Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Sestřičky poslední záchrany

Ne moc dobře placené, ale vysoce kvalifikované zdravotní sestry chybějí v nemocnicích, v ambulantních službách, ale také v domácí péči. To není jen nějaký doplněk celého systému, ale plnohodnotná součást moderních zdravotních služeb.

 
Text: Zdeněk Jirků
Foto: Jan Šilpoch 
 
A součást stále důležitější. Ředitel jedné z 400 (!) agentur, které tuto péči po celé republice zajišťují, Sestřička.cz, Jiří Kabát říká: „Za poslední dobu mnoho sester odešlo ze zdravotnictví, mnoho z nich se ocitlo na kraji naprostého vyhoření, stěžují si nemocnice i další zařízení, stěžují si samosprávy. V loňském roce (2019) se po úporných jednáních včetně stávkové pohotovosti podařilo najít část potřebných peněz na tuto nezastupitelnou kategorii zdravotníků, ale zase jde jen o mimořádné opatření, nikoli o změnu systému.“                                                                                            

Zkrátka podfinancovaná domácí, ale i pečovatelská péče se stává balvanem, který stále více tlačí naše zdravotnictví do neustálých potíží. Samozřejmě, že to souvisí s demografickým vývojem. Stárnoucí obyvatelstvo potřebuje více péče, kapacity systému, který zatím nenašel nikdo odvahu reformovat, jsou stále více přetěžovány a čeká se. Ale na co? Agentury domácí péče jsou v personální krizi, nemocnice nezvládají nával pacientů a hledají každou cestu, jak je přeložit jinam, nejčastěji domů, ale kdo se tam o ně postará? Zejména když tito starší pacienti mají často chronická a nelehká onemocnění. A pak tu je stále rostoucí počet našich spoluobčanů, kteří přicházejí domů prožít své poslední měsíce. Se vším, co takové stavy znamenají, včetně boje s neúprosnými bolestmi, nutnou plicní ventilací, inkontinencí, naprostou závislostí na pomoci druhých. 
 
Paní Marie vyhrála v loterii

Elegantní a usměvavá seniorka bydlí po úmrtí manžela sama v perfektně upraveném a uklizeném bytě. Brzy jí bude osmdesát a pochopitelně se jí nevyhnuly ani zdravotní potíže. Špatně se jí chodí, i když má tři endoprotézy, je diabetička i onkologicky nemocná a dál raději nepokračujme. Domácí sestřičku Hanu Furdovou „zdědila“ po svém muži, který byl tři roky v její péči. A považuje si na ní hlavně její dobrou duši. A kdyby ji neměla? „To bych těžko zvládla. Na středisko bych s nějakým doprovodem došla, ale ty hodiny čekání… A kdo by mi pomáhal s ostatními potížemi?“ 

Sestra Hana se stará v průměru o osm, ale také o dvanáct domácích pacientů denně. Takže kódy pojišťovny k jednotlivým diagnózám je opravdu těžké dodržet. A musí být připravena poradit rodinným příslušníkům, případně je i leccos naučit. Protože kdyby tato péče nebyla na dobré odborné úrovni, nezbývala by než nemocnice. A třeba na dlouhé měsíce. To platí například i pro instruktáž pro přístroje na podporu dýchání v domácnosti pacienta a mnoho dalších pomůcek, které je domácí sestra z půjčovny Sestřička.cz připravena poskytnout. Obrovskou pomocí, zejména pro pacienty v terminálním stadiu onkologických onemocnění, je lineární dávkovač léků proti bolesti, který může po celý den a noc přes podkožní kanylu přinášet úlevu.

A pozor! I zde se úřaduje. Domácí sestra musí každý den napsat tzv. dekursy o všech navštívených pacientech a jednou měsíčně zprávu o jejich stavu pro příslušného lékaře. Nemluvě o cestách do vysokých pater bez výtahu s brašnou plnou vybavení… To všechno shrnuje paní Marie: „Hanička je moje výhra už od dob, kdy se starala o manžela…“  

---------------
Dalším personálně kapacitním problémem českého zdravotnictví́ je nedostatek všeobecných sester. Nejrizikovějším trendem je pokles úvazků̊ všeobecných sester v akutní́ péči. Odchodem všeobecných sester trpí směnné provozy nemocnic, akutní́ lůžková péče a obecně̌ lze konstatovat nedostatek všeobecných sester v nemocniční péči. Oblast zdravotnictví́ je vysoce náročná na odbornou lidskou práci. Proto se personální́ nestabilita resortu zdravotnictví může stát jedním z limitujících faktorů veřejné́ všeobecně dostupné zdravotní péče. 

- Strategický dokument ministerstva zdravotnictví Zdraví 2030
---------------
 
Jak vlastně chceme žít 

Není tajemstvím, že mnohé naše sestry odcházejí do zahraničí za mnohem lepšími podmínkami. Není tajemstvím, že se leckterá z našich nemocnic i agentur domácí péče snaží získat sestry například na Ukrajině. Jenomže na rozdíl třeba od Německa, kde je umějí nejen dobře vyhledat, pomoci jim zvládnout jazyk a celkově je efektivně zařadit do systému, my neustále překonáváme bariéry, které jsme si sami dobrovolně vystavěli. 

Jsme zkrátka velmi silní v byrokracii, ale jinak? Jiří Kabát poznamenává: „Málo si připouštíme, že dochází k viditelnému posunu v požadavcích nejen nemocných, ale i jejich rodin. Osmdesát procent občanů chce prožít své poslední chvíle doma. Zajistit kvalifikovanou péči o těžce nemocného třeba s rakovinou je pro běžnou rodinu nemožné. Každý prostě nemůže umět aplikovat injekce, odebírat krev, dávkovat léčiva, poznat, kdy je nutný neodkladný zásah lékaře nebo převoz zpět na nemocniční lůžko. Práce domácí sestry je nejen kvalifikovaná a samostatná, ale také mimořádně odpovědná. Tady jde doslova o život a přitom se často není s kým bezprostředně poradit. Takže nejde jen o převazy a měření tlaku. Je trochu nepochopitelné, že představitelé zdravotních pojišťoven i resortu samotného tohle málo chápou…“

Když přicházejí poslední okamžiky života, je to pro pozůstalé mnohdy těžší než pro umírajícího. Vyrovnat se s odchodem blízkého je zkouška doslova kritická, protože ji nemůžeme nijak natrénovat. Dnes máme právě díky domácím sestrám docela dobrou síť lidí, kteří umějí pomoci. Nejen slovy, ale doporučením další odborné konzultace třeba s psychologem. Stávají se blízkými a spolehlivými oporami. I tuhle službu potřebujeme a je úplně jedno, zda si ji společnost uhradí ze sociálního nebo zdravotního pojištění. 

---------------
Ročně je v domácí péči léčeno necelých 150 tisíc obyvatel (1,36 % populace v roce 2017), přičemž mezi kraji jsou výrazné́ rozdíly v počtu osob léčených v domácí péči. Nicméně nárůst počtu osob v domácí péči v letech 2010–2017 je patrný ve všech krajích, s rozdílnou intenzitou.  

- Strategický dokument ministerstva zdravotnictví Zdraví 2030

---------------
 
Léčíme nemoci, nebo lidi?

Naše současná medicína má z odborného hlediska skvělou pověst v celém světě. Nemocnice jsou plné moderních přístrojů, naši profesoři publikují v prestižních světových časopisech, některé naše kliniky jsou školicími pracovišti pro lékaře z mnoha vyspělých zemí. Přesto si leckdo stěžuje na jakousi „chladnou medicínu“, na malý zájem lékařů i dalších zdravotnických pracovníků o konkrétního člověka, o souvislosti jeho života i nemoci. Jiří Kabát uvádí: „Léčba je čím dál dražší. I čas lékaře je čím dál dražší. A prostor pro obyčejný rozhovor s pacientem, pro pochopení třeba i sociálních a rodinných příčin jeho potíží už skoro není. Důkazem je úhradový systém. Musíte doslova nasekat výkony. Když přijde pacient do ordinace paliativní medicíny (tato disciplína se zabývá péčí o lidi s nevyléčitelnými, přímo život ohrožujícími stavy – pozn. redakce), má na něj lékař třicet minut. Více pojišťovna neproplatí.“  

Není to poprvé, kdy se setkáváme s absurditami našeho zdravotního nebo sociálního systému. Jen půl hodiny na nejdůležitější sdělení v životě. Jindy zase bezmocný postižený, který se ale nevejde do tabulek pojišťovny. Nebo neproplacená protéza jedinci, kterému je ale pojišťovna ochotna platit celý život invalidní důchod. 

Všichni o tom vědí, ale nic se neděje. Zatímco sestřičky domácí péče den co den a noc co noc objíždějí své pacienty, mírní bolesti, kontrolují těžké rány, radí rodinám a pak se vracejí, aby je ještě na cestě zastihlo další volání. Ve dne v noci za plat, za který by asistent poslance ani nevzal telefon.    

---------------
Poptávka po dlouhodobé péči se v ČR v posledních letech zvýšila, stejně jako v ostatních zemích OECD. Dopad stárnutí populace již v současnosti zvyšuje tlak na kapacity v segmentu dlouhodobé péče. Předpokládá se, že podíl obyvatelstva ve věku osmdesáti let a více stoupne ze 4 % v roce 2015 na 9 % do roku 2050. Současná organizace a financování dlouhodobé péče nejsou dostatečné pro absorbování takového navýšení poptávky. Výdaje na dlouhodobou péči představovaly v roce 2015 celkem 1,3 % HDP, z čehož 82 % představuje lůžková dlouhodobá péče. Rozvoj komplexní domácí péče by měl být upřednostňován jako alternativa k dlouhé hospitalizaci.

- Strategický dokument ministerstva zdravotnictví Zdraví 2030
---------------

...

Zaujala vás reportáž? Podpořte časopis Můžeš zakoupením výhodného předplatného, dostanete jej každý měsíc do vaší schránky. Návod, jak na to, najdete zde. Číst můžete také elektronicky na platformě Alza Media.




  • 1

Aktuální číslo

duben 2020

duben 2020

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta