Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Mám hezký pocit

S textařem, producentem a znalcem života Michalem Horáčkem o současnosti.

Text: Zdeněk Jirků  
Foto: Jan Šilpoch
 
Máme tady dvě halasné pravdy – jedna říká, že společnost je příliš štědrá, druhá, že se neumí postarat úplně o všechny potřebné a přistupuje k nim formálně, byrokraticky…
Nejnebezpečnější tezí je v tomto smyslu je „stát jako firma“. Firma je přece zřizována a provozována proto a jen proto, aby vytvářela a udržovala zisk. Takže musí neustále osekávat i ty nejmenší zbytné náklady a všechno, co nepřispívá k její efektivnosti, musí nemilosrdně pryč. To je správné. Ale stát není firma. Stát reprezentuje naši pospolitost. V něm není možné říci, že nějaký výdaj je momentálně ekonomicky neefektivní nebo že by investované peníze mohly jinde přinést zisk. Tak to není. My jsme pospolitost a každá pospolitost je tak silná, jak si všímá svých nejslabších… Říká se tomu třeba solidarita a tu znají i zvířata, o tom je mnoho důkazů. Ostatně už staří Řekové věděli, že člověk sám není schopen naplnit svou lidskou podstatu, je totiž tvor pospolitý. Takže teze o státu jako firmě platit nemůže. Je povinností nás, občanů, abychom zkoumali a nacházeli potíže těch slabších a umožnili také jim, aby mohli žít co nejlepší život. Tak na ně vlastně ani nebudeme doplácet, zvlášť dnes, kdy fyzická síla nebo tělesná zdatnost vůbec nejsou nutným předpokladem společenského prospěchu nebo čistě ekonomického užitku člověka. 
 
Takže Stephen Hawking už nemusí být výjimkou…
Přesně tak. A nemusí jít o geniálního vědce. Druhá věc je dohodnout se ve společnosti, jak pomáhat handicapovaným, aby to bylo co nejefektivnější. Na to jednoduchá odpověď není. Vím ze svého nejbližšího okolí, že to může být obtížné. Každý složitý systém má a bude mít nedostatky. Ale to neznamená, že máme rezignovat. Už to tak je, musíme trpělivě, krok za krokem, ale neustále trvat na hledání co nejužitečnějších řešení. Snadno se to řekne, ale je to těžké… To nás nemůže zastavit. I v nejvýkonnějších světových firmách hledají a nacházejí rezervy, plýtvání penězi i lidmi. Ale nevzdávají to.
 
Souvisí snaha o naprostou racionalitu, o naprostou „efektivnost“ a tím pádem jistou bezohlednost a přezíravost k originálním životním osudům také s hrubnutím společnosti?
Nemyslím si, že hrubneme. V úplném mládí jsem pracoval v družstvu invalidů. Bylo to skoro peklo. Bariérové vstupy, skoro nemožná nebo velmi obtížná hygiena, žádné zvláštní pomůcky… Tak tohle je dávnověk. Jako společnost jsme tohle dokázali změnit. A to ukazuje, že za touto změnou musí být nějaké přesvědčení, nějaká vůle. Současně jasná data ukazují, že naše péče o postižené a jiné potřebné občany není vůbec malá. Takže opravdu nehrubneme. Sice na sociálních sítích občas potkáme hulváty nebo vyslovené extremisty, ale převažuje to ve společnosti? Naopak, každý z nás přece zná ve svém okolí lidi, kteří často sami od sebe pomáhají. Někdo penězi, někdo dobrovolnou prací, někdo věcným darem. To už vůbec nejsou bílé vrány, spíš bych řekl normální projevy lidí, kteří si uvědomují, že někdo neměl tolik štěstí jako oni.
 
Jakou roli v našem solidárním jednání hraje nebo nehraje vzdělání?
Vzdělání hraje vždycky roli a většinou velmi pozitivní. Ale v této souvislosti bych řekl ještě jednu pozitivní věc. Kdekdo dnes mluví o demokracii. Ale to nestačí. Potřebujeme se domluvit přesněji. Potřebujeme liberální demokracii. Protože vlastně jen ona bere ohled na různé menšiny, které v normální volební mašinerii nemají šanci vyhrát. Je jich prostě méně. Kdybychom to vzali úplně do extrémů, na sto mužů u nás připadá sto čtyři žen. Kdyby se tedy všechny ženy domluvily a přijaly zákony, které by umenšovaly práva mužů, tak to projde. Tedy, když je někdo součástí většiny, nemůže přehlížet menšinu. Zdánlivá banalita. Ale! Já jsem také většina, jsem pravák. Jenomže leváci mají také svá práva, třeba v bance. Ale připravená tužka je pro praváky. Takže jaká práva? Moc mě potěšilo, že jsem v ČSOB objevil tužku pro leváky. Nad tím musel někdo přemýšlet, někdo to objednat, zkrátka je to malinký příklad, jak se většina má chovat k menšině. To je liberální demokracie.
 
Ale abychom nezamluvili otázku vzdělání…
Vzdělání nejsou miliony nabiflovaných stránek. To umí počítač lépe. Vzdělání je schopnost nahlížet různé věci z různých stran. Dokonce ze strany někoho jiného, než jste vy. 
 
Ještě jedno téma. Naše děti se ocitly ve světě sociálních sítí, obrovských mraků informací, v nepřehledné houštině tvrzení, pravd, nepravd, iluzí, lákadel i pesimistických vizí. Kazí je to? 
Když mně bylo deset nebo patnáct, slyšel jsem to, co zní dnes. Naše generace je prý zhrublá, povrchní, násilnická, neváží si autorit… A kdyby mi bylo tolik pět set let před Kristem v Aténách, slyšel bych totéž. Takový je svět. Zrovna včera mi dcera říkala, že si bude vybírat dárky na Vánoce. A nakonec si vybrala panenku na vozíku! To přece za mého dětství nebylo možné. Nejen proto, že takové hračky neexistovaly, ale hlavně proto, že přece za totalitního režimu se invalidé neukazovali. Vadní lidé přece neexistují! A najednou – prožíváme obrovský pokrok, panenky mohou být na vozíku, lidé mohou být na vozíku a nic se neděje, je to normální… 
Jsme na tom lépe, lépe… Jen se ještě musíme zbavit zlozvyku okázalé lítosti, hlasitého hořekování nad těmito lidmi. Oni to nepotřebují a jak vidno ani naše děti to nepotřebují. Takže nejsou zkažené. To je hezký pocit. 
 
-----------------------------------------------------------
Mgr. Michal Horáček, Ph.D. (*1952) 

Publicista, dlouholetý redaktor Mladého světa, textař, který zejména ve spolupráci s Petrem Hapkou vytvořil desítky populárních hitů (Levandulová, Štěstí je krásná věc, S cizí ženou v cizím pokoji atd.). Producent – např. muzikál Kudykam. Zakladatel a dlouholetý majitel sázkové kanceláře Fortuna. 

Vystudovaný antropolog. Kandidoval v posledních prezidentských volbách.
-----------------------------------------------------------

...

Líbil se vám rozhovor? Podpořte časopis Můžeš zakoupením výhodného předplatného, dostanete jej každý měsíc do vaší schránky. Návod, jak na to, najdete zde. Číst můžete také elektronicky na platformě Alza Media.
  • 1

Aktuální číslo

únor 2020

únor 2020

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta