Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Prevence musí být „in“

S profesorem Milošem Táborským, vedoucím Národního telemedicínského centra při FN Olomouc, o mantinelech distanční medicíny, chytrých řešeních nejen v době krize a důležité prevenci pro každého z nás.

Text: Štěpán Beneš
Foto: archiv Miloše Táborského a redakce
 
V době pandemie covidu-19 se pojem telemedicína začal objevovat za každým rohem a sváděl k představě, že už nebudeme muset do ordinací a všechny naše potíže vyřeší lékař na druhé straně telefonu. Jak moc jsou takové představy reálné?
Rád bych hned na úvod tento mýtus vyvrátil. Telemedicína nikdy nemůže nahradit osobní kontakt s pacientem, fyzikální vyšetření (pohled, poslech a další), využití základních vyšetřovacích možností jako biochemie, ultrazvuk, EKG a podobně. Na druhou stranu je nutné konstatovat, že může být velmi prospěšná nejen v krizovém období u pacientů s již zjištěnou diagnózou, zavedenou léčbou a dobrým dlouhodobým přijímáním léčebných postupů, ale i u nemocných starších, polymorbidních či jinak rizikových.
 
Pojem je jistě starší než pár posledních měsíců. Jakou má historii? A pomohla mu koneckonců tato krize?
Telemedicína má u nás přibližně desetiletou historii a během tohoto období začala být také více přijímána. Pandemie covidu-19 pak přinesla skutečnou nutnost zavedení telemedicínských principů do běžné klinické praxe. Ukázala nám, že to není řešení pouze pro dobu krize, ale že má jednoznačně budoucnost a musí se stát standardem. V současné době je tak jednoznačně na vzestupu – na všech významných univerzitních a výzkumných pracovištích, ale i v ambulancích praktických lékařů a specialistů. Zabývá se jí řada provozovatelů zdravotních služeb, ale i plátci zdravotní péče – jako příklad uvedu VZP a OZP.
 
Zavádění nových postupů v medicíně nebývá rychlá a snadná věc. Jak se na telemedicínu dívají vaši kolegové? 
Naopak, myslím si, že technické zavádění telemedicínských principů je velmi rychlé a dynamicky se mění v čase tím, jak přicházejí stále nové a dokonalejší technologie. 
Samozřejmě pro užití v běžné každodenní praxi je také důležité stanovit úhradu tak, aby lékaři a zdravotničtí profesionálové byli řádně zaplaceni. Naprostá většina lékařů však vnímá distanční medicínu pozitivně, a pokud s ní zatím nezačali, zvažují to minimálně pro očekávanou podzimní vlnu covidu-19. Řada pacientů se už dnes telemedicínských programů účastní, dostupnost je bohužel rozdílná regionálně i oborově. Mým osobním přáním a úkolem je proto přispět k dostupnosti telemedicíny napříč regiony i obory.
 
V jakých případech má tedy telemedicína své místo? Co může nabídnout například člověku s postižením či seniorovi? 
Velmi dobrým příkladem je problematika chronického srdečního selhání, cukrovky, obtížně kompenzovatelné hypertenze (vysokého krevního tlaku), spánkové apnoe, plicní arteriální hypertenze, poruch srdečního rytmu a řady dalších diagnóz. Nabídnout telemedicína umí celé spektrum služeb – od konzultací, předpisu a úpravy medikace a objednání vyšetření přes monitorování vitálních funkcí, detekci pádu a nutnosti volání rychlé zdravotní pomoci až po kontinuální péči o chronického pacienta, samozřejmě v kombinaci s klinickým vyšetřením a občasnou fyzickou návštěvou v ordinaci.

Jako příklad uvedu svého pacienta – nemocného středního věku, který trpí jak závažným neurologickým onemocněním, pro které trvale užívá vozík, tak neméně závažnými kardiologickými problémy. Je z Ústí nad Labem a vzdálenost Praha – Olomouc – Ústí je pro pravidelné fyzické kontroly jen obtížně představitelná. Elektronická komunikace a výměna dat například o krevním tlaku, otocích dolních končetin či minimálně jednou za měsíc laboratorních výsledků je garancí dlouhodobé stability zdravotního stavu. Vedle toho přispívá, také díky aktivní účasti pacienta, ke zlepšení jak objektivních medicínských parametrů, tak kvality života. Myslím si, že telemedicínské principy komunikace by měly být nedílnou součástí standardní péče o všechny pacienty vozíčkáře.
 
Je telemedicína pro pacienty bezpečná? Kde jsou mantinely (na obou stranách)?
Určitě ano, veškeré medicínské postupy jsou certifikované pro danou oblast. Na druhé straně se i zde objevují „šmejdi“, kteří se snaží lidem s postižením a nemocným vnutit iluzi, že jim garantují lékařskou péči, což vůbec není pravda. V lepším případě jsou to pouzí zprostředkovatelé komunikace mezi pacientem a lékařem, ale nikoliv nositelé reálné medicíny.
 
Máte zřejmě na mysli různé projekty internetových poraden, kde přepošlou, někdy za poplatek, váš zdravotní dotaz k zodpovězení odborníkovi.
Není to seriózní a je potřeba veřejnost před takovými projekty varovat. Často jsou odpovědi formulovány ne zcela v souladu s dobrou klinickou praxí a standardy moderní medicíny.
 
Mluví se o rozšiřování a zkvalitňování domácí péče, kapacitně také jistě začneme narážet na problém se stárnoucí populací. Je telemedicína řešením?
Je nepochybně jedním ze střípků mozaiky ve zlepšení kvality života a udržení pacienta v domácím prostředí co nejdelší dobu. Dobře poslouží k prevenci opakovaných hospitalizací pro dekompenzace základního onemocnění. Užitečné je určitě také propojení se sociálními službami.
 
Budeme-li se bavit o prevenci, co soudíte o komerčně dostupné „nositelné“ elektronice? Každý si dnes může za pár tisíc koupit zařízení, které sleduje a eviduje jeho aktivitu, srdeční rytmus, výživové hodnoty, pitný režim, kvalitu a délku spánku, nejmoderněji také třeba saturaci kyslíkem. Medicínským přístrojům se většina těchto výrobků asi nevyrovná, může však sloužit ke sledování trendů, napomáhat prevenci?
Osobně se domnívám, že nositelná elektronika bude nedílnou součástí aktivní prevence řady onemocnění. Velmi rychle se zlepšuje v měření samotném i interpretaci měřených parametrů. Každý z nás je do ní navíc tak trochu vtáhnut a přispívá tak k časné detekci řady medicínských problémů.
 
Kdybychom měli fantazírovat, jak by měla ideálně telemedicína vypadat za deset let?
Naprostá většina populace ekonomicky vyspělých zemí bude mít tou dobou k dispozici miniaturní a nerušivé elektronické zařízení, které bude monitorovat všechny důležité životní funkce. Zároveň půjde naprogramovat ke sledování dalších specifických parametrů podle potřeby konkrétního onemocnění. Dojde k propojení dat pacienta, zdravotnických zařízení, zobrazovacích metod, laboratorních a dalších výsledků do cloudového úložiště, kde budou zabezpečeně dostupná pro všechny zúčastněné strany.
 
Co pro sebe můžeme udělat – lidsky i technologicky – už dnes, abychom zlepšili zdravotní prevenci?
Prevence by měla být především v zájmu nás všech, každého jedince, a musí být vnímána jako něco, co je „sexy“ a in. Určitě bych například doporučil všem vozíčkářům začít přemýšlet o používání nositelné elektroniky a předávání dat obvodnímu lékaři či specialistům. Nicméně problematika nejen vozíčkářů je určitě komplexnější, a bylo by proto vhodné vytvořit doporučení, co a jakým způsobem používat. Vnímám to jako společnou výzvu do budoucnosti.
 
-------------------------------------------------------------------------------------------

prof. MUDr. Miloš Táborský, CSc. (*1962) 

Od roku 2009 pracuje jako přednosta I. interní kliniky – kardiologické ve Fakultní nemocnici Olomouc. Do jeho hlavní pracovní náplně patří implantace kardiostimulátorů a implantabilních kardioverter-defibrilátorů, srdeční elektrofyziologie, radiofrekvenční ablace poruch srdečního rytmu, provoz a ekonomika kliniky, personální management, výuka studentů LF a FZV UP. 
Je tvůrcem myšlenky, zakladatelem a hlavním odborným garantem Národního telemedicínského centra.

Profesor Táborský byl v letech 2001–2006 předsedou Pracovní skupiny pro arytmie a trvalou kardiostimulaci ČKS, v letech 2008–2014 členem Výboru ČKS a pro léta 2015–2019 byl zvolen předsedou České kardiologické společnosti. Ze zahraničních společností je členem Deutsche Kardiologische Gessellschaft (SRN), Cardiac Electrophysiology Society a Heart Rhythm Society (USA).
-------------------------------------------------------------------------------------------
 
-------------------------------------------------------------------------------------------

Co je telemedicína? 

Světová zdravotnická organizace definuje telemedicínu jako „používání informačních a komunikačních technologií pro poskytování zdravotních služeb na dálku“. Jde o takové aplikace a služby, které slouží ve zdravotní péči. 

Za telemedicínu lze považovat i telefonický rozhovor lékaře s pacientem, typickým současným příkladem však je využití datových služeb ke sdílení naměřených hodnot z tlakoměrů, osobních vah, glukometrů či dalších a konzultace těchto dat s lékařem. Sdílení slouží především k prevenci, případně ke sledování chronického onemocnění.
-------------------------------------------------------------------------------------------
 
  • 1

Aktuální číslo

říjen 2020

říjen 2020

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta