Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Problém? Vyřešíme!

Novopacká neziskovka Život bez bariér vznikla před třinácti lety. Nejprve malé „sdruženíčko“ o pěti lidech, dnes sto klientů a padesát zaměstnanců. A nabízí opravdu široký vějíř služeb – od odborných konzultací pro postižené přes denní stacionář, půjčovnu pomůcek až po chráněné dílny a bezbariérové ubytování.

Text: Zdeněk Jirků           
Foto: Jan Šilpoch

Ústřední duše celého projektu, Jitka Fučíková, založila se svým manželem tuto organizaci jako aktivní odpověď na krutý osud – manžel Josef utrpěl těžký úraz s celoživotními následky. Ovšem ani on po dvaceti letech nenaříká v koutě, umí si s lecčím poradit (už legendární je jeho funkční bagr pro vozíčkáře) a z jeho energie bychom mohli čerpat všichni. 

Specifickou službou je pak azyl pro opuštěné lidi, kteří opravdu nemají kam jít, jež dosavadní praxe sociální politiky nechává vlastně ve vzduchoprázdnu. Nemají vyřízené příspěvky na péči, nemají přístup k jakémukoli bydlení, hygieně, lékařské péči. Uprostřed bohaté a někdy i marnotratné společnosti ostrůvky bídy, nemocí, samoty a beznaděje. „Máme je nechat prostě někde dožít ve vzduchoprázdnu?“ říká paní Fučíková. 

Dnes je tu takových lidí s novou nadějí dvanáct. Málo? Kolik míst by bylo potřeba v celé zemi? Raději se nepokoušejme dopočítat. A tak se po mnoha letech Život bez bariér stal místem, které nejen pomáhá, ale zároveň prokazuje, jak jsou úspěšné neziskovky doslova nenahraditelné. Dělají prostě to, s čím by si stát a veřejná správa neporadily, a když, tak s mnohem vyššími náklady. Také zdejší půjčovna pomůcek je jistotou pro „nové“ postižené, nemocné a seniory, kteří si ještě nestačili pořídit vozík, berle nebo jinou oporu po úrazu nebo těžké nemoci. 

Při tom všem se v areálu, který i dřív sloužil různým formám léčení, každý den pracuje na obnově budovy bývalého kláštera z roku 1705. Zadaří-li se, vznikne centrum opravdu kvalitního bydlení a péče pro desítky seniorů s nejrůznějšími problémy stáří. Ještě budou třeba desítky milionů. Ale když ředitelka nezná slovo nemožné? 
 
Pár slov z dopisu…

Mezi každodenní objemnou poštou, kterou dostává Konto Bariéry, jsme objevili pozoruhodný příběh pana Milana: 

„Můj život se do roku 2016 odvíjel jako život normálního pracujícího člověka. Žil jsem sám a živil jsem se kreslením karikatur, komiksů a dalších ilustrací pro různé časopisy. Jsem spíš samotář. Děti nemám a rodiče už dávno zemřeli. Na procházce s pejskem mě srazilo auto. Začal život, s kterým jsem si vůbec nevěděl rady. Skoro rok po nemocnicích, několik operací. Rozdrcená a posunutá pánev, další potíže, pak i amputace dolní končetiny. Skoro rok jsem zůstal v nemocnici, nakonec v léčebně dlouhodobě nemocných. Bez pomoci jsem nemohl žít, ale neměl jsem kam jít… Žádné sebevědomí, bezmoc, následky úrazů, samota. Získal jsem jen starobní důchod, ale už žádné možnosti zaplatit si pomůcky i potřebnou péči. Starosta Hořic, kde jsem trvale hlášen, kontaktoval tuhle neziskovku v Nové Pace a v červenci 2018 mě sem sanitka převezla. Nový život! Začal jsem se učit žít s postižením. Sociální pracovnice i pečovatelky mi pomohly se základními hygienickými návyky, které po úrazu nefungovaly a vlastně nefungují doteď. Bydlím v jednolůžkovém pokoji. Jsem na vozíku, ale zde je vše bezbariérové. Mám zajištěné praní i úklid, samozřejmě jídlo, ale půjčili mi i počítač, koupili fixy, barvy, tužky a já zase maluji…“

Konto Bariéry samozřejmě finančně pomohlo, ale tu hlavní proměnu zařídili Novopačtí. Přestože teprve s jejich pomocí dosáhl na příspěvky na péči, přestože si nemohl zpočátku zaplatit žádnou službu, přestože neměl nikoho, kdo by mu pomohl zařídit všechny formality života postiženého člověka. Dnes pan Milan přemýšlí, jak se vrátit k tvůrčí práci, jak se co nejvíce osamostatnit a třeba i s pomocí elektrického vozíku vyrazit samostatně na nákup, k lékaři, za kulturou… Jak sám píše: Za svými sny. 
 
Co mě nejvíc otravuje

Ředitelka Fučíková je opravdu gejzír. Energie, aktivity, ale i praktických řešení každodenního provozu. Nejvíce ji zlobí netečnost při posuzování potřebných změn ve financování podobných zařízení, ale i legislativy, která by měla poskytovatelům služeb mnohem méně svazovat ruce a byrokraticky je neomezovat. Znovu a znovu na to upozorňuje časté návštěvy politiků, kteří rádi přijedou, pokývají hlavou, pochválí, ale tím to končí. „Rádi chodí před volbami, pak je ticho….“ Dva roky tu bojovali za zřízení sítě sociálních pracovníků přímo v nemocnicích, aby odcházející pacienti mohli plynule přejít k potřebným službám. Zdá se, že marně. Příkop mezi resortem zdravotnictví a sociálních věcí je hluboký a nesčetné deklarace o jejich spojení jsou marné. Přestože obě ministerstva sídlí v Praze v jedné budově.

A přitom jsou i mnohem lepší zkušenosti – s politiky na lokální úrovni. I když… Neziskovka doslova na rozhraní Královehradeckého a Libereckého kraje. Deset procent zdejších klientů patří úředně do hejtmanství pod Ještědem. Ale platby odsud žádné! Krásný příklad decentralizace sociální politiky. Kolik krajů, tolik přístupů. „Vůbec nechápu nejrůznější projevy nedůvěry i podceňování ze strany politiků i některých částí veřejnosti. Většinou o naší práci nevědí vůbec nic. Ale když pak mají v rodině problém se svým seniorem nebo s těžkým postižením, najednou by nás vynášeli do nebes…“ Když k tomu připočteme, že novopacký Život bez bariér navštěvuje každých čtrnáct dnů nějaká kontrola nebo návštěva sbírající nejrůznější statistická data, je tak trochu zázrak, že zdejší zařízení funguje spolehlivě a ještě si přidělává práci s plány do budoucna. 

Jitka Fučíková a její tým by někdy mohli říci: Nezlobte se, vám nepomůžeme, obraťte se jinam. To neříkají a pokládají za samozřejmé, že si prostě rady vědět musí. Nemohlo by právě toto pravidlo platit pro všechny, kdo sociální politiku v této zemi řídí, financují a kontrolují? 
 
-----------------------------------------------
Život bez bariér, z. ú.

Organizace se o zájmy lidí se zdravotním postižením a seniorů stará nabídkou sociálních služeb (odborné poradenství, sociální rehabilitace i denní stacionář), vytvářením pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením a také lobbováním u orgánů místní správy, samosprávy i u veřejnosti. 

Dlouhodobým cílem je vybudování centra komplexních služeb v budovách bývalého kláštera a nemocnice v Nové Pace, který i v minulosti sloužil nemocným, zdravotně postiženým i jinak ohroženým skupinám obyvatel.

Více informací o organizaci a jejích činnostech: www.zbb.cz
-----------------------------------------------

...

Reportáž vyšla v aktuálním čísle. Předplaťte si časopis Můžeš a dostanete jej pohodlně každý měsíc do své schránky.  Přečíst si jej můžete také elektronicky.


  • 1

Aktuální číslo

červenec - srpen 2019

červenec - srpen 2019

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta