Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Koně, lidé, pomoc

Už před deseti lety se v jezdeckém areálu ve středočeské Holi, na Farmě Poláčkových, objevil první kůň, který nebyl určen ani k závodění, ani k přehlídkám, ani reprezentaci. Tereza Honců sem přivedla zvíře, které mělo pomáhat dětem s postižením překonávat jejich často vrozené potíže...

Text: Zdeněk Jirků           
Foto: Jan Šilpoch
 
Tak se zrodil Caballinus s cílem poskytovat hipoterapii. Tereza říká: „Poskytujeme nejen ambulantní péči, ale už léta organizujeme rehabilitační pobyty v Krkonoších a na Ptýrově ve Středočeském kraji. Letos byl s námi například i osmnáctiletý klient, vozíčkář, už počtrnácté. Hipoterapie nemůže nahradit léky ani operace, ale nabízí jedinečnou formu rehabilitace v rukou zkušeného fyzioterapeuta a na speciálně vycvičeném koni. Není to magie ani šarlatánství, ale plnohodnotná metoda, která doplňuje blízké neurofyziologické přístupy jako např. Bobath koncept nebo Vojtovu reflexní terapii do uceleného komplexu rehabilitace.“
 
Příležitost pro všechny

Kdo může hipoterapii využít? Kůň zkrátka nabízí lidem s postižením cyklicky se opakující pohyb prostoru, který díky jeho hřbetu nazýváme balanční plochou. Už i tříměsíční miminko se dá položit na hřbet koně stejně jako dospělý vozíčkář na záď zvířete a využít tak jeho specifický pohyb. Tato pohybová stimulace je posílena neméně důležitými stimuly, jako jsou zrak, čich, prostorová balance a především vliv na limbický systém, který je odpovědný za emoce. Jde o stimulaci náhradních pohybových vzorů, ty pak může jedinec zařadit do spontánní hybnosti. To je ve zkratce řečeno velmi podstatným přínosem hipoterapie. Navíc: pokud je terapie příjemná ať dětem či dospělým, má daleko větší efekt než negativní prožívání u jiných terapeutických metod. Může tedy přispívat u širokého spektra diagnóz. 

Zní to příliš odborně? Hipoterapie přináší i radost, zážitky dosud nepoznané, protože se neocitáme v laboratoři, ale ve světě přírody, nových pohledů na svět kolem, což bychom alespoň občas potřebovali snad všichni. Toto je jedna z cest, jak opravdu pomoci malým i větším lidem s vrozeným postižením, po úrazu s následky, po zákeřné nemoci s celoživotními následky. 

Ustájení a celodenní péče o jednoho koně stojí kolem deseti tisíc měsíčně. Caballinus jich má pět a k tomu samozřejmě profesionální tým spolupracovnic, které pomáhají s každodenním provozem, protože tady se žádné velké přestávky nevedou. Harmonogram je nabitý, každé zpoždění nebo výpadek by rozbily přesně naplánovanou terapii pro objednané klienty. A přitom se každý den hlásí další a další rodiče s prosbou o pomoc. 

Obrovský převis poptávky nepřináší ani reklama, ani marketing. Rodiny postižených se často znají mnoho let a stačí, když se někde objeví zajímavá a užitečná zkušenost. Hned se zajímají další. Stejně tak je znát dlouholetá rozšířená spolupráce s lékaři a fyzioterapeuty, kteří tuto metodu doporučují. Přestože si klienti musí hradit zhruba třetinu nákladů – jedna lekce je stojí tři sta korun. Sponzoři jsou, dá to práci jako v jiných neziskovkách, ale tady se prostě bojuje o jistotu pro lidi i pro zvířata. Spolupracovníci pochopí opožděnou výplatu, kůň v tomto směru nepochopí nic. 
 
Péťa dělá pokroky

O těžkém osudu Péti Kašpara jsme už psali. Po tragické dopravní nehodě zůstal bez tatínka, s vážně zraněnou maminkou a sám těžce postižený. Dnes je mu šest, půjde do školy a udělal obrovské pokroky. Už mluví, sám se nají, jedna ruka docela funguje…
 
Hlavně funguje jeho maminka Monika. Hodně se naučila, a hlavně jí není nic zatěžko. Bojuje a nikdy nepromarní žádnou šanci. Hipoterapie jí přišla jako vhodná metoda. A zase měla dobrý odhad: Když děvčata z Caballinu vysadí Péťu na koně, je okamžitě vidět, jak je nadšený. Usmívá se a doslova se zvířetem splyne. Každý rytmický krok na hřbetu přináší příjemný a uvolňující pocit, každý metr pomalé procházky je pro něj doslova zážitkem. Kluk prostě jede na koni! Jaká změna proti vozíku, na kterém tráví většinu dne, jaká radost z úplně jiného pohledu na svět. Kdyby nic jiného, alespoň chvíle jiného života, o kterém už dobře ví, že nebude stejný jako u ostatních dětí.

Předsedkyně a hlavní fyzioterapeutka Caballinu Tereza ví, že právě tato hodnota má – vedle prokazatelných objektivních výsledků – nevyčíslitelnou cenu pro klienty i jejich rodiny. Proto si uvědomuje, že ať se děje cokoliv, Caballinus musí fungovat. Nějakých padesát šedesát tisíc musí z různých zdrojů sehnat. Pomalu se atmosféra mění, pojišťovny začínají uvažovat o nějakých platbách. Ale každodenní pátrání po nových zdrojích financování je pro maminku dvou malých dětí opravdu těžká práce. Naštěstí pomáhá patron, kamarád a klient v jedné osobě Martin Zach. 

Mohla by Tereza pokrčit rameny a vymluvit se na těžkopádný sociální systém? Mohla, ale proto nestudovala fyzioterapii na vysoké škole, proto nehledala tyto stáje, proto nelákala své spolupracovnice do rizikového projektu. Je to vlastně jednoduché: „Dětí, zejména malých, které nás potřebují, přibývá. Jsme jednou z cest, které jim mohou usnadnit život i budoucnost. Takže zavřít opravdu nemůžeme.“ 
 
--------------------------------------------
Caballinus
Vedle pravidelných hipoterapeutických dní v pondělí, úterý a ve čtvrtek nabízí spolek i intenzivní ambulantní víkendy, týdenní pobyty i příměstský tábor. Více o službách najdete na www.caballinus.cz.
--------------------------------------------

...

Zaujala vás reportáž? Podpořte časopis Můžeš zakoupením výhodného předplatného, dostanete jej každý měsíc do vaší schránky. Návod, jak na to, najdete zde. Číst můžete také elektronicky na platformě Alza Media.

  • 1

Aktuální číslo

září 2019

září 2019

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta