Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Nejde jen o miliardy

Nahlédli jsme do několika desítek volebních programů různých stran v městech a místech. Kruhových objezdů a cyklistických stezek jsme našli dost, ale promyšlená sociální politika jako by se vypařila. Snad ještě nějaký ten projekt na pečovatelský dům…

Text: Zdeněk Jirků           
Foto: Jan Šilpoch
 
V Praze 5 bydlí přes osmdesát tisíc obyvatel. Tedy slušné krajské město. Mnoho z nich kvůli pokročilému věku, zdravotnímu postižení, neúplné rodině či jiným životním potížím potřebuje nejrůznější sociální služby. A nachází je – od prvotních informací v těžké životní situaci přes ambulantní porady a „první pomoc“ až po odlehčovací zařízení a bydlení s pečovatelskou službou. 

Všechny potřeby i nabídku služeb tady totiž koordinuje komunitní plán, nad jehož plněním a případnými úpravami se jeho rada pravidelně schází. Řeklo by se – nic tak výjimečného, ale tady přece jenom nacházíme důležitou pozoruhodnost : sociální politika městské části není přílepkem nebo poslední kapitolou v programu radnice. Sociální politika se tu prolíná veřejnými službami, dopravou, bydlením i výchovou ve školách. Helena Volechová, ředitelka Centra sociální a ošetřovatelské pomoci Prahy 5, říká: „Demografický vývoj neobelžeme. Společnost stárne a my vidíme, jak se na nás valí nové a nové požadavky na služby. Když nemáte dostatečné kapacity, třeba pečovatelské služby, můžete pomoci třeba až za čtrnáct dnů. Ale ti lidé často potřebují pomoc okamžitě. My prostě čekací dobu nemáme. Co jiného z aktivit samosprávy by mělo být dostupné hned?“

Na rozdíl od běžných představ není tou největší potíží lidí s postižením, seniorů, ale i třeba maminek samoživitelek strava nebo úklid, ale nejhorší fantóm současnosti, zejména ve velkých městech – samota. Tato nejbližší příbuzná depresí, nejčernějších myšlenek o vlastní zbytečnosti a konci života. Jistota, že v pravidelnou dobu nebo i na zavolání přijede vstřícná duše, která umí i poradit, je víc než teplý oběd, i když ani ten není pro osamělého člověka k zahození, protože i při něm je možné povyprávět pečovatelce nejeden stesk.
 
Učitelky mají dobrou náladu

Jednou ze skvělých služeb Prahy 5 je pobytová odlehčovací služba. Nenápadný rekonstruovaný dům v Radlicích může najednou přijmout až 27 žadatelů. Především těch, kteří už nemohou být sami doma a potřebují buď péči, nebo budoucí volné místo v domě s pečovatelskou službou. Mimochodem, ten s novým wellness komplexem, pedikúrou, masážemi a dalšími službami Praha 5 právě otevírá. 

Odlehčovací služba není pouhé čekání. I zde se cvičí, jezdí na výlety po hlavním městě, společně beseduje nad kulturou… V jednomu z pokojů se náhodou sešly dvě učitelky – paní Jiřinu sem přivedly dlouhodobé vážné problémy se srdcem. Lékař už zkrátka vyloučil, aby bydlela sama bez možnosti okamžité pomoci. Oceňuje zdejší malou zahrádku, cvičení, ale ráda by ještě na ty výlety… Snad její srdce ještě přejde do lepšího rytmu. Paní Janu, která celý život stála před tabulí, sem přivezli z nemocnice. Přestaly ji poslouchat nohy a to bývá zlé. Ale díky zdejší rehabilitaci i s chodítkem je to lepší! Má se také na co těšit – s manželem půjdou do domu s pečovatelskou službou. A to je největší dárek, na který čeká – zase být spolu.

Šestnáct zaměstnanců odlehčovací služby má mimo jiné důležité poslání – v některých případech se stát tak trochu novou rodinou. Umět nejen pomáhat, ale také naslouchat, a když je třeba, pak i uchovat tajemství. Vždyť právě možnost svěřit se a poradit je pro člověka v těžké situaci možná důležitější než zvýšený důchod. Na pozadí zdejší spokojenosti ale žádný z pracovníků sociálních služeb nezapomíná na nejeden případ necitlivého a dokonce tvrdého zacházení se seniory i zdravotně postiženými v rodinách. A k povinnostem sociálních služeb patří pokusit se takovou situaci změnit, zastat se, a když to jinak nejde, upozornit i sociální odbor radnice, případně další orgány státní moci.
 
Co je vlastně politika? 

Už před lety nám radní Prahy 5 Petr Lachnit řekl pozoruhodnou myšlenku: V této společnosti se pomátly pojmy, sociální neznamená chudé! Měl pravdu, ale zůstal trochu osamocen. Vždyť denně vidíme, jak je celý komplex sociálních služeb považován za neproduktivní utrácení peněz, jak si politici stýskají, že sice podle zákonů musí prostředky uvolnit, ale lepší by bylo někam nasypat beton, nabídnout lidem zábavu, rozšířit parkoviště. Vypadá to, že auta mají v této zemi mnohem větší šanci na pohodlí než lidé staří, postižení, opuštění. Protože kdo ocení dobře fungující dětský domov nebo bezbariérovou úpravu veřejného prostoru?
 
Ředitelka Volechová, která má desítky let zkušeností s prací v sociální sféře, je optimistka: „Známe rodiny, kde i vnoučata dokážou moc pěkně pomoci. Všechno je otázkou výchovy. Myslím, že škola, média, politici musí přijmout tvrdou realitu – sociálních služeb budeme potřebovat více.“ Dnes Petr Lachnit dodává: „Samozřejmě, že řešíme úplně nové situace. Máme tu stoosmiletou občanku a jejím dcerám je přes osmdesát. Takové rodině přece musíme pomoci. A vůbec to nepokládám za neproduktivní výdaje. Solidarita má přece obrovský společenský efekt. Kdybychom dopustili, aby se společnost atomizovala do uzavřených skupinek bohatších, tedy zdánlivě sociálně soběstačných, a na druhé straně chudších, tedy potřebných, ztratíme soudržnost. Jak pak chceme řešit velké výzvy, kterých je svět plný?“

Praha 5 jistě není úplně nejlepší místo na Zemi. A všichni její obyvatelé nejsou svatí. Ale mají docela dobrou politickou reprezentaci, pro kterou je promyšlená sociální politika docela každodenní samozřejmostí. Snad zůstane i po komunálních volbách.

...

Text vyšel v aktuálním vydání. Předplaťte si časopis Můžeš a dostanete jej do své schránky vždy na začátku měsíce. 
 
  • 1

Aktuální číslo

prosinec 2018 - leden 2019

prosinec 2018 - leden 2019

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Ministerstvo pro místní rozvoj
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta