůh je pes, o pět let později povídkový soubor Adam a Ema. Nedávno vyšla další knížka, Bůh je Mikymaus.
---------------------------------------------------------------------------

...


Text vyšel v aktuálním vydání. Předplaťte si časopis Můžeš a dostanete jej do své schránky vždy na začátku měsíce. 



  • 1

Aktuální číslo

září 2018

září 2018

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Ministerstvo pro místní rozvoj
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta