Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Léčit umíme, vyléčit ne

Primářka Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství Fakultní nemocnice v Motole Martina Kövári o zakroucených cestách roztroušené sklerózy i o tom, proč lítost není terapie.

Text: Zdeněk Jirků          
Foto: Jan Šilpoch
 
Je pravda, že výskyt roztroušené sklerózy začíná připomínat epidemii?
Snad ještě nejde o epidemii, ale této nemoci opravdu přibývá. Je to jistě i tím, že došlo k výraznému zlepšení diagnostiky (zásadní je nález zánětlivých ložisek na magnetické rezonanci mozku a míchy) doplněné o vyšetření mozkomíšního moku. Probíhá také osvěta mezi zdravotníky – a proto i praktičtí lékaři, lékaři pro děti a dorost či jiní zdravotníci již na toto onemocnění myslí. Dříve se stávalo, že od prvních symptomů až do stanovení diagnózy uběhlo třeba i pět let a pacienti opravdu vystřídali řadu ambulancí. Dnes každý neurolog i rehabilitační lékař ví, že musí zejména mladého člověka s určitými podezřelými příznaky opravdu komplexně vyšetřit. A také na rozdíl od dřívějška máme k dispozici již výše uvedenou magnetickou rezonanci mozku a krční páteře, takže jsme schopni zachytit i časnější stadia této nemoci. Časná diagnostika je pro léčbu nejdůležitější.
 
Ale stejně dosud příčiny roztroušené sklerózy přesně neznáme…
Příčin může být hodně, ale která je nejdůležitější není jasné. Mluvíme o tzv. multifaktoriální příčinách. Pozoruhodný je geografický výskyt. RS je onemocnění především mírného až středního podnebného pásma, a to hlavně na severní polokouli. Takže určitou roli hraje nedostatek vitaminu D, který dostatečně nepřejímáme ze slunečního záření, možná i strava chudá na vitamin D, a také promoření společnosti určitými viry. A je tu i určitá genetická vnímavost – sklon k autoimunitním onemocněním vidíme často i u jiných rodinných příslušníků. Rizikovým faktorem je také ženské pohlaví (rizikové je například období poporodní, kdy se výrazně zvyšuje hladina prolaktinu) a také kouření. 
 
U nás je asi 16 až 20 tisíc nemocných. Někdy jsou jejich konce opravdu velmi smutné a těžké. Musí tato nemoc vždy končit tragicky?
V žádném případě ne, počet těžce invalidních pacientů stále klesá vzhledem k moderní terapii. Pacienti však často na léčbu reagují různě – někdo velmi dobře, někdo s určitými vedlejšími účinky, u některých pacientů určitý lék není tak účinný, jak bychom si představovali. Proto je někdy potřeba léčbu měnit. A jsou určité formy onemocnění – tzv. primární progrese či sekundární progrese roztroušené sklerózy, kde zatím účinná léčba chybí. V tomto případě pak již převažuje spíše terapie symptomatická, kam si dovoluji zařadit i rehabilitaci. Každopádně rehabilitace by neměla být vyhrazena jen pro pacienty, u kterých už nemůžeme nic jiného nabídnout, ale měla by je doprovázet v podstatě již od počátku onemocnění...

...

Celý rozhovor je dostupný v aktuálním čísle. Předplaťte si časopis Můžeš a dostanete jej pohodlně každý měsíc do své schránky.  Přečíst si jej můžete také elektronicky.
  • 1

Aktuální číslo

květen 2019

květen 2019

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta