Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Máme se od vás co učit

V rámci festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět vystoupila v Praze americká právnička Talila Lewis, bojující za práva lidí s postižením, především tím sluchovým. Možnost krátkého rozhovoru se naskytla i naší redakci.

Text: Radek Musílek
Foto: Lukáš Bíba
 
Během vašeho vystoupení mě zaujalo, jak široce používáte pojem postižení, zahrnula jste do této množiny také lidi s odlišnou barvou pleti, chudé…
Současný přístup v USA vnímá postižení velmi široce. Postižení je něco, co vás znevýhodňuje a vyčleňuje z většinové společnosti, která určuje, co je (ne)normální. A systematicky utlačuje ty, kteří nezapadají. Přestože nemůžeme říct, že rasová diskriminace a postižení splývají, lze tvrdit, že lidé s postižením mají s přístupem majority podobné zkušenosti jako ti, kdo zažili projevy rasismu či chudobu. Používáme pro tento stav výraz ableismus – diskriminace a nadřazenost proti lidem s postižením. V různých formách se vyskytuje v každé společnosti, záleží na historickém a kulturním kontextu.
 
Jaký je americký kontext?
Historie Spojených států je lemována diskriminací menšin, speciálně indiánů a černých otroků. Ale i lidí s různým postižením. A společnost, která se s tím nevyrovná, si to ponese i jako neblahé dědictví do budoucnosti. 
 
Nese si ho podle vás americká společnost tedy i dnes?
Uvedu příklad: v mojí zemi dochází v porovnání s ostatními státy k masivnímu uvězňování. Když se ale podíváte do cel, zjistíte, že tam nesedí jen vrazi a násilníci, ale často jde o lidi, kterých se společnost zřekla a takto se jich chce zbavit – chudí, postižení a černí nebo Hispánci. Čísla ukazují, v jakém nepoměru je počet těchto lidí ve společnosti vůči podílu, jaký tvoří mezi vězni. Když uznáme, že se to děje, můžeme to změnit.
 
Vy se o to snažíte už řadu let. Jak?
Pracuji především s lidmi se sluchovým postižením. Dělám na případech nespravedlivě odsouzených, ale bojuji také za práva viníků. I oni si zaslouží důstojnost. Podařilo se nám s kolegy z organizace HEARD například prosadit možnost používání telefonů, což je normálně ve vězení zakázáno, respektive jejich vizuálních funkcí pro usnadnění komunikace. 
V Americe existuje řada zákonů, ale lidé odsouvaní na okraj společnosti se svých práv nedomohou. Právo a spravedlnost jsou totiž dvě odlišné věci. Jste-li kupříkladu chudí, máte úplně jiné možnosti a přistupuje se k vám podle toho. Chci, aby stát přijal zodpovědnost i za ty poslední. 
 
V Evropě si často říkáme, jak se v USA dbá na antidiskriminaci, takže si tam nikdo nedovolí nemít třeba bezbariérový vstup. Když jsem tam loni zavítal, byl jsem z pohledu vozíčkáře velmi spokojen. 
Jistě, díky právům máme udělané bezbariérové vstupy a podobná opatření, což je určitě fajn, ale spravedlivý přístup ke všem lidem tkví v něčem jiném. Ten rozdíl ovšem vy jako vzdělaný bílý muž ze střední třídy u nás jako turista nepocítíte, i když jste na vozíku. Proto jste si pak domů odvezl pozitivní zážitky. 

My Američané se rádi chválíme a prožíváme jako ti, kdo vědí, jak se věci dělají. Nechceme si připustit, že ve skutečnosti se máme co učit jinde. Obecně máme mezi obyvateli nízkou informovanost o sociální péči a možnostech, které jinde ve světě fungují. Zaznívají demagogické argumenty o komunismu a socialismu. Máme pocit, že se všichni mají postarat sami o sebe, to je hlavní kapitalistické krédo, ale u nás kvůli tomu umírají lidé bez zdravotní péče! Měli bychom se inspirovat i v České republice – například v oblasti zdravotnictví, sociálního zabezpečení nebo v přístupu a chování policie. 
 
Nepomohly ani reformy prezidenta Obamy?
Obamacare to trochu zmírnila, například děti mohou být pod zdravotním pojištěním, ale systém jako celek je špatný.
 
Nedovedu si představit, že v tak bohaté zemi žijí miliony lidí bez zdravotního pojištění…
Spousta lidí to nedokáže pochopit. Já třeba neměla pojištění čtyři roky. A celou dobu jsem doufala, že se nic vážného nestane. Pojišťovny vás navíc mohou odmítnout, když máte tzv. negativní předpoklady, mezi něž patří i těhotenství…

Teď už zdravotní pojištění zase po letech konečně mám, takže mohu obejít všechny doktory, kam jsem před tím nemohla. Platím měsíčně 363 dolarů, ale ani to nestačí na úplné pokrytí. Kdo může čekat, že za takových podmínek dostanou všichni lidé kvalitní péči? Vždyť mnozí se víc bojí o cenu léčby než o svoje zdraví. Každý ve společnosti má mít přece přístup ke kvalitní péči od prvního okamžiku života. Rozčiluje mě, že to vůbec musím v souvislosti se svojí zemí říkat. Určitě by nás to nezruinovalo, třeba bychom mohli ušetřit na armádě…

 
-------------------------------------------------------------------
Talila Lewis

Americká právnička a aktivistka bojující za práva neslyšících ve Spojených státech amerických. Kromě role advokátky se považuje také za inženýrku sociální spravedlnosti, pedagožku a umělkyni.Spoluzakládala a vede dobrovolnickou organizaci HEARD, která pomáhá neslyšícím ve vězení, a zastává se nespravedlivě odsouzených lidí se sluchovým postižením. 

Svojí prací již více než deset let bojuje proti nerovnosti, násilí, diskriminaci a kriminalizaci minorit. Zdůrazňuje a řeší spojitost mezi rasou, třídou, zdravotním postižením a strukturální nerovností.

Za své působení obdržela řadu ocenění, včetně ceny Bílého domu Bojovníci za změnu (Champions of Change Award) v době působení prezidenta Obamy.

Více na www.talilalewis.com (v anglickém jazyce)
-------------------------------------------------------------------



------------------------------------------------------------------- 
Boj 

Radek Musílek se zamýšlí nad podmínkami úsilí za zlepšení práv lidí s postižením

Na sklonku loňského roku český parlament schválil zvýšení příspěvku na péči ve 3. a 4. stupni. Podařilo se to díky občanské iniciativě lidí kolem o. p. s. Asistence za pomoci jednání s politiky, happeningů a kampaně na sociálních sítích. O tom, že na druhém konci světa se může podobná snaha změnit ve skutečný zápas se státní mocí, pojednává koprodukční dokumentární snímek Boj (The Fight), který byl k letos vidění na festivalu Jeden svět.

Třicetiminutový emotivní dokument z roku 2017 pojednává o snaze bolivijských vozíčkářů prosadit navýšení důchodů. Lidé s postižením jsou v této chudé jihoamerické zemi vnímáni spíše jako darmožrouti. Alespoň tak to Boj vykresluje. I proto jsou politici a většinová společnost hluší k několikaměsíčním pokojným protestům, po jejichž neúspěchu se pár desítek odhodlaných lidí rozhodne pro dlouhý pochod přes hory do hlavního města.

Můžeme sledovat počínání několika hlavních aktérů z řad vozíčkářů, kteří organizují kontinuální demonstrace, při nichž ovšem narazí na tvrdý postoj policejních složek. Snaha o přesun na náměstí před vládní budovou se promění v nerovný zápas s těžkooděnci, při kterém nechybějí ani vodní děla a slzný plyn nasazený proti bezbranným a od pohledu materiálně strádajícím aktivistům. 

Po několika dnech svitne naděje v podobě pozvání k jednacímu stolu. Tu však záhy vystřídá hořké zklamání z přístupu politických špiček a boj pokračuje, byť střídaný poklidným nocováním v improvizovaných přístřešcích na ulicích města. Kdo čeká happyend, bude o to víc zasažen dramatickým závěrem filmu.

Snímek dává nejen nahlédnout do zcela jiné reality lidí s postižením v daleké chudé zemi, ale také dává tuzemskému divákovi prostor k pokornému srovnání se situací u nás. Oč lepší přijetí ze strany společnosti zažíváme my. O kolik máme vše jednodušší, byť to mnozí mnohdy vidí jinak. To neznamená, že nemáme dál pracovat na zlepšeních, ale važme si toho, že se to obejde bez násilí a vystačíme si s „pouhou“ kreativitou a angažovaností. 

O tom, že tak snadné to nemusí být ani ve vyspělých státech, ostatně v debatě po filmu mluvila aktivistka Talila Lewis z USA, se kterou přinášíme rozhovor na těchto stránkách. Nemusíme však chodit daleko, podobně to můžeme vidět i ve filmu Prague Needs a Revolution (k vidění na YouTube), který před osmi lety natočil v rámci kampaně za zpřístupnění pražské MHD Tomáš Škrdlant ve spolupráci s o. p. s. Asistence v čele s Erikem Čiperou, jedním z hlavních iniciátorů aktivit ve prospěch zlepšení samostatného života lidí s postižením.
-------------------------------------------------------------------

Líbil se vám rozhovor? Podpořte časopis Můžeš zakoupením výhodného předplatného, dostanete jej každý měsíc do vaší schránky. Návod, jak na to, najdete zde. Číst můžete také elektronicky na platformě Alza Media.
  • 1

Aktuální číslo

květen 2019

květen 2019

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta