Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Čekají nás velké výzvy

S ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou o deinstitucionalizaci, spravedlivém financování sociálních služeb a základní roli státu.

Text: Radek Musílek
Foto: Jan Šilpoch

Už nějakou dobu se mluví o připravované novele zákona č. 108 o sociálních službách. Co od ní můžeme čekat?
Jsou tam velké změny, ale ještě není nic rozhodnuté a stále na ní pracujeme se všemi aktéry. Důležité je, že máme podporu celé odborné veřejnosti – poskytovatelů sociálních služeb, v podstatě všech velkých hráčů, odborů i neziskovek.

Bývala jsem ředitelkou odboru rodinné politiky a stárnutí, znám proto velice dobře demografická čísla. Chtěli bychom systém sociálních služeb stabilizovat tak, abychom byli připraveni na výzvy v příštích letech a desetiletích, populace stárne. K tomu je potřeba změna financování. Proto chceme, aby se systém změnil po vzoru školství – stát ponese veškeré personální náklady, většinou 80–85 procent celého systému. A jelikož je systém sociálních služeb ze zákona vícezdrojový, což chceme zachovat, tam bude další účast obcí a krajů. O částkách jednáme a chceme najít řešení schůdné pro všechny.

Ze změny systému financování pak vychází řada dalších změn. Chtěla bych, aby skončily dohady o dofinancovávání v průběhu roku. Abychom přesně věděli, na co ty peníze jsou, aby byl systém transparentní a kapacita se odvíjela od objektivních kritérií – třeba počet starších obyvatel na 100 tisíc nebo počet příspěvků na péči či různá data o sociálně vyloučených v daném kraji.

Současný stav sociálních služeb chceme překlopit do nového systému a pak se bude každoročně počítat s navýšením kapacity. Neplatí fámy, že se bude redukovat, naopak, současný stav bude výchozí. Mám příslib, že můžeme v příštím roce využít tři miliardy na investice do výstavby zařízení sociálních služeb. To je první vlaštovka našich priorit, stát s tím musí krajům a obcím pomoci.

Znamená to tedy snížení významu role krajů?
Smyslem je, abychom vedli společnou diskusi – stát a kraje – nechceme nikoho do ničeho nutit. Budeme se bavit o kapacitách a do příštích let je budeme navyšovat. Stát ponese personální náklady, nebude 14 různých systémů, nebudou rozdíly ve mzdách. Chceme to v příštích letech všechno uvést do souladu, aby lidé brali za stejnou práci stejné peníze bez ohledu na zřizovatele, jestli je to ve Středočeském nebo třeba ve Zlínském kraji. A zároveň aby klienti měli stejně kvalitní sociální služby bez ohledu na to, ve kterém kraji žijí.

Kdy můžeme čekat finální podobu návrhu?
Jelikož máme něco přes rok do voleb, tak v příštích měsících se to musí poslat do poslanecké sněmovny a schválení proběhnout příští rok.

Říkáte, že máte pro novelu velkou podporu od poskytovatelů, přesto jsem narazil na různé námitky k dílčím bodům návrhu. Například vůči možnosti utajené identity inspekce…
To už vypadlo, protože se proti tomu zvedla nevole z více stran. Jdeme cestou posilování inspekce sociálních služeb tady na ministerstvu. V posledních měsících jsme kvůli tomu hodně personálně posílili.

Proč se tedy ta utajená identita v návrhu objevila?
To byl požadavek jiných aktérů. Legislativní proces je vždy o tom, že v různých kolech pracujeme s různými nápady, na které pak dostáváme reakce od jednotlivých subjektů. Také je potřeba si říci, že je to věc, která dobře funguje v zahraničí. Ministerstvo na konci loňského a na počátku letošního roku hodně řešilo případ Slunečnice (případ údajného týrání v ostravském domově seniorů – pozn. redakce). Utajovaná identita inspekce je nástroj, který by mohl podobným kauzám předejít.

Další námitky k novele vznáší zapsaný spolek Jednota pro deinstitucionalizaci, která vám společně s několika dalšími organizacemi dokonce adresovala otevřený dopis, ve kterém, zjednodušeně řečeno, vyzývají k utlumování ústavních forem péče a naopak k podpoře péče mimo instituce.
Já jsem se s těmi aktéry sešla, plánujeme spolu velký kulatý stůl. Obecně s deinstitucionalizací a transformací celého systému souhlasím. Myslím si, že to je i trend, který ministerstvo posledních několik let poctivě realizuje. Vzhledem ke stárnutí populace je to i nutnost, protože nebudeme mít kapacity na ty stovky tisíc lidí. Terénní a ambulantní sociální služby budou bezesporu a bez ohledu na to, co si bude politická reprezentace myslet, prioritou. Je to humánnější, důstojnější a pro stát i levnější. Vím, že jednotliví signatáři té výzvy mají pocit, že by to mělo být hned. Rozumím tomu požadavku, ale tak rychle to nejde. Jsou to stovky miliard korun a i kdybychom ty peníze měli, je to organizačně značně náročné.

Navíc podle dalších lidí a odborníků to není mainstreamový názor, existuje i opačný pohled na věc. Říká, že deinstitucionalizace a transformace mají smysl pouze tehdy – a já se s tím ztotožňuji –, pokud se zlepší kvalita života osob, kterých se to týká. Tedy ne za každou cenu. Já poměrně hodně jezdím po zařízeních sociálních služeb. Například ministerstvo má vlastní zařízení Tloskov, jež se skládá z jednotlivých domků kolem obrovského parku. Je to nádherný areál. Ti lidé tam žijí v podstatě už jako v domácnostech a říkali mi: „Paní ministryně, prosím, slibte nám, že nás nedeinstitucionalizujete, my to nechceme.“ Podle kritérií signatářů výzvy je to prostě velké zařízení. Přitom je to tam velmi individuální, s vysokou kvalitou života. Někdo je tam celý život a nechce do chráněného bydlení.

malacova_jana_005.jpg

Budou ale prostředky na narůstající potřebu domácí a další individualizované péče? Stát se musel kvůli koronaviru rekordně zadlužit… ¨
Ty prostředky musí být! Myslím si, že koronakrize ukázala, co je v životě důležité. A jestli nějaké sektory z toho všeho vyšly posíleny, tak jsou to zdravotnictví a sociální služby. Jejich zaměstnanci mají extrémní podíl na tom, že jsme krizi zvládli a nenaplnila se ani naše počáteční obava, že pracovníci začnou své klienty opouštět, jakmile se objeví nákaza, jak se to dělo na některých místech v zahraničí. Naopak byly případy, kdy se dobrovolně uvrhli sami do karantény, aby mohli plnit svoje poslání.

Ano, extrémně jsme se zadlužili, já z toho mám také obavy, ale ty peníze nejsou utraceny. Vznikl i velký polštář na investice, protože jak jinak se dostat z téhle krize, než se proinvestovat? A jedna z těch pro stát nejlepších investic je do budoucnosti a do změn, které nás čekají. Od novely si tak nejvíc slibuji stabilizaci a zpřehlednění celého systému.

Je to dlouhodobě finančně udržitelné? Jste v tomto ohledu optimistka?
Bezesporu. Kdybychom neměli peníze na důchody, sociální služby a zdravotnictví, začne náš stát postrádat smysl existence. Na co jiného už bychom měli mít peníze, když ne na základní klíčové veřejné služby? Ty jsou navíc vždy levnější a kvalitnější, když je vykonává stát.

Říkáte, že je lepší, když tyto služby vykonává stát, potažmo kraje. Znamená to, že státní příspěvkové organizace mají větší důvod k optimismu než neziskové organizace?
Z více než pěti tisíc služeb má ministerstvo pouze pět zařízení. Stát financuje všechny, kteří jsou v síti, tam určitě není nějaká odlišná situace. Právě proto přicházíme se systémem financování, kde se v sociálních službách nebudou dělat rozdíly kdo má jakého zřizovatele. Lidé budou stejně finančně ohodnoceni a budou stejné systémy. Navíc chceme ve velkém objemu investovat do výstavby nových zařízení a rekonstrukcí stávajících. Už několik let investujeme zhruba půl miliardy ročně, letos to bude 900 milionů. Nyní se mi také podařilo vyjednat tři miliardy z evropských peněz.

Skupina pravicových poslanců hodlá předložit návrh zákona, který by na omezenou dobu dvou let umožňoval podnikatelům a firmám navýšit odečet z daňového základu až na 30 procent, pokud tyto peníze investují do dobročinnosti. Vychází z obav, že hospodářské důsledky koronakrize dopadnou tíživě na neziskový sektor. Jak se na takový nápad díváte?
Návrh neznám, proto se k němu nebudu vyjadřovat. Ďábel tkví v detailu, což platí i pro dobře míněné záměry. V podstatě jde ale o charitu. A já si myslím, že pro tak důležitou oblast potřebujeme systém, takže nic náhodného. Máme možná začínající hospodářskou krizi, firmy šetří, kde se dá.

Jaké další novinky můžeme očekávat?
Před časem došlo k navýšení příspěvků na péči u domácích služeb, nyní chceme navýšit 3. a 4. stupeň také pro služby pobytové. Řešíme i zavedení automatického valorizačního mechanismu pro tzv. úhradovou vyhlášku, aby to nebylo politické rozhodnutí, ale řídilo se vývojem indexu cen.

Chceme také odbřemenit poskytovatele od papírování, aby se mohli věnovat klientům a ne neustále vyplňovat nějaké výkazy.
Jelikož stojím o všeobecnou shodu a nikoliv o politický souboj, vyjednávání trvá dlouho. Udělali jsme řadu ústupků, abychom něco neprotlačovali silou. Dohodnout se musíme, čeká nás velká výzva v podobě stárnutí společnosti. Nebudeme-li dobře připravení, nezvládneme to.

Dále připravujeme reformu lékařské posudkové služby, která nemá dostatek lékařů. Ti stávající stárnou a noví do ní nechtějí jít pracovat. Přitom jde o velmi citlivé téma, které má bezprostřední a většinou zásadní dopad na životy lidí. Řešení máme hotové, je ve shodě i s ministerstvem zdravotnictví a vše brzy představíme.

Změny nás čekají obrovské a dávají smysl, pouze pokud jsou vzájemně propojené. Já mám tu výhodu, nebo možná nevýhodu, že spadají všechny do mého funkčního období – důchodová reforma, lékařská posudková služba, sociální služby, podpora rodin a koronavirus do toho vtáhl ještě zaměstnanost. Myslím, že žádný ministr nemá tak komplexní menu jako já.

Novela je koncepční změna, která bude dobrým výchozím bodem pro to, co nás čeká. Další vláda na ni může navázat a můžeme začít diskutovat o systému pojištění péče. To je další velká věc, kterou bude muset Česká republika připravit. V Německu a Francii už tyto systémy fungují 20 let. Myslím, že to bude velké téma příštích voleb.

--------------------------------------------------------------------
Jana Maláčová (*1981)


Pochází z Uherského Hradiště. Od července 2018 je ministryní práce a sociálních věcí.

V letech 2002 až 2007 vystudovala magisterský studijní obor politologie na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetheho ve Frankfurtu a následně v letech 2014 až 2016 magisterský studijní obor politická ekonomie Evropy na London School of Economics ve Velké Británii.

Od roku 2007 do 2011 pracovala na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR jako analytička fondů EU, mezi roky 2012 a 2014 byla zástupkyní Kanceláře Senátu Parlamentu ČR při Evropském parlamentu. Od června 2015 řídila odbor rodinné politiky a politiky stárnutí na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR.

Při nástupu do funkce ministryně uvedla, že její prioritou bude rodinná politika a téma stárnutí. Pro svůj levicový program je oponenty přezdívána „Venezuela“.

Žije v Praze, má syna Gustava.
--------------------------------------------------------------------
  • 1

Aktuální číslo

září 2020

září 2020

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta