Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Vrchol v hloubi ledovce

Ze sluchu mu zbylo jen pár procent, má poruchu imunity. Zároveň je to však inteligentní sportovec s vědeckými ambicemi. Studuje fyzickou geografii na vysoké škole, v jejímž rámci ho čeká pobyt na Špicberkách a Antarktidě. Jakub Uher tak více než právem patří mezi stipendisty Konta Bariéry.

Text: Radek Musílek
Foto: Jan Šilpoch

Se ztrátou sluchu se Jakub (23) už narodil. V levém uchu mu zbylo sedm procent, na druhé straně dokonce jen čtyři. Přesto subjektivně zvuk lépe vnímá uchem pravým, v němž také nosí sluchadlo. S jeho pomocí a dokonalou schopností odezírat dokáže výborně komunikovat. Během celého našeho setkání jsme si jen dvakrát přesně nerozuměli, také jeho mluva je vynikající. Spisovná a s precizní výslovností. Neznalý posluchač by si vůbec nemusel všimnout, že tento člověk je odmalička prakticky hluchý.

Bez znakovky a implantátu

Obrovskou zásluhu na Jakubových komunikačních i dalších schopnostech mají kromě něj samotného především rodiče. Ti se pro svého syna rozhodli udělat maximum, a tak se neváhali přesunout ještě v jeho předškolním věku z rodné Ostravy do Prahy, kde mu vybrali školu pro sluchově postižené od mateřinky až po gymnázium „V mluvení mě cvičila hlavně mamka a pomáhala mi rovněž přítomnost mladší sestry, která se coby batole také učila. První slovo jsem řekl ve třech letech. Prý to byla žába. Znakovou řeč jsem si nikdy neosvojil. Nepoužívali jsme ji ani ve škole, až na jednoho spolužáka ze základky. Se znakujícími se vždy nějak domluvím, ale vlastním volným stylem. Ostatně mezi neslyšícími mám vlastně jen jednoho kamaráda,“ líčí Jakub.

V mladším věku byl prý lékaři tlačen do kochleárního implantátu. Strašili ho, že se bez něj ocitne v sociální izolaci se všemi důsledky, které to obnáší. On se však rozhodl jinak. „Hrál jsem a stále hraji florbal, což je dost kontaktní sport, při kterém by se mohlo ledacos přihodit, nehledě na další rizika,“ vysvětluje své důvody Jakub. Sociální izolací rozhodně netrpí, koneckonců při studiích na vysoké škole si našel i současnou přítelkyni. Přesto přiznává, že občas ve společnosti nastanou situace, ve kterých mu není úplně nejlépe: „Ve velkém množství lidí a hlučném prostředí, kde mluví jeden přes druhého a ne tváří v tvář, mi některé věci unikají. Třeba právě mezi spoluhráči tomu tak často bývá, kdy se všichni něčemu smějí, ale já nevím čemu. Druhou otázkou pak je, že jsem na poněkud jiné vlně zájmů než většina kluků z kabiny.“

Od extraligy k vědě

Jakub opravdu není tuctový mladík svého věku. Se zaujetím mluví o geografii a dalších vědeckých tématech, florbal i jiné sporty (třeba šnorchlování s tatínkem) má ovšem rád, ačkoliv teď poněkud ustoupily na druhou kolej zájmu. Před zraněním a studiem hrál dokonce florbalovou extraligu (!) a dnes hájí barvy týmu Bulldogs Brno v druhé nejvyšší soutěži. Sluchový handicap mu přitom nejen není na překážku, ale dokonce v něm spatřuje určité výhody: „Jednak mě třeba neruší burácení fanoušků, ale především se domnívám, že mám kvůli nedostatku sluchu skvěle vyvinuté periferní vidění.“

jakub-uher_001.jpg

Potíže se sluchem mu nepřekážejí ani při aktuálně nejpreferovanější činnosti – studiu fyzické geografie na Masarykově univerzitě v Brně, která podle Jakubových slov vytváří skvělé zázemí a podporu pro studenty s postižením. „Během přednášek mám vedle sebe zapisovatele, který do počítače přepisuje veškerou komunikaci v posluchárně, včetně otázek a reakcí studentů na přednášejícího. Jsem tedy úplně v obraze a mám hned k dispozici kompletní zápis. Trochu obtížnější je to při terénní práci, kdy se přednášející pohybuje a nemám přepis k dispozici. To se pak musím držet co nejblíž, abych všechno zachytil,“ líčí Jakub. Nepředpokládá však, že by se měl během vědecké kariéry setkat s nějakými zásadními komplikacemi či předsudky.

Vše kolem studia popisuje s nefalšovaným zápalem, dokonce mi přinesl ukázat i svou čerstvou bakalářskou práci. Zaměřil se na pevninské ledovce, které ho doslova uchvátily, podobně jako pohyby kontinentů. Přiznává, že ho k tomuto oboru možná přitáhla jeho záliba v katastrofických filmech všeho druhu. „Ledovce jsou fascinující pradávné útvary plné tajemství, které zároveň formují a ovlivňují naši planetu. Hrozně rád bych odhalil něco z toho, co se hluboko v nich a pod nimi ukrývá. Možná i neznámé viry, když to trochu vztáhnu k současné situaci. Každopádně hodlám ve studiu dál pokračovat a mám velkou naději, že bych mohl podniknout badatelskou výpravu na Špicberky a do Antarktidy.“

Jakuba příliš netrápí ani fakt, že tuzemsko není zrovna ledovcovým rájem a že by kvůli tomu musel v budoucnu přesídlit do zahraničí. Zdatně totiž ovládá i angličtinu, přesto ji prý bude muset ještě hodně zlepšit, protože se bez ní v oboru rozhodně neobejde. „Angličtina mi jde někdy paradoxně lépe než čeština, určité výrazy mi naskočí nejdřív v ní. Také je zajímavé, jak není vždy úplně snadné nějakou věc z jednoho jazyka vyjádřit stejným způsobem v tom druhém,“ přemítá hloubavý mladík.

Napřímit se k cíli

Sám o sobě tvrdí, že má lehkou formu Aspergerova syndromu. Jeho inteligence a zaujetí pro vše, co dělá, může posluchači skutečně určité autistické rysy vykazovat, zejména když popisuje svůj přísně systematický program učení rozvržený na časové jednotky s pravidelnými pauzami na okysličení, osvěžení, jídlo a pohyb. „Lidé mi říkají, že se z takového přístupu musím zbláznit, já si ale myslím, že je lepší měsíc pedanticky dřít a pak mít úplné volno než si kazit léto opravnými termíny zkoušek po prázdninách. Mimo studium jsem jinak neuspořádaný chaotik,“ dodává s úsměvem.

Jakub skutečně určitým způsobem vybočuje, ale zdá se, že jen v tom dobrém. Umí se zaměřit a upřít své schopnosti na to, co ho zajímá. Navíc mu příroda nadělila ještě fotografickou paměť. Jednu slabost však přiznává – počítačové hry, kterým v určitém období dost propadl. I v nich byl velmi dobrý, se zodpovědností sobě vlastní je teď ovšem cíleně odsunul stranou.

Zálibě v technice dává průchod skrze sledování trendů ve vývoji sluchadel. Zkouší, jak fungují jejich různé programy – poslechové módy, užívá si, že už je lze přímo propojit s telefonem. Mimochodem ta drobná, užitečná a drahá hi-tech věcička není v uchu skoro vidět, zejména při trochu odrostlých vlasech. Momentálně ji využívá jen v jednom uchu, protože v druhém se mu pravidelně tvořily záněty. Doufá, že to vyřeší slíbená plastika zvukovodu.

jakub-uher_008.jpg

Nejen se záněty, ale se spoustou jiných nemocí má Jakub bohužel bohaté zkušenosti. Od dětství jej provází imunitní deficit, dodnes musí pravidelně dostávat speciální injekce. Kvůli nim dojíždí autem každé čtyři týdny do pražského Motola až ze vzdálené Lednice, kde bydlí u prarodičů, kterým pomáhá s obhospodařováním vinohradu. I to ho velmi baví a zajímá. Sklízí nejen pomyslné hrozny rodinné péče a vlastní píle, ale i ty skutečné. Oboje jistě sladké.
  • 1

Aktuální číslo

září 2020

září 2020

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta