Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

25 let Konta Bariéry: Na začátku byl Míša

Pomoc Michalovi Budinskému nastartovala charitu v novodobých dějinách země. Operace, kterou zařídil František Janouch ve Švédsku, mu zachránila život a z Konta Míša se postupně stala největší celonárodní sbírka s desítkami tisíc pravidelných dárců.

Text vyšel k příležitosti 20. výročí Konta Bariéry v časopise Můžeš 01/2013

Text: Radek Musílek
Foto: Jan Šilpoch
 
Michal Budinský je čtyřiatřicetiletý muž, který žije s rodiči v malé vesnici nedaleko slovenského Martina. Do svých deseti let to byl kluk jako všichni ostatní v okolí. Rád jezdil na kole, lezl po stromech a chodil na karate.

Pak ale bez jakéhokoliv varování přišel záchvat a krvácení do mozku, které se neobešlo bez následků v podobě částečného ochrnutí levé poloviny těla. Příčinou byla arteriovenózní malformace. Pro Míšu, který neměl ponětí o závažnosti svého stavu, začala nemocniční odysea. Provázelo ho však velké úsilí jeho rodičů, lékařů i dalších lidí.

Ani nejlepší neurochirurgické pracoviště v tehdejším Československu, které bylo v Praze, nedokázalo zajistit nutný zákrok. Profesor Vladimír Beneš totiž doporučil metodu embolizace poškozené části mozku. Tento unikátní zákrok se však prováděl jen na několika místech na světě. V úvahu připadala Paříž nebo Vídeň. Psal se však počátek roku 1989 a komunikace se západními státy nebyla snadná, natož realizace drahého operačního výkonu.

Rodina Budinských začala pátrat po všech možnostech, jak synovi pomoci. Ten se mezitím vrátil z hlavního města a po tříměsíční rehabilitaci na Slovensku se jeho stav výrazně zlepšil. Začal opět chodit a ve cvičení pokračoval i doma. Nutnost léčebného zákroku ovšem stále trvala kvůli nebezpečí, že se vše bude opakovat, a třeba s ještě horšími následky.
 
Pomoc přišla ze zahraničí

Na pomezí legality se podařilo spojit s emigrantkou ve Francii, která zjišťovala možnosti u profesora Pierra Lasjauniase. Bohužel finanční částka za operační zákrok v Paříži byla příliš vysoká. Začal kolotoč žádostí o peníze ve zkostnatělém systému ČSSR. S komunikací pomáhala Michalova ošetřující lékařka, dětská neuroložka Danica Vladárová. Zpracovávala lékařskou dokumentaci, studovala dostupnou literaturu a v mezích možností konzultovala se zahraničními kolegy. Francouzština jí naštěstí šla.

Pak přišel 17. listopad 1989, události dostaly nový obrat a vcelku rychlý spád. Euforická doba plná změn se na Míšově příběhu krásně zobrazila. Podařilo se domluvit se se žákem profesora Lasjauniase, profesorem Berndem Richlingem ve Vídni. Ten získal grant na léčbu pacientů ze střední a východní Evropy. Budinští vyrazili víceméně na vlastní pěst do Rakouska. Nadšená podpora pro lidi z postkomunistického státu se projevovala kromě jiného i tím, že ošetřující lékař ubytoval Míšova otce u sebe v bytě.

Bohužel ani tento zákrok nevedl ke kýženému výsledku, protože poškození bylo v mozkové kůře příliš hluboko. Objevuje se návrh, že další možností je radiochirurgie.

Doktorka Vladárová navázala kontakts lékařským pracovištěm ve Švédsku, které mělo k dispozici Leksellův gama nůž. Míšovi rodiče se zároveň obraceli se žádostmi o pomoc na různé organizace. Pozitivní nálada jara 1990 jim přitom vycházela vstříc. A zde přichází poprvé na scénu Nadace Charty 77. V tomto případě se trochu rozcházejí vzpomínky jednotlivých aktérů, jak k prvnímu kontaktu vlastně došlo. Každopádně klíčovou postavou se stal profesor František Janouch. Uznávaný jaderný fyzik, který po nucené emigraci z Československa v 70. letech získal švédské občanství.

Ve své nové domovině založil Nadaci Charty 77, aby mohla podporovat disidentské aktivity Charty 77. Shodou okolností došlo k založení nadace ve stejném roce, kdy se narodil Míša Budinský, tedy v roce 1978.
 
Přínos profesora Janoucha

Profesor František Janouch vzpomíná, že manželé Budinští poslali dopis švédskému velvyslanci v Praze Larsi Aake Nilsonovi se žádostí o pomoc. „Velvyslanec mi dopis přeposlal do Stockholmu s krátkým průvodním listem,“ říká. „Nadace Charty 77 se rozhodla zkusit na tuto operaci nasbírat peníze mimo své fondy a běžné sbírky. Když bylo nasbíráno asi 15 tisíc USD z potřebných 20 tisíc, požádali jsme slovenského povereníka zdravotníctva, aby také přispěli. Pokud si správně pamatuji, poslalo slovenské povereníctvo zbývající čtyři až pět tisíc dolarů s omluvou, že to trvalo dlouho.“

To už ale profesor Janouch dojednal termín operace v Karolinské nemocnici. Ten byl stanoven na 30. srpna 1990. Na operaci bylo nasbíráno asi 28 tisíc USD. Zrodil se tak nápad, že zbývající peníze by se mohly stát základem pro zakoupení Leksellova gama nože do Československa. Vždyť pa­cientů, kteří by zákroky na něm potřebovali, je řada, a neustálé hledání peněz na dílčí operace by bylo neefektivní.

Mezitím ale Michal odcestoval do Švédska. „Všechno to bylo hrozně rychlé,“ vzpomíná paní Budinská. „31. května profesor Christer Lindquist určil termín operace a během tří měsíců bylo hotovo!“ Michal byl docela mladý, aby to všechno kolem sebe úplně vnímal. Navíc mu okolí tajilo závažnost jeho stavu i to, že jede na operaci. Ta byla mimochodem tak šetrná, že mohl jet druhý den domů. „Pamatuji si, že v té nemocnici to bylo úplně jiné, než jsem znala ze zdravotnictví tady,“ pokračuje paní Budinská. „Všechno moderní a hezké. I přístup lidí byl úplně odlišný.“ Jinak ale Michal už s námahou loví v paměti, z níž vyčnívá jen jeden zážitek: „Zpátky ze Stockholmu jsme letěli letadlem, to byl můj první let. Po návratu mě pak zaskočil zájem novinářů.“

Z Michala se stal symbol

Samotnému Michalovi ale zákrok nesplnil vše, co se od něj očekávalo. Všechny problémy totiž neustoupily, i když stav byl relativně stabilní. Vrátil se do školy, pak pokračoval na obchodní akademii, kde úspěšně složil maturitu. Chvíli pracoval, ale vzhledem k jeho zdravotnímu stavu to bylo příliš namáhavé. Takže je dnes doma v invalidním důchodu. O dění kolem se však zajímá, baví ho historie, a především se věnuje svému velkému hobby – lepení plastikových modelů. O nich se baví s mnohem větším zájmem než o dobách před dvaceti lety. Popularita měla své světlé i stinné stránky. Nadšený nebyl ani z toho, že jeho jméno pak nesla sbírka – Konto Míša. „Spolužáci na mě pokřikovali, když jsem byl v televizi. Někdo si myslel, že ty vybrané peníze dostanu já.“ Přesto se stal symbolem.

Později Michalovo jméno zaštítilo sbírku na přístroj, pod kterým on osobně nikdy žádný zákrok nepodstoupil. I když u jeho slavnostního otevření byl a setkal se přitom i s prezidentem Václavem Havlem. Sbírka na Konto Míša se stala průlomovým feno­ménem, který snad dodnes nemá v československém měřítku obdoby. Srovnání snese jen sbírka na stavbu Národního divadla v 19. století. Nadace Charty 77 získala díky masivní podpoře velké části společnosti finanční prostředky ve výši 100 milionů korun. Za ně byl pořízen a v Nemocnici Na Homolce v říjnu 1992 instalován Leksellův gama nůž.

První operace Leksellovým gama nožem, tedy přístrojem, který pomocí záření dokáže léčit zejména nádorová onemocnění v oblasti hlavy, se uskutečnila v Nemocnici Na Homolce 26. října 1992. Od té doby zde lékaři provedli již přes 13 300 zákroků. „Sloužily především k léčbě zhoubných i nezhoubných mozkových nádorů, mozkových cévních malformací (vývojových anomálií) či některých funkčních mozkových onemocnění,“ říká primář oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie Nemocnice Na Homolce docent Roman Liščák.

Léčba je založena na ozařování nemocného místa v hlavě za pomoci přesně zacílených gama paprsků. Léčebný výkon se obejde bez otevření lebky, bez přímé manipulace s mozkovými strukturami, jde tedy o maximálně šetrnou metodu. Obecně je úspěšnost léčby gama nožem kolem 90 procent.

Se zhruba tisícovkou pacientů odoperovaných ročně jde dnes o nejvytíženější přístroj tohoto typu na světě. Léčit se sem jezdí i pacienti ze zahraničí. Tvoří až osmnáct procent klientely. Pocházejí vesměs ze střední Evropy, nejvíce z Polska, Ukrajiny a Slovenska. Přístroj je tak užitečný i pro slovenské pacienty, pro něž se původně domácí gama nůž ocitl v zahraničí kvůli rozdělení federace. Podle doktorky Vladárové je pro Slováky pražské zařízení stále výrazně dostupnější než kdekoliv jinde.
 
Po Kontu Míša přišly Bariéry

Sbírka na Konto Míša má pro tuto zemi nesmazatelný význam. Ředitelka Konta Bariéry Božena Jirků ráda a hrdě vzpomíná, že s Františkem Janouchem učila Čechy a Slováky charitě. „Dnes jsou sbírky běžná věc. Tenkrát naprostý průlom. Výzva: pomoz někomu konkrétnímu, přispěj – to naše země opravdu neznala. Změnilo to i celou orientaci naší práce,“ tvrdí.

Nadace Charty 77 pomáhala ze Švédska úzké skupině disidentů. V Praze se úplně změnila. Stala se opravdu lidovou nadací. Dokázala oslovit desetitisíce dárců. „Nikdy nezapomenu na dlouhé fronty dětí ze škol z celé republiky, které si kupovaly samolepku s nezapomenutelným symbolem sbírky, roztančeným medvídkem, které stály hodinové fronty v Nemocnici Na Homolce při dnu otevřených dveří, který jsme uspořádali. Přišly se podívat na přístroj s názvem z oblasti science-fiction, na jehož pořízení se podílely. Mám dodnes schované bedny ústřižků složenek od dárců. Kdo přispíval? Jedna z prvních složenek, posláno 5000 korun, byli taxikáři ze Staroměstského náměstí, ale přispěli třeba i David Koller, Jiří Brdečka, Miloš Macourek, profesor Petr Tučný. Paní Ledvinková z Prahy 3 poslala dědictví, které měl dostat její syn, jenž zahynul při autohavárii. Neznámá dárkyně z Brna měla našetřeno na zimní kabát, a diagnóza zlé nemoci jí nedávala šanci. Poslala peníze na sbírku, aby zachraňovaly životy jiným. Jsem ráda, že jsem u toho mohla být,“ říká Božena Jirků.

Konto BARIÉRY navázalo na obrovskou důvěru, kterou nadace úspěšnou sbírkou získala. V krátké době mělo 50 000 pravidelných dárců, kteří podporují tuto ne­opakovatelnou a v délce trvání i v objemu rozdělných finančních prostředků největší celonárodní veřejnou sbírku. 

...

Text vyšel v lednu 2013 a najdete jej také v našem archivu. Předplaťte si časopis Můžeš a dostanete jej do své schránky vždy na začátku měsíce. 




  • 1

Aktuální číslo

květen 2018

květen 2018

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Ministerstvo pro místní rozvoj
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta