Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Co zvládneme spolu

Vodící psi pro lidi se zrakovým postižením, které již vycvičili v Nadačním fondu Mathilda, bydlí spolu se svým člověkem od Aše až po slovenské hranice. Co musí takový pomocník i jeho trenér umět?

Text: Libor Šprysl
Foto: Jan Šilpoch

V Mathildě toho pro těžce zrakově postižené umějí hodně. Podporují mladé nevidomé hudebníky v organizování koncertů a koupí kvalitních nástrojů, pořádají akce, vydávají časopis a pečují o databázi elektronických knih. Také poskytují vzdálenou IT podporu a pořádají specializované počítačové kurzy. Tou nejzřetelnější činností je pak pořizování, výchova a výcvik vodících psů.

Sešli jsme se v Praze 9, kde se pod dohledem trenérek zrovna potýkali čtyři labradoři s překážkovou dráhou simulující skutečný život. Nedaleko zaparkovaný ford (pomohlo Konto Bariéry prostřednictvím Fondu Globus) v sobě skrývá převozní klec na míru. Psi jej mají jako druhý domov při cestách na tréninky nebo do nových domovů. „Už máme za sebou 100 tisíc kilometrů při cestách za klienty nebo na tréninky. A musím to zaklepat, auto slouží skvěle,“ usmívá se spokojeně na úvod Ing. Hana Jasenovcová, vedoucí výcviku vodících psů pro zrakově postižené.

Zájem o psy nestačí

Stojí to na webu organizace jasně: Mathilda propojuje tři skupiny lidí – ty, kteří pomoc potřebují, ty, kteří pomáhat chtějí, a ty, kteří vědí jak na to. Stejně jako většina neziskovek se však i tady perou s nedostatkem finančních prostředků. „Přivítáme každého, kdo chce pomáhat. Zájemců o práci s vodícími psy je dost, ale neumějí si dobře představit, co to obnáší. Všem ale umíme najít roli. Většinou to začíná tak, že lidé pro nás vychovávají štěňata, než začne jejich trénink na budoucí úkoly. Taková výchova má svá pravidla, my si tak zároveň snadněji vychováváme potenciální zájemce o práci,“ objasňuje Ing. Jasenovcová.

Výchova štěňat vodících psů s sebou nese spoustu výhod, jen od začátku musí člověk vědět, že po roce bude předávat psa do dalšího tréninku. „Zájemci o výchovu štěňat vědí, že tu práci dělají pro svého momentálního svěřence a člověka, který na jeho služby čeká. Štěně ve výcviku má pracovní vestu a jeho pán průkazku. Může tak jít v podstatě kamkoliv, kam běžní psi nesmějí – do restaurace, do práce, do kina nebo třeba do divadla, protože i takové prostředí slouží k tréninku,“ vypočítává vedoucí výcviku.

Nábor nových adeptů – trenérů má několik kroků a pevně stanovená pravidla. Práce se psy je přitom jen polovina práce, trenér musí rozumět i lidem. Všichni musí absolvovat kurz instruktora prostorové orientace a samostatného pohybu lidí se zrakovým postižením. Pořádá je Tyfloservis a trvají v několika cyklech přes dva roky, během kterých se zájemci učí chápat, jak se žije lidem se zrakovým postižením. Naučí se vše o zrakových vadách, ale také o chorobách, kterými zrakově postižení často trpí, jako je třeba cukrovka. Frekventanti kurzu se musí také naučit nastavit pravidla pro život člověka i psa. Někdy je totiž potřeba do starosti o zvíře zapojit i další rodinné příslušníky.

Kompenzační pomocník

Vodící pes, živé zvíře, je v našem zdravotním systému regulérní kompenzační pomůckou. Je však i tím, kdo bude rozhodovat, jak moc se zlepší kvalita života zrakově postiženého. Ne každé plemeno se k výcviku hodí, asi nejčastěji jsou celosvětově využíváni labradoři. Původně lovecké plemeno bylo postupně vyšlechtěno pro potřeby asistenční služby. Na výstavách by tato linie určitě nebodovala, ale její vybavení pro práci v této oblasti je naprosto výjimečné především s ohledem na povahové vlastnosti a schopnost učit se. I když v minulosti se pomocníky stávali třeba němečtí ovčáci, dnes se obtížně hledají zdravé chovy tohoto plemena. Ani genetická výbava ovčáků dnes neodpovídá požadavkům. Zvířata v Mathildě jsou ze speciálních chovů vodících psů po celém světě, pro výcvik zde se získávají v rámci Mezinárodní federace vodících psů. Není výjimkou, že jeden z rodičů je třeba Američan, zatímco matka je původem Francouzka. Nedávno do ČR přiletěl pejsek z Belgie a tři česká štěňata naopak odcestovala do Dánska.

Když nakonec pes všechny zkoušky zvládne, nastává poslední fáze výcviku: předání trenérem. Ti naučí nevidomé vše, co je pes schopen vyřešit nejen v místě bydliště, nastaví společně trasy, které jsou v možnostech spolupracující dvojice, a vyberou ty, kterým je naopak třeba se vyhnout. Musí se zafixovat v hlavách obou, kterou ulici překonat lze a kterou už ne, protože její přechod je příliš složitý. Neznamená to, že by zrakově postižený nemohl cestovat třeba na druhý konec republiky – psi se dovedou pohybovat ve všech typech terénů.

Pokud tedy někde potkáte člověka s klapkami na očích, s holí v jedné ruce a psem v druhé, nevstupujte do výcviku. Je nanejvýš pravděpodobné, že stejnou cestou bude brzy pravidelně chodit člověk se zrakovým postižením.

---------------------------------------
Nadační fond Mathilda 
NF Mahilda vznikl v roce 2010 a jeho posláním je podpora osob s těžkým zrakovým postižením. Jmenuje se podle své zakladatelky a patronky, hraběnky Mathildy Nostitzové. Pracují zde především lidé nevidomí nebo s vážnou zrakovou vadou.
Více na www.mathilda.cz
---------------------------------------
Výcvik vodícího psa
Vodící pes zrakově handicapovaných prochází výchovou a poté výcvikem. Štěňata z prověřených chovů vychovávají zpravidla dobrovolníci až do věku přibližně 18 měsíců. V průběhu tohoto období se pes učí základní povelovou techniku a zvyká si na to, že povely se musí splnit. Na jeho vývoj dohlížejí trenéři, kteří ve zvířeti rozvíjejí schopnosti pro práci vodícího psa. Pes je hodnocen v několika stadiích vývoje z hlediska zdravotního a povahových vlastností.
Pokud jsou jeho schopnosti a stav vyhodnoceny na výbornou, přechází do fáze výcviku vodícího psa. V rámci něj se naučí vyhýbat překážkám, upozorňovat na terénní nerovnosti nebo třeba schody. Naučí se trasy, které jsou pro jeho člověka nejdůležitější, ale zvládnou pohyb i tam, kde to zcela neznají. Podle zvuku hole poznají, jak moc si je jejich člověk jistý při chůzi, protože v tréninku je jim fixován v okamžiku, kdy je potřeba najít například obrubník chodníku.
---------------------------------------

...

Líbila se Vám reportáž? Podpořte časopis Můžeš zakoupením výhodného předplatného, dostanete jej každý měsíc do vaší schránky. Návod, jak na to, najdete zde. Číst můžete také elektronicky na platformě Alza Media.
  • 1

Aktuální číslo

říjen 2020

říjen 2020

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta