Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Orienťák jako sudoku

Současná pravidla orientačního běhu pro závodníky s postižením eliminovala složku rychlosti – musíte se umět především správně rozhodnout. Každý závod je tak zkrátka hádanka s tajenkou.

Text: Michaela Zindelová
Foto: Jan Šilpoch
 
Jak se dozvědět důležité informace o možnostech této disciplíny? Skutečný gejzír dat nám poskytl Bohouš Hůlka (44 let), který učí pracovat děti s počítači. Doma na něj čekají manželka a krásná dcera. Poměrně brzy po svém úraze (2001), přišel do kontaktu s „orienťákem“ v Centru Paraple, a dospěl k závěru, že tohle bude sport pro něj. „Líbilo se mi, že i když se jako paraplegik na vozíku dobře pohybuji, zapojím i mozek,“ vysvětluje a pokračuje: „V nabídce sportů mi tenhle připadal nejpřitažlivější. Bavilo mě používání mapy, rozhodování, kudy se vydat!“ vypráví někdejší vedoucí Orientačního oddílu při SKV Praha. 
 
Změna klíčových parametrů

Na začátku 21. století se „orienťák“ pro sportovce s postižením praktikoval ještě způsobem, který kopíroval disciplínu pro „zdravé“. Dnes vypadá na vrcholové úrovni docela jinak. Významným mezníkem pro celou disciplínu u nás bylo, že se Češi chopili možnosti pořádat mistrovství světa (2008), ale už ve formátu „trail orienteering“, tedy s odlišnými parametry: „Ve světě se již jednalo o etablovanou disciplínu,“ vysvětluje Bohouš Hůlka. „Klíčovou věcí je nyní vybrat si správný lampion bez nutnosti k němu dojet, o to přesněji je ale potřeba mapu přečíst. Prostě taková křížovka nebo sudoku v přírodě.“ 
 
Asi rok před mistrovstvím vyrazila malá skupinka na „zkušenou“ do Skandinávie, kde je čekalo poznání: „trail“ je skutečně těžký, mentálně i fyzicky. Bylo ovšem jasné, že právě tato varianta poskytuje závodníkům srovnání s lidmi z celého světa, na stejné trati se dá závodit i s nehandicapovanými závodníky. 
 
V roce 2008 už tak Česká republika poskládala pro mistrovství Evropy v Olomouci slušný reprezentační tým, tehdy ovšem ještě nepadla medaile pro „domácí“, to až později. „Za deset let jsme pokročili,“ vypočítává ostřílený závodník a sportovní činovník. „Náš progres se ukázal jako kvantitativní i kvalitativní zároveň. Máme svého zástupce v mezinárodním svazu, už nečekáme několik měsíců na další termín závodu. A pak, disponujeme i schopnými mapaři a staviteli závodů.“
 
Postupem na vrchol

Během nedávného mistrovství Evropy na Slovensku tvořil náš tým o čtrnácti lidech asi největší výpravu. Nikdo ale nebyl „do počtu“. Například všechny české štafety končily do pátého místa. V individuálním závodu, kde se sčítaly výsledky z obou dnů, opět zazářila Jana Kosťová (43). Její výkonnost v orientačních závodech zůstává doma i v mezinárodním měřítku stabilně vysoká. 
 
Na vozíku se před třinácti lety ocitla poté, co jí praskla cévka v hrudní části míchy. Tehdy prý trochu zpomalila, na vozíku však dokázala skutečně mnohé: vdala se, porodila dvojčata, pracuje v cestovním ruchu. Dnes patří k nejlepším v takzvaném trail – orienteeringu a na výčet jejích ocenění nemáme dostatek místa. Alespoň jeden úspěch za všechny – v roce 2013 přivezla z mistrovství světa ve Finsku zlatou medaili v kategorii Paralympic.
 
Jana sama své sezony definuje krátce: „Objížděla jsem většinu závodů od roku 2010, o rok později jsem poprvé reprezentovala ve Francii, v posledních letech se pohybuji v první desítce. Čím déle závodím, tím je to lepší. Specializuji se na trail orienteering (trail-O), kde luštíte problémy, jde především o to napasovat dobře terén na mapu. Nejlíp se cítím, když jedu za sebe, kde mám trochu víc stresu, abych podávala lepší výkony,“ říká zkušená sportovkyně, která od roku 2012 vede orientační oddíl v SKV Praha a je také členkou Trail-O Athletes Commission v Mezinárodní federaci orientačních sportů (IOF).
 
Na věku nezáleží

Orienťák bývá skutečně běh na dlouhou trať. Našemu nejmladšímu reprezentantovi je patnáct let a donedávna reprezentoval i Boris Dvorský, kterému je osmdesát pět let. Na věku tady skutečně nezáleží, začít se dá kdykoli. Oddíl uvítá každou novou tvář, aby se vytvořil prostor pro přirozenou generační výměnu.
 
Máte snad zájem? V kalendáři závodů na stránkách SKV najdete úkoly pro začátečníky. A ve spolupráci s Centrem Paraple pořádá orientační oddíl SKV také závody vhodné pro začátečníky. Trail – orienteering má dnes několik podob: individuální – štafetovou, nebo tempo (rychlostní). „Třeba štafeta je unikátní v tom, že se ze závodníka, soupeře, stává kolega, táhneme spolu za jeden provaz,“ přitakávají Jana Kosťová i Bohouš Hůlka.
 
 
---------------------------------------
Orientační oddíl sportovního klubu vozíčkářů Praha– jediný oddíl v ČR, založený v roce 2004, v současnosti disponuje desítkou aktivních závodníků na vozíku. Jedná se o sportovní disciplínu v přírodě – buď rychlostní orientační závod, nebo častěji trail orienteering (trail-O), kde záleží na schopnosti orientace a čtení mapy. Je vymyšlený tak, aby eliminoval tělesné handicapy, umožňuje i závodníkům s handicapem porážet závodníky bez něj. Mezi účastníky nejvyšších soutěží jsou i kvadruplegici. Více na stránkách www.skvpraha.org
 
Při zájmu o tento sport kontaktujte přímo Bohouše Hůlku nebo Janu Kosťovou (kontakty najdete na www.skvpraha.org/sport/ozv/.)
- Oddíl rád poskytne podporu novým zájemcům o tuto disciplínu.
- Vybavení k zapůjčení – buzola, čip, držák na mapu. 
- Cestovní náklady a náklady na asistenci se z velké části proplácejí, a to i za účast na zahraničních závodech – např. evropský pohár.
---------------------------------------

...

Reportáž vyšla v aktuálním čísle. Předplaťte si časopis Můžeš a dostanete jej pohodlně každý měsíc do své schránky.  Přečíst si jej můžete také elektronicky.
 
  • 1

Aktuální číslo

listopad 2018

listopad 2018

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Ministerstvo pro místní rozvoj
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta