Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Bojovník s bionickýma rukama

Drtička větví dokázala Jana Kříže připravit o obě ruce, jeho vůli vést plnohodnotný život ale nezlomila. Tragický úraz vzal dnes už skoro patnáctiletý kluk jako výzvu. Přes svůj handicap se učí hrát na pozoun – chce být profesionální muzikant. A krutému osudu ukazuje s novými bionickými protézami paroháče.

Text: Lucie Nekvasilová
Foto: Jan Šilpoch

Zkušený uživatel prý zvládne vzít bionickou rukou slepičí vajíčko, aniž by ho rozmáčkl, popichuji Honzu Kříže během návštěvy v Radimi u Jičína, kde bydlí. Hned se nadšeně zvedá od stolu: „Můžu to zkusit, mami?“ „Opovaž se! Slepice nenesou. A taky nevím, jak bych vejce z té ruky myla,“ směje se Marie Křížová. Protéza samotná se totiž nesmí namočit a speciální silikonové rukavice hoch teprve dostane.

Honza má bionické protézy od začátku letošního roku. O vlastní ruce ho před pěti lety připravila drtička větví. V zapnutém stroji skončil nešťastnou náhodou při hře s míčem. „Měl hodně rozbitou i hlavu, potrhanou kůži. Lékaři mluvili i o transplantaci kůže, nakonec se to ale rychle zahojilo samo,“ vzpomíná na strašlivý úraz svého tehdy ani ne desetiletého syna paní Křížová. Do nemocnice v Hradci Králové vezl Honzu vrtulník a lékaři mu amputovali obě ruce – levou u zápěstí, pravou ještě o kousek výš.

Nikdo z rodiny ze začátku netušil, co bude s Honzou dál. Veselé vyhlídky na plnohodnotný život totiž zmrzačenému klukovi nedávali bezprostředně po úrazu ani šokovaní lékaři. Honza se ale ukázal jako bojovník. Když se druhý den po úraze probíral z narkózy, popsal tátovi, co se mu zdálo: „Honzík mi řekl, že byl ve škole a měl takové udělátko, se kterým psal,“ vzpomíná Vratislav Kříž. Rodiče Honzovi speciální držák na tužku obratem vyrobili a pátý den po operaci už chlapec i přes velké bolesti psal. Vzkaz „ahoj tati“ mají Křížovi stále vystavený v obývacím pokoji. Do školy se Honza vrátil už za tři týdny. 

Rozhodnutí nechali na synovi

Nedostatek informací od lékařů Křížovi kompenzovali usilovným pátráním na internetu. Sotva pár dní po úrazu byli v kontaktu i s věhlasným plastickým chirurgem Bohdanem Pomahačem, který jim doporučil sehnat chlapci moderní protézy. „Řekl nám, ať jakékoliv radikální rozhodnutí necháme na Honzovi, až bude dospělý,“ vzpomíná pan Kříž a dodává, že se mu v té chvíli velice ulevilo. Rodina odmítla, aby lékaři upravovali jejich synovi pahýly kvůli protézám, ale i jiná, někdy až těžko uvěřitelná řešení – třeba udělat rozdvojením kostí v předloktí Honzovi jakési klepítko nebo přišít na ruku dva prsty z nohy. 

Přes internet se rodina dostala i k protetikům ze společnosti Ottobock. Základní myoelektrickou protézu dostal Honza tři měsíce po úrazu. „Na podzim ji zavařil sbíráním ořechů. Zvládla jich 500,“ směje se paní Křížová. Právě v Ottobocku pak nabídli mladému amputáři na zkoušku supermoderní bionickou protézu (viz box Protéza budoucnosti). K vlastním bionickým rukám, které mají jen čtyři lidé v republice, pomohla Honzovi sbírka Konta Bariéry (viz box Blesková sbírka). Jedna totiž vyjde na 600 tisíc korun a pojišťovna je nehradí. 
 
Jen špetka nestačí

Díky supermoderním protézám si Honza poradí lépe ve škole i při běžných denních činnostech. Se starou protézou, která zvládla jen špetkový úchop, totiž musel přemýšlet i o tom, do jaké skleničky si může nechat nalít pití. „Sám si také konečně bude moci snadno zapnout bundu. Bez nejrůznějších kliček, které se naučil,“ říká Marie Křížová. Cesta k úspěchu ale vede přes hodiny ergoterapie, na kterých bude Honza trénovat oblékání, jídlo nebo hygienu. „Naučit se protézy používat při běžných činnostech je to nejtěžší. Honza si musí všechny tyto činnosti zautomatizovat,“ tvrdí protetik Jan Maleš z Ottobocku. 

„Je hrozně tvrdohlavý. Určitě se naučí protézy používat,“ věří synovi paní Křížová. Naposledy měli rodiče o Honzu strach, když přecházel na školu do Jičína. V Radimi je totiž jen první stupeň. „Báli jsme se, aby neseděl sám v lavici a všichni na něj zvědavě nekoukali,“ popisuje Vratislav Kříž. Místo toho je teď prý Honza za třídního šaška. Při písemkách totiž vyrušuje ostatní bzučení svých protéz. „Kdykoliv ho vidím po Jičíně, má kolem sebe minimálně čtyři holky,“ směje se paní Křížová, zatímco se Honza rozpačitě brání. 
 
Láska na první zatroubení

Honza si ovšem s bionickýma rukama myslí na mnohem víc než na to, že se sám pořádně nají nebo oblékne. Cvičí s nimi hru na pozoun. „Půlka tónů byla falešně,“ ohrazuje se, když chválíme, jak hraje. Nové protézy má přece jen teprve v zácviku. „Tuhle přišel ze školy, ruka držela tašku s pozounem a nechtěla ji pustit,“ líčí pan Kříž. „Dvě hodiny jsme ji přemlouvali. Nakonec zabralo násilí, vypáčit palec do druhé polohy, aby ta křeč pustila,“ dodává jeho žena. 

Před úrazem hrál Honza na klavír. „Už chtěl skončit, nebavilo ho to. Po úraze ale najednou říkal, že se mu po hraní stýská,“ vzpomíná paní Křížová. Jako vhodný nástroj pro syna proto vymyslela pozoun. V jičínské ZUŠ Honzovi dokonce pro začátek sehnali lehký, plastový. „A vznikla z toho láska na první zatroubení,“ shodují se rodiče. Teď Honza poctivě trénuje, aby se za rok dostal na konzervatoř, účastní se hudebních soutěží a chystá se i na vystoupení se souborem The Tap Tap.

Křížovi jsou nicméně zemědělská rodina – v Radimi mají hospodářství čítající 300 hektarů půdy a 60 kusů hovězího dobytka, a tak se Honza umí postavit i k práci, konkrétně má na starosti péči o koně. Během letních prázdnin jen pahýly sešrouboval celý traktor. Jako každý kluk z vesnice Honza také rád jezdí na kole. Táta mu sehnal speciální s brzdou dozadu, na řídítkách měl pak jeden čas dokonce přidělané uříznuté PET lahve, do kterých strkal pahýly. Na vynalézavost Křížových je zkrátka osud krátký. 
 
-----------------------------------------------------------------------------

Protéza budoucnosti

Bionická ruka je aktuálně nejmodernějším typem náhrady horní končetiny. V lůžku protézy je umístěna elektroda, která snímá aktivitu svalů pahýlu. Pomalý řízený pohyb ruku zavírá či otvírá, rychlá a silná kontrakce spustí rotaci zápěstí. Bionická protéza tak na rozdíl od své myoelektrické předchůdkyně zvládne kromě špetky až osm různých druhů úchopů. Ty navíc protetik pomocí připojení ruky k počítači nastaví přesně podle potřeb konkrétního uživatele stejně jako úchopovou sílu. Pokud uživatel například vyroste, stačí u ruky upravit lůžko. Chytrá protéza vydrží nabitá zhruba dva dny. Vyplatí se ji ale dávat do nabíječky vždy přes noc, stejně jako mobil. 

-----------------------------------------------------------------------------

Text vyšel v březnu letošního roku a najdete jej také v našem archivu. Předplaťte si časopis Můžeš a dostanete jej do své schránky vždy na začátku měsíce. 



  • 1

Aktuální číslo

říjen 2019

říjen 2019

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta