Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Proč bychom chtěli výjimku…

Pohled do osvědčené neziskovky, která si vydobyla autoritu nejen ve svém městě. Její zkušenost ze sociální politiky není bohužel ojedinělá.

Text: Zdeněk Jirků              
Foto: Jan Šilpoch
 
Centrum Pestalozziho v Chrudimi vzniklo už v roce 1992. Po mnoha změnách, které vždy vycházely z požadavků doby, se dnes soustřeďuje na osm sociálních služeb. Ve svých řadách má osmdesát kvalifikovaných pracovníků, a jak slyšíme na každém kroku, dnes jsou nejčastějšími klienty lidé v dluhové pasti. Často s malými dětmi, ale i senioři bez střechy nad hlavou, které o zbytek slušného života připravili jejich vlastní potomci. 

I tady se zdá, že sociální služby jsou poslední stanicí záchrany důstojnosti. Ale chceme takové záchrany? Zvlášť když všechny organizace pro postižené, opuštěné seniory, matky samoživitelky a další a další stojí veřejné rozpočty stále více peněz. Nejde o to, že by se přejídali, ale naše celospolečenské představy o důstojnosti člověka se dávno nepodobají proslulým chudobincům. Ředitel této chrudimské neziskovky Pavel Tvrdík říká: „Zase slyšíme, že chybějí miliardy, zase slyšíme, že stát se ale maximálně snaží. Přihazují se miliardy, někdy rychle, někdy jako mlhavý příslib. Za mnoho let, co tuto práci dělám, si nepamatuji, že by byl dostatek peněz… Skutečnost je docela prostá – když nám někde praskne žárovka, můžu si koupit novou, když bychom potřebovali obyčejnou lampičku, na tu už nemáme…“
 
Jaká je objednávka

Už dávno se stát rozhodl, že sociální služby musí zajišťovat kvalifikovaní lidé s příslušným vzděláním a jeho každoroční aktualizací. Tyto kurzy stojí peníze. Stát je přísně vyžaduje, ale nepřispívá na ně. Stát dobře ví, že mnohatisícová skupina postižených, sociálně deprivovaných nebo životní situací zaskočených občanů nepůjde na náměstí, nebude hlasitě protestovat před sídly vládních stran, nemá žádnou možnost „stávkovat“. Kdyby byla skutečná situace těchto lidí opravdu vidět na první pohled, kdyby o postižené doslova zakopával na chodnících, cosi by se možná i pod tlakem veřejnosti změnilo, ale dnes? 

Pokud jsou zřizovateli organizací sociálních služeb města nebo kraje, mohou s financemi pomoci, ale „obyčejné“ neziskovky, byť s velkou tradicí a nespornými výsledky, jako je Pestalozzi, mohou jen doufat v další osvícené sponzory. Jinak budou zavírat. „Museli jsme navýšit platy, jinak by nám lidi přetáhla konkurence. Propustili jsme specialisty, kteří pracovali na dohodu. Mezi nimi i velice erudovaného psychologa, který umí to, co vám dají jen léta praxe. Takže naši lidé žijí bez odměn, nemůžeme nic koupit do zásoby, vyměnit starý počítač, nábytek, nic… Jinak jedeme na doraz,“ smutně dodává ředitel Tvrdík. Jinde je situace ještě horší. Dvou- nebo třísměnný provoz s mnoha třeba i nepohyblivými klienty ale nemůžete zavřít. Kam by ti lidé šli? Jedině do rodin, ale bude to ještě odborná kvalifikovaná péče? 

V Pestalozzi dělají dvakrát ročně zprávu pro ministerstvo práce a sociálních věcí. Přesně dokládají počty klientů, jaké byly zdroje financování, jaké náklady atd. Takže stát má detailní informace o stavu sociálních služeb a dobře ví, že prostředků je málo. Přesto prosazuje kvalifikované a náročně definované služby s náročnými požadavky na kvalitu pracovníků. Konkrétní objednávku pak formuluje kraj. 

Přesto dostávají poskytovatelé zhruba šedesát procent předpokládaných nákladů a pak… Pak musejí čekat. Kde je nějaká koncepční, dlouhodobá politika? Pavel Tvrdík zná odpověď: „A v čem máme dlouhodobou politiku? Ani v těch dálnicích ne… Každý ministr, natož strana ve vládě má znovu a znovu změny. Podívejte se na zdravotnictví. Sociální politika by se musela odvíjet od celkové koncepce státu. Kde jsme, čeho vlastně chceme dosáhnout? Jsou opravdu lidé a jejich potřeby nejdůležitější? A péče o ně? Dřív nám stačila absolventka střední školy, dnes téměř na všech místech musí být vysokoškolačka. Zbytečně zdražujeme.“
 
Horší časy přicházejí

Tolikrát zmiňovaná demografická proměna české společnosti už ukazuje svůj rub. V Pestalozzi mají letité zkušenosti s krizovou intervencí, s poradnami pro lidi v téměř beznadějných případech. Poslední dobou jde opravdu o narůstající počet seniorů. „Přijde babička s nařízenou exekucí za vnukův dluh. Prodají jí střechu nad hlavou hluboko pod cenou a ještě dluží dál. Kdysi jsme měli nejvíce případů domácího násilí. Teď tu je doslova lavina seniorů, zoufalých a naprosto bezradných…“ dodává ředitel Tvrdík. 

Ale každý takový případ dnes vyžaduje nejen odbornou pomoc, radu, případně zastání před úřady. Vyžaduje i podrobnou administrativu. Vše musí být do puntíku zapsáno, evidováno. Důvod? Obyčejná nedůvěra. Mimořádně zkušená organizace je neustále zkoušena z dodržování stále složitějších předpisů, nikoliv ze schopností pomáhat, ale pečlivě to vykázat. Protože se leckde krade – i tady by mohli. Takže už předem se předpokládá, že ti z těch neziskovek potřebují opravdu krátké opratě.

Jednou ze služeb Pestalozzi je provozování azylového domu. Moderní a dobře vybavené zařízení postavilo město a svěřilo je právě této neziskovce. Ohrožení lidé, maminky s dětmi, občané v těžkých krizových situacích zde mohou získat nejen dočasnou střechu nad hlavou, ale mnoho dobrých rad, klid pro hledání další životní perspektivy a jistotu, že nebudou vystavováni domácímu násilí a jiným druhům šikany. Zároveň se připravují na zvládnutí života „tam venku“ na řešení existenčních, bytových nebo právních problémů. Platí zde přísná pravidla. Alkohol či jiné drogy sem nesmějí. 

Zástupkyně vedoucí azylového domu Ivana Čechová říká: „My nejsme pro tyto klienty řešením, ale spíš přípravou na řešení. Jakýmsi oddychem při hledání nového života. Proto jde o pobyt dočasný. Ale vyplněný nejen jistotou, ale také získáním nových informací a znalostí pro běžný život. Vždy znovu se divíme, jak naprosto běžná činnost, jak je zvládnutí chodu domácnosti, je například pro maminku s dětmi naprostá novinka. Stejně jako základní znalosti o financích nebo jednání s úřady…“

Poptávka po umístění do azylového domu neklesá. Naopak. Stejně jako vytížení dalších služeb Pestalozzi. Zatím odsud kvalifikovaní zaměstnanci neutíkají. Mají totiž v popisu práce také obyčejné lidství. Vydrží jim? 

----------------------------------------------------------
Centrum J. J. Pestalozziho Chrudim
Nezisková organizace, která nabízí odbornou pomoc ohroženým skupinám i jednotlivců. Pomáhá při řešení krizových situací, poskytuje právní a psychologickou pomoc, usiluje o znovuzařazení znevýhodněných jedinců do společnosti. Pracuje s širokým okruhem odborníků a její sociální služby jsou dostupné všem věkovým skupinám.
Více na www.pestalozzi.cz
----------------------------------------------------------

...

Byla pro vás reportáž inspirativní? Podpořte časopis Můžeš zakoupením výhodného předplatného, dostanete jej každý měsíc do vaší schránky. Návod, jak na to, najdete zde. Číst můžete také elektronicky na platformě Alza Media.



  • 1

Aktuální číslo

prosinec 2019 - leden 2020

prosinec 2019 - leden 2020

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta