Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Nevypusť duši!

Tak se jmenuje zajímavý projekt, za kterým stojí tým mladých psychologů, lékařů, neurovědců a studentů těchto a dalších pomáhajících profesí. Zároveň jej tvoří i psychiatričtí pacienti a lidé se zkušeností s duševním onemocněním v mladém věku. Jedním z jeho lektorů – s vlastní nelehkou zkušeností – je i Martin Mikula.

Text: Zdeněk Jirků          
Foto: Jan Šilpoch
 
Příčin psychického onemocnění může být nespočet. „U mě vše začalo stresovými událostmi. Byl jsem na gymnáziu, hrál jsem fotbal, zranil jsem se a kvůli tomu jsem zameškal dost ve škole, což se rodičům pochopitelně nelíbilo. K tomu se mi přítelkyně přiznala, že se jí vrací mentální anorexie a trpí i sebepoškozováním. Takže bylo toho hodně… Začínal jsem se propadat,“ vzpomíná Martin.

Na první pohled docela normální mladý muž, upravený a otevřený k nelehkému povídání o bolestech své duše, není žádnou výjimkou. Už dávno neplatí, že lidé s psychiatrickou diagnózou jsou jacísi podivíni odtržení od společnosti nebo dokonce nebezpeční svému okolí. Jsou nebezpeční především sami sobě, protože od deprese nebo jiné diagnózy bohužel není daleko k situaci nejstrašnější – k sebevraždě. 

Martin postupně zažíval první příznaky poruch spánku, nechuť k jídlu a tím i celkový úbytek energie. Docházka do školy byla nemožná, hodin bezcílně strávených na posteli přibývalo. Dnes ví, a otevřeně to vykládá na seminářích se středoškoláky, že v takových chvílích si už člověk jen málokdy sám pomůže, že právě toto jsou důležité signály, které okolí nesmí přehlédnout. „Teprve po nějaké době jsem se dal přesvědčit, že mou záchranou může být jedině odborná pomoc. To je těžké si přiznat… Školní psycholožka mi udělala test a z něj jasně vyšlo, že mám depresivní epizodu. Začala se mnou pracovat, pak jsem chodil k psychiatrovi, protože už jsem potřeboval předepsat antidepresiva… Léčení této první epizody trvalo dva měsíce.“ Martin se mohl vrátit do školy, dohnat zameškané studium. Takže výhra?
 
Dřímající hrozba

Nakonec i maturita dopadla dobře. Volba vysokoškolského studia byla jasná – psychologie. Už ho čekají i státnice. Ale v průběhu let přicházely epizody těžké deprese opakovaně. I bez zřetelného podnětu. I když teď je už měsíce klid, nic to neznamená, tato bolest duše se už nikdy úplně neztratí. Proč? „Když už máte tuhle diagnózu, stačí záblesk běžného stresu a najednou se deprese vrátí. Naděje, že tohle nebezpečí pomine, nějaká je. Poslední epizodu jsem měl asi před rokem. Vlastně se pokaždé něco naučíte. Už umím poznat, když se blíží nedobrá nálada a jak se ji pokusit odvrátit…“

Když se někomu v sedmnácti – jako Martinovi – téměř rozsype svět, mají rodiče i celé okolí, včetně některých pedagogů, tendenci mávnout rukou a odbýt problémy poukazem na nevyrovnané mládí. Proč tady bez jakékoli aktivity ležíš? Z čeho zrovna ty můžeš být smutný? Vždyť si žiješ dobře, všechno máš a tváříš se, jako bys prošel válkou! Takové otázky nepřináší zlá vůle, ale neinformovanost. Jen málokdo z nás ví, co nejprve udělat s depresí svého syna nebo dcery. A pak jsou tu příšerné předsudky – naše rodina je normální, my nemůžeme mít doma blázna!

Když k tomu připočteme spousty bludů, které se šíří na internetu, je projekt Nevypusť duši doslova živou vodou na potíže mladých, často ve svých problémech opuštěných lidí. „Hrozně jsem se bál, když mě čekala hospitalizace. Co si člověk má představit pod pojmem psychiatrická nemocnice? Pak jsem zjistil, že tenhle strach je zbytečný. Nepotkáváte tam zrůdy, ale normální lidi, kteří mají nemoc… Nemoc, ale to neznamená, že jsou agresivní nebo jinak nebezpeční. Takže tam člověk je jen proto, aby mu pomohli. Není to jako v některých filmech,“ říká Martin. 
 
Nebuďme slepí

Naše setkání s příznaky duševního onemocnění určitě nemá začínat ani končit amatérskými radami nebo dokonce nadávkami. Řeči mladého člověka o sebevraždě nebo ztrátě smyslu života mohou být jakousi exhibicí, ale mnohem častěji jsou signálem, že odborný zásah je nezbytný. Jde přece o příznak nemoci – a zanícené slepé střevo také neřešíme mávnutím rukou. Protože slova o vlastní bezvýchodné situaci mohou být také voláním po záchraně, po podané ruce, po návratu. Neplatí tu takzvaná poučka, že kdo mluví o sebevraždě, nikdy se jí nedopustí… 

A jaké jsou další společenské souvislosti? Martin není pesimista: „Dnes je asi těžké projevit více vstřícnosti, ale že by byla společnost jen nevšímavá a cynická? Na seminářích, které organizujeme na středních školách, mě překvapuje, že studenti opravdu dávají pozor. Tohle téma je skutečně zajímá.“

Důležitým signálem je i dobrovolná, řekněme bezdůvodná samota. Stud a nedůvěra vůči okolí zahání lidi s podobným onemocněním do izolace, do pomyslného vězení vlastních bolestí, představ a strachů. Člověk se tak stává sám sobě největším nepřítelem, kterého ale porazit neumí. Proto se Nevypusť duši snaží nejen informovat, ale i přinést základní radu mladým lidem, kteří u sebe příznaky onemocnění už pociťují. Kolik jich opravdu mezi námi je, nikdo neví a vědět nemůže. Bolest duše je, hlavně v začátcích, neviditelná. Tím spíš je důležité, že ti, kdo ji poznali doslova na vlastní kůži, se snaží, aby jí bylo co nejméně. 
 
--------------------------------------------------------
Nevypusť duši 

Kampaň Nevypusť duši vznikla v létě 2015, když kamarádky Tereza a Marie zjistily, že mají velmi podobný sen – založit v Česku projekt na osvětu o duševním zdraví. Obě měly za sebou studium v Angliia obě také musely v minulosti řešit své psychické problémy spojené s náročným studiem. 
 
To léto zkontaktovaly několik českých organizací, které podpořily jejich nápad, a daly dohromady tým nadšených dobrovolníků. Na podzim začala kampaň šířit své informační grafiky a videa po sociálních sítích.
 
Dnes, už jako nezisková organizace, pořádá Nevypusť duši informační workshopy pro středoškoláky v Česku i na Slovensku, točí rozhovory na YouTube, spolupracuje s Národním ústavem duševního zdraví a s organizacemi, jako jsou Green Doors, Práh či Anabell.
 
„Věříme, že duševní zdraví je důležitou součástí spokojeného života a je třeba o něm vědět a mluvit stejně tolik jako o zdraví fyzickém.“
 
Více informací: www.nevypustdusi.cz
--------------------------------------------------------

...

Text vyšel v aktuálním vydání. Předplaťte si časopis Můžeš a dostanete jej do své schránky vždy na začátku měsíce.







  • 1

Aktuální číslo

únor 2019

únor 2019

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Ministerstvo pro místní rozvoj
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta