Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Jedna ruka netleská

Některým lidem osud nadělil do vínku více starostí než jiným, ale naštěstí se většinou poblíž najde někdo, kdo jim podá pomocnou ruku. A to třeba doslova, když vám právě horní končetina od narození chybí. Sedmnáctiletý středoškolský student a plavec Jonáš Kešnar z Jindřichova Hradce získal na jaře bionickou ruku díky sbírce Konta Bariéry a nadšeně se nyní učí zvládat věci, na které mu v minulosti musela stačit jen levačka.

Text: Radek Gális
Foto: Jan Šilpoch 
 
Když se 21. června 2001 Jonáš jako první z dvojčat narodil, tušila maminka Alena, že něco není v pořádku. „Prostředí na porodním sále se v tu ránu změnilo, najednou bylo ticho a já jako zdravotnice tušila, že je něco špatně. Nic mi ale neřekli, protože na cestě byla dcera Barbora, a nechtěli mě asi stresovat. Když se holka narodila a bylo po všem, přinesli mi Jonáše ukázat. Byl zabalený, odhrnuli na chvíli deku, a já uviděla, že nemá ruku. Od začátku jsem ale věděla, že jsem tady od toho, abych mu udělala život co nejlepší,“ vzpomíná na tehdejší nejdelší den v roce Alena Pavlíková Kešnarová. 
 
Janovské úspěchy 

Po sedmnácti letech si může s klidným svědomím říct, že se vše zatím daří. Z Jonáše je student ekonomického lycea a úspěšný reprezentant v plavání, který z loňských Evropských paralympijských her mládeže v italském Janově přivezl zlatou medaili i český rekord ze závodů na 400 metrů kraul, stříbro z polohové dvoustovky a tři bronzy ze stovky motýlka, znaku a kraulu. 
 
„Bez jedné nohy nebo ruky jste vlastně relativně zdravý,“ říká Jonáš a loví z paměti mokré začátky. „Plavu od čtyř let, vodu mám rád a netopil jsem se snad nikdy,“ pokračuje mladík, kterého základy v plavání naučil v jindřichohradeckém plaveckém oddíle Kapři Ivan Jůna. „Jako tříletý skočil do vody, protože chtěl zkusit, jaká je tam hloubka,“ vstupuje do hovoru maminka. „Jenže nedosáhl na dno a pak ležel na hladině jako hadrová panenka, tak jsem pro něj sáhla a tahala ho za tričko ven z vody. Žádné následky to na něm ale zřejmě nezanechalo, když dnes chodí do bazénu trénovat osmkrát týdně,“ usmívá se paní Alena. 
 
Na svou první soutěž si Jonáš moc nevzpomíná, jen že se nějak ve vodě plácal. Zato maminka ano: „Ještě mu nebylo ani šest let, když závodil v Karlových Varech. Když čekal na startu, byl hrozně protivný, pořád řval a já si v duchu říkala, že ho uškrtím nebo utopím,“ usmívá se. „Říkala jsem trenérovi, ať ho hodí do vody, nebo se z něj zblázním. Jenže pak skočil do bazénu a voda ho zchladila. Plaval tenkrát s asistentem, a místo aby v cíli přestal, otočil se a plaval zase zpátky. Asistent ho chytil až v půlce bazénu, lidi nadšeně křičeli. Tenkrát byl vyhlášen jako nejmladší plavec a vyhrál Kačera Donalda,“ vzpomíná paní Alena...

...

Celý Jonášův příběh je dostupný v aktuálním čísle. Předplaťte si časopis Můžeš a dostanete jej pohodlně každý měsíc do své schránky.  Přečíst si jej můžete také elektronicky.
 
  • 1

Aktuální číslo

září 2018

září 2018

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Ministerstvo pro místní rozvoj
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta