Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

O asistentech a jiných těžkostech

Tomášovi je dvacet osm a už dvacet let je kvadruplegikem. Život malého kluka natrvalo změnila srážka s autem. Po téměř tříletém pobytu v nemocnici si ho maminka vzala domů. Vlastně ani nic jiného nezbývalo. Nikde jinde ho nechtěli, je trvale připojen na ventilátor.

Text: Zdeněk Jirků          
Foto: Jan Šilpoch

U Tomášova lůžka stojí Lucie Zbrojová, asistentka z neziskovky POHODA. Jsou už parťáci, vyrážejí spolu i do kurzů malování ústy, povídají si o všech novinkách, Lucie mu utře pusu, podá pití, když je potřeba, zapne odsávačku, zlikviduje nepříjemné svědění, dělá všechno, aby byla dobrá nálada. Procvičují si i paměť. Jejich velké téma je fotbalová Sparta, Tomáš klub nejen pozorně sleduje, ale už pusou namaloval sparťanský obraz. Nad jeho lůžkem visí zarámovaný dres s podpisy hráčů. Tomáš je i gurmán – moc si pochvaluje bramborovou kaši a rybí filé.

Lucie je zkušená asistentka. Sama má zdravotní postižení, a tak dobře ví, co tato služba může přinášet. A také ví, proč mnozí její kolegové asistenci opouštějí. Nízké odměny, těžká práce, velké citové nasazení.

V dnešní době, kdy se dokonce i supermarkety předhánějí v nabídkách docela dobrých mezd, je asistence spíš pro idealisty. A to ještě musejí mít dobré finanční zázemí v rodině. Lucie Mervardová, ředitelka POHODY, to shrnuje: „Aby služba byla kvalitní, víme, že se musíme starat nejen o klienty, ale i asistenty samotné – nemůžete dopustit, aby vzhledem ke stávajícím nedobrým podmínkám přicházeli do asistence lidé, kteří si tam chtějí řešit své problémy, samotu, prázdnotu atd. Mnohem víc prostě musíme zkoumat jejich motivaci.“

A jsme u vážné souvislosti. Moderní asistenční služba se stala pevnou součástí celého sociálního systému. Má svá pravidla, má kurzy pro uchazeče, má systémy hodnocení. Ale nemá dost dobrých zájemců o práci. Nízkou mzdu provází nízké společenské hodnocení, nízká autorita u veřejnosti a rozšířená představa, že asistentům stačí trocha vlastního soucitu a smysl pro solidaritu. Jenomže oni musí být tak trochu zdravotníci, tak trochu fyzioterapeuti, tak trochu právní poradci a mnoho jiného. Přitom nemají žádnou moc lákavou perspektivu. Mnoho studentů asistentů po promoci okamžitě odchází. Tomášova maminka má svou zkušenost: „Poznala jsem jich už hodně, někteří byli skvělí, ale někteří se i lekli. Přišla asistentka, a když viděla, že náš kluk je připojený na ventilátor, lekla se té odpovědnosti. Co by prý dělala, kdyby se něco porouchalo…“

Celý článek si můžete přečíst zde: https://www.alza.cz/media/muzes-d4594651.htm?o=1
  • 1

Aktuální číslo

červenec, srpen 2017

červenec, srpen 2017

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Ministerstvo pro místní rozvoj
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta