Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

České duše a jiné problémy

Se zkušeným psychiatrem MUDr. Jiřím Krombholzem o málokdy zmiňovaných souvislostech našeho života i bolestech, které nevyřeší operační sál.

Text: Zdeněk Jirků 
Foto: Jan Šilpoch
 
Souhlasil byste s názorem, že my Češi jsme poslední dobou stále více ufňukaní, že nás zaskočí skoro každá trochu složitější životní situace?

Asi ne všechny, ale je pravda, že jistého bolestínství přibývá. Možná je to tím, že jsme dlouho žili ve světě, který měl jistá ohrazení, která jsme s příchodem nového systému zbourali. Ocitli jsme se v obrovském, někdy se zdá až nekonečném prostoru a znejistěli. K tomu přispívá i zcela jiná sociální situace. Zatímco dříve platilo „práci dostaneš, i kdybys ji nechtěl“, nyní se prostě musíme snažit. Pro řadu lidí je to zdroj úzkosti. Nemáme v sobě nacvičenou schopnost samostatně řešit těžší okamžiky, a tak si stěžujeme, že nám někdo ubližuje. Teprve přicházející generace se naučila dívat na život jinak.
 
A tyto faktory vedou k tomu, že návštěvníků ordinací psychiatrů přibývá?

Není to tak, že by přibývalo duševně nemocných. Ale roste počet lidí, kteří mají pocit, že potřebují nějakou péči. Prostě některé problémy, které se nedaří nebo neumíme řešit věcně, se snažíme přesunout mezi nemoci, medicinalizovat je, protože nemoc omlouvá. Je to do jisté míry útěk před realitou. Jde o známou reakci – mám potíže, začne mě bolet břicho nebo trpím nespavostí nebo začnou bolet záda. Víte, ony se podobně chovají i instituce, známe třeba termín „chronická nezaměstnanost“, jako by šlo opravdu o nemoc. Známe tendence označit za nemoc třeba menstruaci. Tyto záměny a přesuny jistých jevů mezi choroby totiž snímají odpovědnost a vlastně slouží k zakrytí pravých příčin. A tak reagují i někteří lidé – svůj neúspěch začnou připisovat nemoci.
 
Říkáte, že nejsme připraveni na nové společenské poměry. Ale je společnost připravena na naše nové problémy?

Ukažme si to na péči o lidi s postižením, seniory nebo jiné skupiny, které prostě potřebují pomoc ostatních. Taková situace často je stresující pro okolí těchto lidí. Především proto, že přes všechna pozitiva jsme zatím nezvládli kvalitní péči pro všechny. Dokonce se uvádí, že když rodina pečuje třeba o bezmocného příbuzného, měla by dostávat preventivně antidepresiva. Tedy neřešíme příčinu, třeba nedostupné sociální služby, ale následek – vyčerpání a potenciální onemocnění těch, kteří pečují. Ale podívejme se na romskou rodinu. U ní je samozřejmé, že rodina pečuje, stará se obětavě, třeba i za cenu snížení životní úrovně. Představa, že by dokonce odložili seniora nebo těžce nemocného do nějakého zařízení, je pro ně nepřijatelná. Kdežto tzv. většinová společnost je až přecitlivělá na každé snížení svého komfortu. 

...

 
Celý rozhovor je dostupný v aktuálním čísle. Předplaťte si časopis Můžeš a dostanete jej pohodlně každý měsíc do své schránky.  Přečíst si jej můžete také elektronicky.


  • 1

Aktuální číslo

červenec - srpen 2018

červenec - srpen 2018

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Ministerstvo pro místní rozvoj
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta