Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Co nikdy nezaplatíte

Ve východočeském Rychnově nad Kněžnou dokázala skupina maminek dětí s nelehkým postižením doslova z ničeho vytvořit místo pro barevný život.

Text: Zdeněk Jirků
Foto: Jan Šilpoch 

Je to už více než třiadvacet let, co se manželům Červinkovým narodila dvojčata Jakub a Tomáš. Byla nedonošená, takže musela zůstat v inkubátorech. V čase nedostatku telefonů (zdá se to jako před sto lety!) chodila maminka Mirka telefonovat z místního obchodu do nemocnice, aby se každý den dozvěděla, jak se klukům daří. A právě tady poprvé uslyšela, že Tomáš má krvácení do mozku a prognóza jeho dalšího vývoje není pěkná.

Co tehdy mohla mladá žena vědět o životě postižených? Měla jen jednu zkušenost z rodiny – od tety, která prožila v padesátých letech podobnou situaci. Tehdy existovalo jediné řešení: dítě umístit do ústavu, pokud možno co nejdál od rodiny, aby návštěvy nerušily. A co měly rušit? Především všechny pokusy postavit se osudu.

Červinkovi se okamžitě vypravili do porodnice, kde se jim špatná zpráva potvrdila a od lékařů dostali rovnou doporučení na umístění syna do ústavní péče. Když přijeli domů, jen tiše seděli, až… Až manžel paní Mirky řekl: „Necháme si ho doma.“ Pro lidi, kteří neměli žádnou zkušenost s péčí o dítě s postižením, žádnou představu, co všechno se budou muset naučit a zvládnout, žádný odhad, jaké budou další roky, to byla hodně odvážná volba.

V Centru Orion dnes sedí Tomáš u počítače, na uších má sluchátka a hraje hry – má rád simulátory řízení, hlavně zemědělských strojů nebo kamionů. Neumí sice číst, ale umí si říci, co potřebuje, umí si sám domluvit asistenta, dohodnout se s ním na dalším programu… Prostě komunikuje a dělá radost rodině, babičce, dědovi i okolí. Viditelné plody tehdejšího odvážného rozhodnutí. A úžasné výsledky letité práce, do které se maminka spolu s dalšími ženami pustila. 

Štědrý dárce

Když máte dítě s postižením, hledáte všechny možné i nemožné cesty, jak mu pomoci. Lékaře, nemocnice, neurology i léčitele. A speciální školky, cvičení a rehabilitace. Právě v tomto prostředí se Mirka potkala s rehabilitační lékařkou, která měla zajímavou zprávu – jeden štědrý dárce chtěl věnovat velmi slušný obnos na bohulibý účel. Ale komu, když žádná právnická osoba nebyla po ruce? Tak vznikl Orion. Nejprve obětavé maminky (i dnešní ředitelka centra Ilona Mikušová), jež připravovaly společná setkávání těch, kteří řešili nejen podobné problémy, ale také zažívali podobné radosti spojené s pokroky a úspěchy svých dětí.

Dnes sedíme v krásně zrekonstruované budově s učebnami, hernami, s technickou i keramickou dílnou, jídelnou, místnostmi pro cvičení i rehabilitaci. Využívají je klienti denního centra, kteří již ukončili školní docházku a vybírají si z celodenní nabídky aktivit. Každý den sem navíc odpoledne přiváží speciální autobus tři desítky dětí a mladých dospělých ze škol, kteří tu mají svůj svět nejen chápající a tolerantní, ale také bezpečný. A především se jejich rodiče „osvobodili“ od povinnosti celodenní péče, která přes lásku a obětavost může často vést k úplnému vyčerpání. Děti tu mají úžasnou samozřejmost – přímý kontakt s kamarády. Protože samota je horší než všechny diagnózy.

Na nástěnkách v chodbách najdete stovky fotografií z výletů, kulturních představení, sportu i setkání u táboráku. Ale také celkem nenápadný, hustě popsaný papír: seznam sponzorů a dárců. Je jich mnoho: od ŠKODY AUTO přes Řízení letového provozu, ASSA ABLOY, Manpower až po desítky místních podnikatelů, živnostníků a dalších osob. Takové kontakty se musí denně udržovat a načechrávat. Paní Červinková, dnes ekonomka na plný úvazek, ale říká: „A víte, že to není tak těžké? Když máte prokazatelné výsledky, hospodaření ve vzorném pořádku a umíte zaujmout veřejnost, najdete partnery, kteří nezapomínají na svou společenskou odpovědnost a spolupráce s nimi je dlouhodobá. Nám se to také dobře daří i s městy a dalšími dvaceti obcemi v okolí.“

A tak se díky štědrosti jednoho dárce před dvaceti lety a mnoha letům práce zdejších žen (muži ve vedení chybějí – snad nemají takovou vytrvalost; v sociálních službách se všeobecně pohybuje velice málo mužů), a především díky optimismu, který tu cítíte na každém kroku, zrodilo centrum kvalifikované péče, dobré atmosféry a také jistoty. V dnešním světě nic samozřejmého.
 
Profesionálky

Centrum Orion jako profesionál v oblasti poskytovatelů sociálních služeb vzniklo v době, kdy aktivity dobrovolnic přerostly rozměry kamarádského kroužku a spolupracujících rodin už bylo padesát. Paní ředitelka, původně lékárnice, se musela stejně jako všechny její kolegyně mnoho nových věcí naučit. Kdyby jen ta práce nebyla provázena tolika administrativními povinnostmi…

Za velice důležitou činnost centra považují seznamování veřejnosti s problematikou života osob s postižením. „Tím, že jsme nedali děti do ústavů, ale naopak jsme s nimi chodili běžně na nejrůznější akce, jsme ukázali všem neinformovaným, že jsou to lidé jako ostatní, kteří patří do běžného světa a jejich izolace není ten správný program…“ říká Ilona Mikušová a dodává, že její čtyřiadvacetiletý syn s mentálním postižením, který letos končí praktickou školu, je velice společenský a mezi lidmi opravdu šťastný.

Sociální služby pro lidi s postižením, které se nedá kompenzovat, se u nás dostaly na velmi dobrou úroveň. Průkopnické časy zakladatelek Centra Orion se změnily na dobu, kdy máme zákon, spoustu prováděcích předpisů, máme už i docela dobře fungující příslušné odbory krajských a městských úřadů, spolehlivou síť poraden a další úplně nové formy podpory lidí s postižením i jejich rodin.

Ještě jednu zkušenost z Rychnova nad Kněžnou skromně připomíná paní Ilona: „Je to práce plná citu a velkých nároků na charakter a psychickou odolnost. Umět pomáhat je jedna věc, ale druhá je schopnost vcítit se do duše malého i velkého človíčka, kterému osud nadělil vážné postižení. I když se třeba v budoucnu podstatně zlepší odměňování našich pracovníků, tuto mimořádnou schopnost prostě nikdy nezaplatíte…“
 
------------------------------------------
Centrum Orion, z. s.
Organizace vznikla na konci roku 1998 jako Občanské sdružení rodičů a přátel dětí s handicapem ORION. Z malé dobrovolnické organizace se o devět let později stává registrovaný poskytovatel sociálních služeb pro celý okres.

Dnes je Centrum Orion zavedenou neziskovou organizací nabízející osobní asistenci a Centrum denních služeb. Mimo jiné pořádá také aktivity pro celé rodiny, např. exkurze, výlety, rekondiční pobyty, hippoterapii, letní tábory či vzdělávací semináře.  

„Jsme organizace, která podporuje rodiny s dětmi s handicapem, aby mohly žít stejný život jako jejich vrstevníci.“

Více na www.centrum-orion.cz
------------------------------------------

...

Text vyšel v únorovém vydání a najdete jej také v našem archivu. Předplaťte si časopis Můžeš a dostanete jej do své schránky vždy na začátku měsíce. 
  • 1

Aktuální číslo

červenec - srpen 2018

červenec - srpen 2018

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Ministerstvo pro místní rozvoj
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta