Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

O velkém stromu a malých krocích

Víte, kdo je arborista? Stručně řečeno opravář nebo úpravář nebo zušlechťovač stromů. Zkrátka profesionál, který dokáže vylézt vysoko do koruny a zručným řezy pomoci stromu k nové kráse, k novému zdraví, k delšímu životu. Taková byla do začátku prosince 2017 i práce Jakuba z Českých Budějovic.

Text: Zdeněk Jirků          
Foto: Jan Šilpoch
 
Vlastně si splnil svůj sen – být uprostřed přírody, uplatnit vysokoškolské studium ekologie, žít se sportem. Protože práce ve výškách je vlastně těžká disciplína pro tělo i pevnou vůli. Disciplína pochopitelně také nebezpečná. Co se tehdy stalo? To už se nikdo přesně nedoví. Svědci nejsou, Kuba si nic nepamatuje… Zkrátka ten den ho našli pod jedenáctimetrovým stromem v bezvědomí. Špatně se uvázal? Praskla větev? Prudký vítr? Tak nebo tak, dva měsíce v kómatu… 

Prognóza velmi, velmi nejistá, lékaři mamince Evě spíš radili nečekat nic dobrého. A právě paní Eva si řekla: Ne! A začala s bazální stimulací. Rodiny postižených po těžkých úrazech a neštěstích vědí, jak obtížná a nejistá je to metoda – denně docházet do nemocnice, mluvit s bezvládným tělem, připomínat známé zážitky, dotýkat se nereagujícího organismu, věřit a věřit. 

Když se zesláblý a dezorientovaný člověk probral, odborné prognózy se nezměnily. Ale maminka mohla potichu konstatovat první malé vítězství: Půjde to! V odborném rehabilitačním ústavu chtěli po dvou týdnech ukončit léčbu jako marnou. Už vnímal, takže předpovědi o definitivní ztrátě chůze, řeči a vůbec skoro všeho vedly jen k zoufalství. Možná by propadl beznaději, ale byla tu maminka Eva. A její rezolutní: Půjde to!
 
Kde se to v těch ženách bere?

Jakubův příběh není první, o kterém píšeme s velkým obdivem k matce, partnerce, dceři nebo jen kamarádce, které se staly úžasnými hybatelkami v boji s osudem. Nejenže prokazují obrovskou lásku a z ní pramenící nekonečnou víru v překonání strašných stavů svých blízkých, ale také většinou nekonečné schopnosti naučit se správné péči, pochopit zásady rehabilitace, proměnit se v kvalifikované psycholožky. 

Jak to, že mnozí muži v takových situacích selhávají, a dokonce těžce zkoušenou rodinu opouštějí? Neskrývá se odpověď v zažité zkušenosti mateřství, která prostě není mužům dopřána? Paní Eva ale jen řekne: Prostě jen dělám, co můžu. Přestože na čas musela odložit svou práci výtvarnice, přestože její osobní život se vlastně smrskl na asistenci synovi. Hipoterapie, akupunktura, jóga, bazén, každodenní kognitivní trénink, fyzioterapie, němčina, logopedie. 

Sami jsme viděli, že dnes Jakub chodí, sami jsme si s ním mohli popovídat, sami jsme se mohli přesvědčit, jak cvičí a trénuje. Proti minulým měsícům obrovské pokroky, takže dnešní mírné problémy s rovnováhou, dvojitým viděním nebo plynulostí řeči jsou vlastně krásnými starostmi proti časům bezvládného těla.

Minulé měsíce také ukázaly, co jsou přemoudřelé řeči a co je skutečná pomoc. Potkali mnoho dobrých lidí, ale nejlepším Kubovým podpůrným týmem se stala parta jeho spolužáků ze základní školy. Však subtilní maminka by jen těžko zvládla všechnu manipulaci s dvoumetrovým chlapem. Přesto někdy padá únavou, ale pak děkuje nebesům, že mohla zažít návrat svého syna do života.
 
Zkušenost příliš častá

Tragický úraz, náhlé vážné onemocnění nebo jiné podobné situace zastihnou rodiny naprosto nepřipravené. Jak by se takové zlomy v životě vlastně daly natrénovat? O to důležitější je systém, který má nejen pomáhat, ale hlavně provázet pacientovo okolí složitým světem léčení, rehabilitací, nutných administrativních úkonů, sociální péče a spoustou dalších, často nepříjemných, ale nezbytných kroků. Takový systém není. Praktičtí lékaři často nevědí, kdo může odborně zasáhnout, sociální pracovníci čekají na vzorně vyplněné žádosti, neziskovky jen s obtížemi zvládají současné klienty. Nechybí dobrá vůle, chybějí přesná pravidla, vstřícný přístup všech a schopnost „ušít péči na míru“. Není to i tím, že ministerstvo práce a sociálních věcí sídlí v jiné části budovy než ministerstvo zdravotnictví? Kolikrát jsme už od politiků slyšeli, že oba systémy je nezbytné propojit?

Pod náročným vedením maminky Evy Jakub bojuje a zlepšuje se. Snad půjde spravit i pravá ruka, které po pádu ze stromu chybí loketní kloub a je srostlá do pravého úhlu. Velkou naději si Kuba sám vyšťoural na internetu. Jmenuje se Brainport a je to malinký přístroj na elektrotaktilní stimulaci jazyka. Prý zlepšuje rovnováhu, řeč a kognitivní funkce. Ale je z Kanady a stojí pěkné peníze. Uvidíme, co o jeho skutečných možnostech řeknou naši odborníci. Ale co kdyby opravdu pomohl?

Jakubův příběh není barvotiskovým vyprávěním o zázračné mamince a obdivuhodném pokroku. Neptali jsme se na všechny detaily každodenního života s takto postiženým člověkem. Víme, že nemohly být jen příjemné. Také nadcházející měsíce a roky ještě mohou přinést zklamání a slzy. Kdo by je lépe zvládl než dva lidé se zkušeností na deset životů? 

...

Líbí se vám naše práce? Podpořte časopis Můžeš zakoupením výhodného předplatného, dostanete jej každý měsíc do vaší schránky. Návod, jak na to, najdete zde. Číst můžete také elektronicky na platformě Alza Media.
  • 1

Aktuální číslo

červenec - srpen 2019

červenec - srpen 2019

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta