Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Kolik stojí pokrok?

Na sklonku loňského roku zavítala do Prahy interaktivní výstava Vítězové. Z Ukrajiny ji přivezli mimo jiné Vadym Svyryděnko a Vadym Dovgoruk, dva veteráni tamního válečného konfliktu. Přiblížili nám nejen své neuvěřitelné příběhy, ale také situaci lidí s postižením ve své zemi.

Text: Radek Musílek
Foto: Jan Šilpoch

Válečný střet na východě Ukrajiny mezi domovskou armádou a proruskými separatisty trvá už od března roku 2014. Za tu dobu nenápadně vymizel z hlavních zpráv světových médií, nepřestává však přinášet nové oběti.

Vadyma Svyryděnka (44) a Vadyma Dovgoruka (24) spojují podobné zážitky a vydaly by na akční film. Když posloucháte, co prožili, místy se skoro zdráháte uvěřit. Především jak to někdo může přetrpět se zdravou a ještě veselou myslí, kterou oba Vadymové mají. Společný je jim však také happyend a touha postavit se čelem nové životní situaci prostřednictvím sportu a osvěty o životě lidí s postižením, především pak válečných veteránů. Dnes se oba snaží bojovat proti předsudkům ve své rodné zemi.
 
Znovu na maraton

Vadym Svyryděnko dostal v roce 2014 coby civilista povolávací rozkaz. Byl ženatý, měl jednu dceru, živil se reklamou ve vydavatelském průmyslu. Kdysi po škole se stal i zdravotníkem, proto byl při mobilizaci zařazen jako paramedik. „Válka je velmi špinavá záležitost. Není to vůbec takové, jako se to vykresluje ve filmech. Střely vybuchují jinak a hlavně oči lidí jsou úplně jiné. To, co se stalo mně, bylo něco mezi peklem a zázrakem,“ začne vzpomínat Vadym.

Jednoho únorového rána byl společně se svým velitelem zraněn na ruce a noze výbuchem tankové střely. Po ošetření byl naložen do transportéru, který však cestou do zázemí najel na minu. Výbuch mu způsobil zranění hlavy i otřes mozku a následný pokus o návrat na posledním funkčním náklaďáku zhatila další nastražená výbušnina.

Výbuchy a nepřátelská palba se postaraly o to, že zůstal sám s velitelem uprostřed mrazivé noci, ve zdrcujících –20 °C. Rána se dočkal pouze Vadym. Paradoxní je, že u sebe měl funkční mobilní telefon. Dokonce si i volal s přáteli z Kyjeva. Nikdo mu však nemohl pomoci, nevěděl ani, kde se přesně nachází.

Nemohl se hýbat, jedl sníh. Záchrana se objevila až čtvrtý den, nešlo však o spřátelené jednotky. V zajetí se Vadymovi dostalo základního ošetření a vcelku solidního zacházení. Alespoň to tvrdí v řadě oficiálních rozhovorů. Při našem povídání však naznačil, že o podmínkách v zajetí a o tom, co se dělo jemu a dalším zajatcům, raději moc mluvit nechce…

Záhy byl ale naštěstí předán ukrajinské straně. Lékaři v Kyjevě pak museli přistoupit k těžkému kroku – amputaci obou nohou pod koleny a obou rukou v předloktí. Důvodem byly těžké omrzliny. Vadyma tak o končetiny nakonec nepřipravil žádný ze tří výbuchů, ale zima! Ze všeho ostatního už se naštěstí pomalu dostává: „Jen ještě trochu hůř vidím, slyším a jsem nervózní,“ obrací se s úsměvem ke svojí ženě, které se poměrně krátce po všech Vadymových operacích narodila druhá dcera.

Vadym se coby sportovec začal s vervou přizpůsobovat životu v nové situaci. Naučil se používat protézy a odjel na rehabilitaci do Spojených států, kde viděl americké vojáky běhat na speciálních protézách. „Uvědomil jsem si, že pohyb, sport, běh, znamenají život,“ říká Vadym a nejsou to jen prázdná slova: Na konci roku 2016 už dokázal uběhnout desetikilometrový závod a později se dopracoval i ke svým vysněným maratonům. V prosinci 2016 se navíc stal prezidentským pověřencem pro problematiku rehabilitace veteránů z války na východě Ukrajiny a mezi jeho sny patří vybudování armádního rehabilitačního centra.
 
Statečnost sestřičky

Mladší z obou Vadymů byl na rozdíl od svého jmenovce v době vypuknutí konfliktu už čtvrtým rokem profesionální voják. Sloužil coby seržant – starší rozvědčík. V září 2014 byl zraněn střelou do hrudi a nic mu nebránilo zůstat potom doma jako hrdina, patřil totiž mezi tzv. kyborgy, obránce z doněckého letiště. Vadym se však hned po svém uzdravení vrátil zpět do akce. A nikdy toho prý nelitoval, ani v nejtěžších chvílích, které měly teprve přijít.

Při noční operaci se dostal se svojí kolonou do potíží. „Doprovázeli jsme transport mrtvých a zraněných, když jsme se ocitli v nepřátelské pasti,“ vypráví o dramatických okamžicích na frontě. Velitel rozhodl, že jejich transportér na sebe naváže pozornost, aby ostatní mohli uniknout. Vozidlo následně dostalo zásah dvěma protitankovými střelami. Jedna z nich Vadymovi utrhla levou paži těsně pod ramenem.

Těžce zraněnému Vadymovi se podařilo dostat ven a schovat se poblíž, i on byl ale nakonec po několika mrazivých nocích nalezen nepřáteli a padl do zajetí. Dostalo se mu základního ošetření v luhanské nemocnici, naštěstí u sebe coby rozvědčík nesměl mít žádné doklady, a tak dokázal separatisty přesvědčit o tom, že je čerstvý odvedenec-zdravotník. „Kdyby věděli, že jsem profesionální ukrajinský voják, asi už bychom tu dnes spolu neseděli,“ konstatuje Vadym při našem povídání.

V nemocnici se mu díky osobní statečnosti jedné ze sestřiček podařilo kontaktovat rodinu a přes spolek luhanských veteránů z Afghánistánu se nakonec dostal zpět na ukrajinskou stranu v rámci výměny zajatců. Doma mu lékaři museli amputovat obě nohy pod koleny, důvodem byly opět těžké omrzliny.

Během své léčby se seznámil nejen s Vadymem Svyryděnkem, ale také se zdravotní sestřičkou, se kterou se před nedávnem oženil. S humorem sobě vlastním to komentuje slovy: „Nebyla to láska na první pohled. Viděla pouze ona mě, já byl v narkóze.“ Rozpovídal se i o svých plánech: chce se stát armádním psychologem a instruktorem. A také si začal mnohem víc všímat lidí s postižením kolem sebe. Například dětí s mozkovou obrnou. „Maminka jednoho takového chlapce mi řekla, že není děsivé mít tělesné postižení, mnohem horší je to morální,“ zamýšlí se Vadym. Také proto se nyní angažuje v boji za zlepšení podmínek lidí s handicapem.
 
Je to všechno k něčemu dobré?

Jestli se dá vůbec říci, že válka dokáže něčemu pomoci, mohlo by to být právě postavení lidí s postižením ve společnosti. Nebylo by to v historii poprvé. Tisícům trvale zraněných vojáků může společnost začít naslouchat a vnímat jejich potřeby – to následně pomáhá i lidem s vrozeným postižením nebo po úrazu.

Situace na Ukrajině je však dnes z pohledu lidí s postižením poměrně neuspokojivá. Podpora státu není dostatečná, většina nemá ani dostatek prostředků. „Například speciální protézy, jako mám já nebo mí kolegové, hradí mecenáši a charitativní projekty. To bych chtěl změnit,“ komentuje situaci Vadym Svyryděnko. Veřejný prostor je podle něj také málo bezbariérový. „Když se například koupily nízkopodlažní tramvaje kvůli fotbalovému šampionátu, všechno hatil fakt, že nám chybějí bezbariérové zastávky. A tak je to se vším,“ přidává se k hodnocení i jeho kolega. Oba se však shodují, že vůbec nejhorší ze všeho jsou předsudky a nezájem ostatních lidí.

I tady se ale pomalu začínají vést jednání s politiky a vznikají osvětové projekty, kterým je i interaktivní výstava Vítězové. Stojí za ní populární ukrajinská televizní moderátorka Solomija Vitvitská, která se snaží k problematice přitáhnout pozornost médií. I ona zavítala do Prahy, aby zde všichni společně načerpali inspiraci a zkušenosti. Setkali se se zástupci českého neziskového sektoru a organizací (např. sdružení No Foot No Stress, Jedličkova ústavu a škol či The Tap Tap). Stranou nezůstal ani zájem o aktivity Konta Bariéry a našeho měsíčníku. Na oplátku jsme dostali pár čísel ukrajinského časopisu Viva!, který přináší právě příběhy a fotografie ukrajinských veteránů.

Z úst všech, kteří do Prahy za inspirací přijeli, zaznívalo nadšení z různých neziskových projektů v České republice i celkově z fungování našeho nevládního sektoru i sociálního systému. Bylo příjemné vidět a slyšet, že to, co děláme, má sílu inspirovat. A i když necháme stranou veškerý patos, buďme rádi, že jsme za to nemuseli platit takovou cenu…

...

Text vyšel v aktuálním čísle. Předplaťte si časopis Můžeš a dostanete jej pohodlně každý měsíc do své schránky.  Číst jej můžete také elektronicky.


  • 1

Aktuální číslo

prosinec 2018 - leden 2019

prosinec 2018 - leden 2019

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Ministerstvo pro místní rozvoj
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta