Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

V pohybu

Mobilis in mobili aneb Pohyblivý v pohyblivém – psal již dávno Jules Verne kapitánu Nemovi, což se mi zdá příznačné. Futuristické přístupy k možnosti pohybu...

Mobilis in mobili aneb Pohyblivý v pohyblivém – psal již dávno Jules Verne kapitánu Nemovi, což se mi zdá příznačné. Futuristické přístupy k možnosti pohybu nepohyblivých mě vždycky zajímaly.

Když se konstruktéři nebojí souboje se zkušebnami a normami, a uživatelé pak nemají obavy z nepohodlí nekompenzační pomůcky, bývá z toho vždycky pěkný technický kousek.

Hlavně se pak dostavuje ten pocit do té doby nemohoucího – z toho, jak mu technika zase pomohla k normálnímu pohybu, který mu jednoho dne pánbůh vzal.

Většina nadšených výrobců skončila ve stadiu prototypu nebo v užívání načerno jednotlivcem na návsi. Přesto se některé vehikly dostaly do provozu, zejména pak, když se k vývoji dostali i sami uživatelé s handicapem.

Je na místě zmínit historickou osobnost v Čechách, konstruktéra pana Vojtěcha, který různá motorová přibližovadla stavěl a popularizoval. Má mnoho následovníků a všeumělů, kteří chtějí zatopit nadnárodním korporacím, jež za neskutečné ceny prodávají električáky, skútry, přídavné adaptéry nebo rovnou vozítka pro handicapované.

Nesmyslné ceny se odvíjejí vždy od toho, že je prodávají pod záštitou té „nutné“ pomůcky stavěné na míru, a také toho, že na to těm postiženým někdo přidá. Tu stát, tu Konto Bariéry, tu mecenáš z regionu.

Pravda je samozřejmě jiná – materiál a cena práce použité na skútru nebo biku odpovídá mainstreamovému businessu pro nepostižené, pouze ta marže dominujících nadnárodních kartelů je násobně vyšší.

Když to vidí někdo normální, motorkář z Dakaru nebo řemeslník z vesnice, řekne si: „To přece není možné, budu to pro ty potřebné vyrábět!“ Jde to od srdce, většinou; většinou to však také má jepičí život.

Prokousat se k sériové výrobě, do katalogu pojišťoven a podvědomí spotřebitelů je bez masivního kapitálu nebo spojence nemožné. Je z toho cítit dobrý úmysl nebo empatie. Každý z nás se ve svém oboru setká s někým potřebným.

Takže za všechny ty znovu motorkáře, tříkolkáře, čtyřkolkáře, bikery, letce, námořníky, prostě znovu pohyblivé: „Díky vám, jimž není fuk, že nechceme být nepohybliví, díky za to!“

 

Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta Bariéry

 
  • 1

Aktuální číslo

březen 2019

březen 2019

Partneři Můžeš

Sponzoři a partneři projektu

  • Konto bariéry
  • Ministerstvo zdravotnictví
  • Hlavní město Praha
  • Helpnet.cz
  • Sprinx Systems, a.s. (1)
  • Česká pošta