Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Konec stromu je počátek dřeva

O dřevu píše a umí z něj vytvořit kromě hudebního nástroje cokoliv. Většina názvů jeho knížek i výstav magické slovo „dřevo“ nese. Výtvarník Martin Patřičný k tomuto materiálu kdysi zahořel – a ten stav je neměnný.

Text: Michaela Zindelová
Foto: Jan Šilpoch
 
Kdy jste vůbec začal něco s dřevem dělat, něco „vyrejvat“?
Pamatuju si, že jsem jedné holce vyrýval nožíkem malé srdíčko, akorát do dlaně, z modřínové kůry. Stejně jako mí bratři jsem byl docela šikovný, věděli jsme odmala, jak se drží nářadí. Zkoušel jsem dělat malé sošky, ale to byla všechno ještě „hra“, při mém devateru řemesel v časech totalitních.
 
Vaše cesta k profesní práci se dřevem skutečně nebyla přímočará…
Já se k téhle profesi dostal náhodou, chtěl jsem původně dělat autorský poetický kabaret – měl jsem dost přesnou představu. Na DAMU jsem se nedostal, nechal jsem tu vizi odloženou, aby se nakonec proměnila v chuť psát. Rok před revolucí povolilo tehdejší vedení státu zákon o službách, pro mne to bylo klíčové, konečně jsem mohl na volnou nohu. Tehdy jsem už dělal se dřevem víc.
 
Váš strýc vám připomínal: „Martínku, napřed se nauč řemeslu!“ Jednou jste skutečně jeho hlas vyslyšel…
Můj strýc Karel Rubáš byl ve třetí nebo čtvrté generaci řezbář a soustružník dřeva, a protože dělal takřka na venkově, v Janovicích nad Úhlavou, musel umět od dřeva všechno. Když jsem k němu začal jezdit, naučil mě základy řezby a soustružení dřeva. Díky němu jsem zvládl i základní teorie, jak se dřevo musí připravit, vše o jeho výběru. Měl tři dcery, a kromě mě neměl pokračovatele. A já jsem strýci za tu předanou profesní štafetu moc vděčný. Start, který mi umožnil, byl pro mě hodně silný a do jisté míry i určující pro mou další cestu.
 
Odstartoval jste – a dál?
Začal jsem pracovat a vydělávat si dřevem. Na začátku 90. let jsem soustružil mísy a rámečky, prodával jsem na trhu, to bylo řemeslo. Ale vnímal jsem, asi dva roky, jak mi čím dál víc vadí dělat stejné věci. Možná to pro někoho zní absurdně. To řemeslo mi samo řeklo, že dělat stejné věci nemůžu! Dodnes, kdykoliv někam jedu, třeba na besedu se studenty, připomínám: „Nedělejte volnou tvorbu, pokud vám nevadí dělat stejné věci… Jinak nedělejte kumšt, kumštýřů jsou mraky!“
 
V jaké fázi tohle řemeslo tehdy bylo?
Moc lidí soustružení podrobně neznalo, nebyla žádná literatura. A potřebné nástroje nebo stroje už vůbec ne! Dostal jsem od strýce hnací vřeteno k soustruhu, ale to bylo vše – později jsem si soustruh sám navrhl, nakreslil a nechat si udělat komponenty. To vše se dělo „za pochodu“. Na starém jsem dělal a nový stavěl.
 
Cit pro slovo, pěkně „soustružené“, jste měl, ale pak jste slova vázal do vět a kapitol…
Přelomová doba pro mne jako výtvarníka i autora byl konec minulého století. V roce 1998 jsem mohl vystavovat v Národním muzeu v Praze, vůbec poprvé někdo (v takovém nádherném prostoru!) udělal jen expozici dřeva. V debatě s tehdejším ředitelem jsem mu drze vytkl, že v celém muzeu není vystavené žádné dřevo. „Co navrhujete?“ zeptal se mne. Asi před dvaceti lety vznikala moje první obrovská výstava! K expozici byla vydaná moje první kniha, jmenovala se stejně jako výstava: Dřevo krásných stromů. Byla na trhu roky a vydání se opakovala. O něco později jsem se rozhodl, že tuhle knihu nahradím, a udělal jsem Velkou knihu o dřevě.
 
Vaším bestsellerem se mezi dosavadními deseti knihami stala praktická informační učebnice…
Když jsem napsal Pracujeme se dřevem, byla na knižním trhu jediná. Nebylo nic, nula. Snad jen v antikvariátu. Kvůli větší osvětě, kterou jsem si přál, jsem věci o práci se dřevem uspořádal, napřed pro časopis, pak pro nakladatelství. Ta knížka ukazuje a učí základní i pokročilé techniky používané při práci se dřevem a vede čtenáře k porozumění s ním…
 
Minulý rok jste vydal v pořadí jubilejní, desátou knihu, která se jmenuje Tajemství dřeva. V čem byla jiná?
Kniha je nádherná, poprvé jsem kromě fotografií dělal i do návrhů stránek. A našel jsem grafika, který to se mnou ustál! Celý koncept vznikal už při psaní, takže ta knížka je nejvíc podle mých představ. Krásná a velkoformátová. Je pro ženy, protože pro chlapy jsem už, myslím, udělal dost. Tahle je pro holky. Muži jsou dneska hodně vytížení, myslím si, že o kráse stromů může dětem vyprávět jen maminka. Je to volné povídání o tajemství dřeva, jsou tu i malé povídky, příběhy – ty texty se propojují v jakýsi kaleidoskop, mozaiku.Nabízím pohled na stromy zvenčí i zevnitř. Kouzla jednotlivých dřev i jejich tajemství.
 
Svou poslední knížku jste věnoval ženám. Která dřeva upřednostňují muži a která ženy? Je v tom rozdíl?
Podle mojí zkušenosti si například pro talisman či šperk ženy vybírají silná, pevná a tvrdá dřeva a muži mají rádi borovici a ovocné stromy.
 
Souvislosti a různé úhly pohledu na dřevo jste předvedl před několika lety, kdy jste se výrazně podílel na šestadvacetidílném seriálu odvysílaném v České televizi.
Na začátku toho všeho bylo šťastné setkání s režisérem, scenáristou a hodně renesančním člověkem Bedřichem Ludvíkem. Spolu jsme exteriéry vybírali už skoro rok dopředu… A toho dřeva! Stovky vzorků, mís, šperků, pultů… a nic nesplést! Také kameraman Flak měl dřevo rád, bavilo ho to jako Bedřicha. Každý díl byl dvacetiminutový, vždy o jednom stromě a jeho dřevě. Ukazovali jsme strom, pak dřevo a co s ním dál.
 
Máte mezi desítkami druhů dřev to své, oblíbené?
Mám rád to dřevo, se kterým zrovna dělám. Dobrá otázka je, které dřevo se pozná nejobtížněji: někdy mívám pocit, že si některá pletu pořád. Kvůli barvě si nepopletete třeba ořech nebo švestku. Většinou identifikujete dřeviny s kruhovitě uspořádanými cévami, dub, jasan. Nejtěžší je asi rozpoznat dřevo hrušně od hlohu. 
 
Žijete nedaleko Prahy, sledujete stromy kolem?
Po každém větším větru se chodím podívat na dvě borovice ve stráni, krásně rostlé holky… Víte, co je zvláštní pocit? Když mám v ruce dřevo, které jsem vídal jako strom v plné síle. Pak slábl, napadli ho brouci nebo uschl – a já čekal, až si budu jistý, že skončil. Pak ho teprve vezmu z koloběhu přírody a dávám mu další život. Konec stromu znamená totiž počátek dřeva. Já vím, že potřebuju k životu stromy, krajinu. Když už musíte žít ve městě, obklopujte se dřevem, nic jiného nezbývá. Podle mne lidé nemohou být šťastní bez dřeva, bez stromů nemohou žít.

Je dřevo „trendy“ mezi dalšími matériemi? Jak se drží mezi industriálními materiály, kovem a sklem?
Já sám jsem zažil trend umakartu, skla a železných trubek, ale ten už je naštěstí pryč. Naštěstí pro lidi! Dřevo nás provází celými dějinami a je naší jistotou, nad kterou není. Strom nám odnepaměti pomáhá k pocitu domova, k pocitu lehkosti a radosti. Dřevo je evergreen, doprovází nás jako mísa, rukojeť nože, šperk, židle nebo také hračka. Tenhle přírodní materiál, který nám kdysi pomáhal přežít, sluší pořád i našim interiérům.
 
Nerad děláte stejné věci – pustil jste se do koláží, závěsných obrazů, objektů. Vedle v dílně máte různé kousky dřeva, depozit pro vaši další práci. Vzdáleně mi některá díla připomínají ta Jiřího Koláře.
S panem Kolářem jsem se jednou sešel a jsem za to setkání rád. Moje dřevěné skladby, to je opravdu volná tvorba. Přeju si, aby měly harmonii a byly krásné. Navazuju vlastním způsobem na tradiční techniku intarzie, opravdu jsem na svých starších dřevěných objektech kombinoval dřevo s výstřižky z knih nebo starými hudebními partiturami. Pak jsem postoupil ke kolážím, mozaikám, které vytvářím z různobarevných dřev, bývají také povrchově upravené.
 
Jak jste se dostal ke spolupráci s Kontem Bariéry?
Někde jsme se setkali s paní Boženou Jirků, líbil se mi její empatický přístup k práci v nadaci, a tak už asi deset nebo možná víc let dávám do aukcí své obrazy. Myslím, že to tak mám dělat, když mi bylo dáno. A že mám pomáhat, když mohu. Jde vlastně o odměnu i pro mě.
 
---------------------------------------------
Martin Patřičný (*1955) 
Český výtvarník a spisovatel. Jeho současná tvorba zahrnuje především dřevěné obrazy a dřevěné sochy. Své práce vystavoval na více než stovce výstav, jeho knižní tvorba (10 knih) se věnuje především dřevu. Stal se spoluautorem televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu (2008/2009). Martin Patřičný se stal patronem výstavy Umění dřeva na veletrhu Dřevostavby. Více na www.patricny.com
---------------------------------------------

...

Rozhovor vyšel v aktuálním čísle. Předplaťte si časopis Můžeš a dostanete jej pohodlně každý měsíc do své schránky.  Přečíst si jej můžete také elektronicky.



  • 1

Aktuální číslo

září 2019

září 2019

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta